Nadaný žiak

Moje první setkání s Bryanem Singerem dopadlo na jedničku. Podařilo se mu natočit film, na jaký se nezapomíná. Dlouho jsem si neužil něco tak vymazleného jako právě Nadaného žáka. Jestli v něčem Singer vyniká, tak je to bezpochyby jedinečný výběr herců. Sir Ian McKellen si roli skrytého nacistického důstojníka náležitě užívá. Brad Renfro v roli zvídavého studenta Todda Bowdena mu ovšem neméně zdatně sekunduje, takže ti dva se skvěle doplňují a definují sousloví "herecký koncert." Při této příležitosti bych rád upozornil právě na dodnes nedoceněného Brada Renfra, jehož smrt ovšem zastínilo úmrtí Heatha Ledgera. Renfra pokládám za hereckého nástupce Rivera Phoenixe, kterého rovněž zabily drogy. Škoda, že po Nadaném žáka už toho tolik zajímavého, kde by mohl zúročit svůj nezpochybnitelný herecký talent, nenatočil. Co dodat, snad jen, že druhá projekce bude co nevidět..._______________Napodruhé ještě lepší. Opravdu neuvěřitelný film. Renfro a McKellen jsou výborní zlosynové. Každý trošku jiným způsobem, vzájemně se ovšem doplňují. Moc mě bavilo sledovat, jak Todda Dussander fascinuje. To vydírání, ta čirá nenávist, no prostě něco neuvěřitelného. K tomu si připočtěte výbornou Singerovu režii. Ano, tohle je první film Bryana Singera, který jsem v životě viděl. Absolutně nechápu, jak jsem někoho takového, jako je Singer, mohl tak dlouho přehlížet. (02.08.2009)

Před léty jsem tento film prvně zhlédla a bylo to zrovna poté, co jsem dočetla povídku. Oproti povídce mi přišel hodně nízko a držely ho jen výkony obou hlavních "hrdinů". Ovšem čas plynul dále a já si uvědomila, že pocity, myšlenky, všechny scény a to jakési "Kingovské kouzlo", to všechno vyjádřené v knize, se prostě nikdy nedá převést na plátno. Kniha je prostě kniha a film je film. Jisté změny oproti předloze, jak velké, tak menší, tu jsou, ale hlavní dějová linie zůstala téměř nepozměněna, což je moc dobře. I když oproti předloze, kde je Todd skutečným zosobněním dokonalého zla, je jeho filmový protějšek vylíčen o poznání mírněji, jakoby lidštěji. Film oplývá dokonalou atmosférou, hudbou a famózními výkony obou hlavních představitelů, a to vše je řízeno z režisérského křesla Bryana Singera. Mě nejvíce fascinoval mladý Brad Renfro a jeho pohled. Nezapomenutelné. Je ho velká škoda. Další z řady mladých talentů, kteří zaplatili tu nejvyšší možnou daň za slávu. Za zmínku taktéž stojí závěrečná scéna a poslední pronesená věta, která jakoby uzavírala celý příběh. To vše, čeho se Todd dopustil, ale zároveň nechává děsivě neklidný otevřený konec, otevírá nové brány a možnosti Toddovy mysli, ve které začíná jakési podivné nekonečno, a už možná nejsou hranice, které by nemohl překročit. Nechává diváky přemýšlet o tom, co všechno je ještě schopen udělat... (21.06.2007)

Todd naslouchá hlasu člověka, kterého donutil vyprávět. Vyprávění ho zcela pohlcuje, každým dalším slovem, každou další větou. Chce slyšet všechno. Všechno, co se událo v továrně na smrt. Postupně ztrácí kontakt s realitou, zapomíná na školu a z nadaného žáka se stává . bezcharakterní zrůda, a z vyděrače vydíraný .„Každý věděl něco, co ten druhý chtěl držet v tajnosti“. Stephen King je dnes už považován za klasika hororu, ovšem málokterá jeho předloha se dočkala stejně výborného zpracování. Potěšil mě i Jan Tříska. „Znalosti, vzdělání, zkušenosti. A s těmito dary přichází odpovědnost volby. My sami rozhodneme, jak propůjčíme svá nadání světu.“ (04.12.2005)

Filmová zpracování "kingovek" zůstávají umění autora svých předloh (to jako panu Stephenu Kingovi, pokud jsem to nenapsal dostatečně pochopitelně) zhusta dlužny spoustu věcí, úctou počínaje a kvalitou konče. Nadaný Žák ale není ten případ, naopak. Je to výkladní skříň filmové adaptace, i když se leckdy drží zbytečně zpátky. I když, Toddovy sny a sexuální úspěchy by mohly zvednout mandle/žaludek/jiné, světštější orgány leckterému divákovi, a to není vzhledem k brilantní práci režiséra a jeho hlavního herce (pro tento film) Brada Renfroa zapotřebí, protože z něj udělal dostatečně velkou stvůru už s tím materiálem, který do filmu dostal. Nad darem, kterého se Siru Ianovi dostalo od dobrých sudiček a múz, se nebudu rozepisovat, dělám to v podstatě u každého jeho filmu...a tak se za zvuků skvělé Ottmanovy hudby už jen zeptám sám sebe i vás ostatních - je větší zrůda Kurt Dussander nebo Todd Bowden? A je děsivější závěr filmu nebo knihy? (29.05.2006)

A já si říkám, co se u nás na ulici pořád ztrácejí kočky. Jestli on za tím nebude soused - taky se rád po domě producíruje v uniformě elektrikáře.. Singer začal zhmotnění Kinga brilantně, nicméně postupem času mírně ztrácí vypravěčský dech a hlavně odvahu opustit vyjeté koleje žánru přitlačením na pilu fatálností knižní předlohy. Není ovšem pochyb, že legendární McKellenův "kuchyňský marš" je jedna z nejděsivějších filmových scén vůbec - dvojnásobně silná v tom, že byla natočena jen za pomoci těch nejzákladnějších prostředků (hudba, střih, herectví obou protagonistů). Co si budeme nalhávat, menší, či větší míra fascinace zlem je v každém z nás a jen na nás taky záleží, zda se dokážeme udržet za hranicí a nestaneme se jeho součástí.. (27.06.2011)