Vysoké opätky

Oproti pozdějším Almodóvarovým filmům je příběh více vykalkulovaný a místy až překvapivě předvídatelný. Tragikomické scény však měly u mistra šmrnc vždycky, stejně jako pečlivé vedení herců. Marisa Paredes mě opět utvrdila v tom, proč ji považuji za královnu španělského herectví, Miguel Bosé ve své šílené trojroli nemá chybu a Victoria Abril se pro roli křehké Rebecy snad narodila. Mimochodem milostná scéna posledně jmenovaných je asi ta nejoriginálnější,co jsem zatím viděl. A Sakamotovu rytmickou hudbu si budu pobrukávat ještě dlouho. (27.03.2011)

Viděno na ČT2 v děsivém českém dabingu. Jak obecně dabing nesnáším, tenhle film se jím fakt zabil. Pokud bych to viděl v kině v originálním španělském znění, velmi pravděpodobně bych hodnotil o hvězdu víc. Přesto však, vzato kolem a kolem, mám zde pocit, že svůj umělecký vrchol měl Almodóvar teprve před sebou. Tenhle film mi celkově nesedl, strašně mě například iritovala herecká představitelka postavy Rebeccy, a pak všechna ta hudební čísla. U toho "muzikálového" výstupu ve vězení (že by hold Jacksonovu videoklipu "Bad"?) jsem se vyloženě chytal za hlavu a úpěl, jak tohle mohl natočit můj letitý oblíbenec, kterého všude vynáším do nebes. Ve svém výrazu mi tento film přišel afektovaný a protivně scenáristicky vykonstruovaný do nevěrohodně absurdní krajnosti. Naopak se mi nesmírně líbilo výtvarné provedení úvodních titulků a herecký výkon Marisy Paredes - vpravdě mistrovská herečka, jejíž herectví jsem již obdivoval v jejích dalších rolích ve filmech jako "Kůže, kterou nosím", "Mluv s ní", "Princ bez království", "Vše o mé matce", ad. Měl-li bych tento film nějak celkově shrnout, pak u mě osobně spíše zklamání - a hlavně nuda. (16.05.2012)

ve výsledku průměrný Almodóvar. Jako vždy vizuálně čistý a koukatelný, ale emočně ne tak silný jak znám z jiných jeho děl. I v příběhu se drží svých standardních témat a ničím zvlášť nevybočuje a bohužel ani nepřekvapuje. Čekal jsem větší napětí a zvraty, ale přesto na 4 hvězdy těsně dosáhl. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (16.05.2012)

Natočit vkusně film, kde si žena vezme bývalého milence svojí matky aniž by o tom věděla a den před jeho smrtí s oběma navštíví klub, kde si to v šatně rozdá s transvestitou, který napodobuje její matku (známá zpěvačka) zvládne skutečně jen Almodóvar. Výborný film, krásně stylizovaný do červené barvy (nebo se to zdálo jenom mně?), prostě Pedro nikdy nezklame. (24.02.2007)

Film hýřící barevností, pestrostí, „slunnými,“ jasnými a vzrušujícími barvami, s dominující převahou červeně a rudě kolorovaného „pozlátka“ (od kulis, přes auta, šaty, líčení, módní doplňky, šperky…) evokující smyslnost, vášeň, dráždivost, horkou španělskou krev, ale i životní sílu. Hlavní hrdinky (matka s dcerou) se vyznačují úspěšným profesním zázemím, obě jsou představitelkami „vyšší“ společenské vrstvy a patří mezi tzv. hvězdy mediálního nebe. Jsou atraktivní, elegantně živelné, mají rády luxusní životní styl. Obě se však nacházejí v jisté citové rezervovanosti jedna k druhé. Ovšem, až vražda sukničkářského manžela dcery a bývalého milence matky, mezi nimi vytvoří, leč na krátkou dobu, nesmazatelné pouto. Klíčovou roli v jejich životě sehrává také „muž několika tváří a jmen.“ Metaforickým podobenstvím rovněž i ony vysoké podpatky zlehounka klapají a otevírají bránu k vzájemné komunikaci, citovému ulpění a pochopení matky s dcerou. (09.06.2013)