Oklamaný

Tak mám dojem, že (ačkoliv je z čeho vybírat) McB je nejlepší role Clinta Eastwooda. Dramatická role tedy rozhodně.Předvedl totiž ohromný výkon, díky němuž divák od začátku do konce naprosto neví, co si o jeho postavě myslet. Je to prolhaný manipulátor? Nebo šarmantní zraněný voják rozdávající vděčné úsměvy a sužovaný jakýmsi válečným traumatem? Nebo je to úplně jinak? I zásluhou všech podobně nevypočitatelných žen atmosféra v tom odříznutém domě neustále houstne a houstne a stát se může doopravdy cokoliv. Nechtějte o ději vědět víc než je nutné a nechte se překvapit. Je čím. (18.12.2016)

Snímek, který patří k těm méně známějším z bohaté a pestré kariéry Clinta Eastwooda, ale rozhodně se jedná o pozoruhodný film. Aby také ne, když se Clint spojí se svým starým známým Donem Siegelem a hudebníkem Lalo Schifrinem - to je záruka kvalitní podívané. A přesně to tohle komorní drama také splňuje. Už stylové úvodní titulky diváka naladí na správnou vlnu. Mladý desátník modrokabátníků, který je zraněn ve válce, se díky pomoci mladých slečen z dívčí školy, postupně zotavuje a nabírá sílu. Během svého pobytu rozehrává hru a hraje na city svých ošetřovatelek, pro které je mužská společnost nevídaným zpestřením a ani jim příliš nevadí, že voják je nepřítel, který ve válce stojí na opačné straně. Během několika výborně natočených flashbacků, se divák dozvídá, že voják je podvodník a lhář a ženy využívá jen ke svému prospěchu a pohodlí, za což je však v závěru filmu náležitě odměněn. Jeden z nejlepších režijních počinů Dona Siegela a Clint Eastwood v tomto filmu podal skutečně vynikající výkon. (11.09.2010)

Neskutečně mrazivé. Clint Eastwood zde hraje snad tu nejvýživnější postavu své kariéry - na první pohled slušňák, ve skutečnosti rozený manipulátor a pokrytec. Dům odříznutý od okolního světa s dámským osazenstvem bez přístupu mužů pod sebou skrývá další nepříjemná tajemství a frustrace. Zkombinujte tyhle věci dohromady a výsledkem je něco mezi paranoidním hororem od Polanského a hitchcockovským thrillerem plného záběrů na detaily předmětů s postupně gradovaným napětím. Don Siegel byl mistrem minimalismu - na ploše jednoho domu dokázal rozehrát smrtelně nebezpečnou partii plnou pomsty, žárlivosti, neustále narůstající hysterie a na nervy brnkající Schifrinovy hudby ne nepodobné té z Drsného Harryho. (05.06.2012)

Oboje zpracování (toto z roku 1971 i to novější z r.2017) má něco do sebe, své klady i zápory.  SPOILERY: První jsem viděla tu od Sofie Coppoly, už před lety, takže nemám přímé srovnání. John se v podání Clinta E. chová zkratkovitě, najednou nějakou políbí, když to ani nečekám a hned se ohlíží za další, což mi nepřišlo moc prozíravé, dá se předpovídat, že si toho druhé ženy a dívky buď všimnou nebo to někomu vyzvoní a hlavně to přijde jako blesk z čistého nebe. Ten novější (v podání Colina) se spíš snaží zavděčit a přežít, než že by byl přehnaně na holky (ošklivě řečeno děvkař). Rozvážnější Colin je hlavně jejich zraněný a bezmocný zajatec a tak chce většině dát důvod si ho ve škole nechat a nevydat po ošetření jako zajatce nepřátelským vojákům, není jen milovník, je chybějící mužský element. Clint je pudovej sebejistej člověk jednající bez ohledu na možné budoucí následky. Vlastně je dobré vidět obě verze, neb v češtině jsem knižní předlohu nedohledala a jedna verze druhou doplňuje a dovysvětluje nebo se na nějakou drobnost podívá z jiné stránky a z jiného úhlu. V příběhu není vyloženě kladných postav, buď je můžu pochopit včetně pochybení a slabostí. Ty ostatní hodit rovnou k záporákům (pokrytecká, mstivá majitelka školy). Líbila se mi asi nejvíc postava služky, která hrála s otevřenými kartami a varovala ho, ať odejde včas a apelovala na jeho rozum. Přesto se nechal strhnout emocemi, touhou po pomstě a pochybnými výhodami, když měl zdánlivě chvilku navrch. Nejmrazivější je konec filmu, kdy jsou již charakterově pokřivené holky vedeny učitelkami k pěknému a pečlivému vyšívání-zašívání a bezstarostně si při "výšivce" švitoří, jako by se nic vážného nestalo a jako by byly pořád lepšími dívkami se správnými hodnotami. Jako lidstvo se svými vášněmi, sklony, slabostmi, bezohlednostmi, závislostmi, sklony ke krutosti k  méně mocným, atd. z toho nevycházíme dobře. Ať už jsme holky nebo kluci, ať žijeme ve válce nebo v míru, ať už dostaneme šanci vládnout a mít na vrch nebo ne. Silnější vyhrává. Ale ne vždy, někdy jedince umoří početné hejno malých "kobylek". Už jsem to někde psala, Bohu jsme se prostě nějak nepovedli. (30.07.2023)

Dost povedený film, kde se navíc Siegel (úspěšně) snažil o art. Pohrál si se záběry, s celkovou kompozicí a samotnou školu fakt natočil jako něco, co je úplně mimo veškerou realitu. Je tu znát sehranost Siegela s Eastwoodem, což jen dotváří dobrý dojem ze snímku. Velmi dobrá studie toho, co udělá jeden obyčejný chlap s bandou (nechci to říct, ale asi "nadržených") ženských a o tom, co udělá jedno odmítnutí. Je to fakt síla a vřele doporučuji vidět. Eastwood tu hrál úplně něco jiného, než jsme zvyklí. Jeden z filmů, které je lepší vidět, než si o nich jen číst :) Aniž bych tušil, že jsem film už komentoval, podíval jsem se na něj a musím říct, že jde opravdu o opomíjenou, ale velmi dobrou podívanou, kde kralují Siegel svým režijním a Eastwood hereckým minimalismem, naprosto brilantní atmosféra školy, která je odříznutá od světa a k tomu zneklidňující hudba Schifrina. I ženský casting vyšel perfektně a zejména Geraldine Page je přímo ďábleská. Potěší i to, že film se nedrží při zemi a nebojí se několika odvážnějších scén (polibek s dvanáctiletou dívkou, sex se čtrnáctiletou). Hodně netradiční role Eastwooda vyústila v opravdu zajímavou a povedenou záležitost. 75% PS: Známé pořekadlo, že není nic horšího než zhrzená žena, tenhle film naprosto vystihuje a předvádí ho v praxi. (14.05.2009)