Vysoké opätky

Vždycky jsem si lámal hlavu, kde se na světě berou takové ty paruky a přilepovací vousy, na kterých jde z dálky poznat, že jsou to paruky a přilepovací vousy. A tenhle film je jejich líheň! A taky líheň transvestitů (Almodóvar je na ně asi nějakej úchylnej), protože i ženy herečky byly většinou tak škaredé, že vypadaly jak převlečenej chlap. A když už trochu připomínají ženu, jsou to ženy od pohledu fridigní, staré můry, fuj. Prostě režisérův vkus pro výběr hereček je nějakej divnej. Jako celej film - a nemyslím to v dobrém smyslu. Artová podívaná pro "náročného" diváka, tak by to určitě někde mohli nazvat. Mě to ale přijde jako nepřirozená dějová fraška (jakési nesmyslné cosi o ničem, propletenec nesympatickejch postav) s nepřirozenými herci a herečkami, jejichž herectví nebylo herectví, ale snaha o herectví. Ježiš ti byli tak strašní. Pak mi tam vadil divnej zvuk, jak kdyby všechny dialogy byly postsynchrony, nebo nevím. Proč se to jmenuje Vysoké podpatky, to mi asi uniklo. Co mi od začátku ale neuniklo, tak právě ty přilepovací vousy a paruky, takže mě to trápilo celej film - kromě toho, že se na základě toho dalo všechno předvídat. Příště si místo Almodóvara raději dám žvýkačku Pedro. (13.08.2020)

----- "Já jsem ho nezabila. Člověk nezabije manžela dcery dva dny před premiérou.“ ----- VELICE slibně rozehraná a sympaticky komplikovaná zápletka selhává v okamžiku, kdy má v úmyslu ohromit. Konfrontace matky a dcery a vývoj jejich neurovnaného a rozporuplného vztahu jsou vylíčené zcela uvěřitelně a obsahují hodně silné momenty, kriminální linie spoluvytváří osobitou atmosféru a v podstatě jí nemám co vytknout ... Jenomže v příběhu se vyskytuje (kromě jiného) ještě jedna důležitá osoba, jejíž pravá identita je posléze odhalena. K tomu bych chtěla podotknout, že ačkoli občas bývám dosti naivní až mírně natvrdlá, tentokrát mě vývoj událostí nepřekvapil. To ovšem nic nemění na tom, že mě značně otrávil … Nejde ani tak o fakta jako o styl, jakým mně byla předhozena. Téhle hře nějak nejsem schopná na sto procent uvěřit. P.S.: ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Nehledě na to, že ona nejmenovaná osoba je mi paradoxně sympatičtější v úvodu snímku nežli po odkrytí její řekněme "serióznější“, až přespříliš uhlazené stránky … asi mám špatný vkus … ;-) (08.02.2011)

Natočit vkusně film, kde si žena vezme bývalého milence svojí matky aniž by o tom věděla a den před jeho smrtí s oběma navštíví klub, kde si to v šatně rozdá s transvestitou, který napodobuje její matku (známá zpěvačka) zvládne skutečně jen Almodóvar. Výborný film, krásně stylizovaný do červené barvy (nebo se to zdálo jenom mně?), prostě Pedro nikdy nezklame. (24.02.2007)

Almodóvar odkazuje na Bergmanovu Podzimní sonátu, ovšem její genialitě se nepřiblížil. Bergman oprostil příběh od všeho smetí, a ukazuje vztah dominantní sobecká matka - submisivní dcera ve celé své brutální nahotě. Naopak Almodóvar ho plní zbytečným smetím, někdy až trapným (tanec ve vězení), a zakončuje ho slzavým sentimentálním závěrem (obětování se). Přitom je zde mnoho skvělých nápadů, které by unesly celý film. Dcera fixovaná na matku má sex s transvestitou imitujícím její matku - tento motiv se měl rozvíjet, nikoliv ta telenovela s vraždou. (02.04.2013)

Tento film obsahuje všechny Almodóvarovské atributy, které mám ráda. Transvestity, detektivní zápletku s vraždou, změnu identity, barevnost, temperamentní ženy s velkými náušnicemi, erotické ( spíš sexuální) scény, které se jen tak nevidí a specifické vztahové komplikace. Přesto ale nedosahuje efektu ostatních filmů. Vztah matky s dcerou mi připadal cizí a nevěrohodný, ale problém byl také v tom, že se mi nelíbila Rebecca. Potřebovala bych tam jiný typ herečky. Nechápu tudíž, co na ní ten transvestita viděl. Ale ze všeho nejvíc mi vadila změna identity. SPOILER. Transvestita, který se nedokáže převléknout za jinou osobu a působí jako tvarohový panák - tak to mi zkazilo další potencionální napínavý moment (25.10.2012)