Smrť čierneho kráľa

Jana Brejchová coby dcera Brodského…musel jsem se tomu pousmát, ale skutečně to tak vzhledem k jejich vzhledu i vypadalo. I tento případ byl vcelku zajímavou krimi, o jedenácti podezřelých, z nichž nikdo neměl čisté svědomí – prostě samí hajzlíci a chudák mrtvý Král (Brodský). Samotné vyústění bylo tentokrát docela překvapující, měl jsem úplně jiný TIP. Je zajímavé sledovat, že někteří herci se neustále vracejí před radu Vacátka – jen v jiných rolích. Ne že by mi to vadilo, ale i tento prvek je vcelku úsměvný…60% (06.12.2019)

Patrně nejslabší barevný film s radou Vacátkem. Nikdy nepochopím, jak mohli krátkou povídku "Otec Goriot ze Záběhlic" natáhnout téměř na dvě hodiny. No a ta písnička... "Jsem kočka zaběhlá, jsem kočka Záběhlic..." :D ta je sice k popukání, ale výsledku moc nepomohla. Pro mě je Smrt černého krále nuda. (08.09.2009)

"Tady to vypadá spíš jako tábor lidu než vyšetřování vraždy, pane komisaři." Tak případ je to zapeklitej, jak už to u rady Vacátka bývá. Prostě Král je mrtev, 62.000 korun zmizelo, na šachovnici pobíhá 11 až 12 podezřelejch a vrchní inspektor Bouše exceluje při rekonstrukci prováděný hypermoderní metodou. Pro mě tohle není top z hříšnejch lidí města pražskýho, ale nebudu tomu kazit hodnocení jenom proto, že mě tenkrát do mordparty nevzali kvůli plochejm nohám. (10.11.2021)

Výborný celovečerní film s radou Vacátkem a ostatními pány ze čtyřky. Je zde hodně postav, přičemž každá z nich má v příběhu svoji nezastupitelnou funkci a na každé ulpívá stín podezření. Tradičně znamenitý Marvan, Bláha a Vinklář, ale též Fišer, Somr a hlavně mladý Čepek. B Nejvíc se mi líbil onen již někým zmíněný sociálně kritický podtón – firma Globus, která jde do kytek se snaží fúzí oddálit svůj konec, přičemž Berger sr. dá místo toho přednost kartám, Berger jr. se chce zařídit podle sebe a vyjukaný prokurista Hrádek si chce taky utrhnout nějaký ten ždibec... povedená partička. Na druhé straně taky neméně vydařená partička: Vycpálek, tehdejší taxikář a dacan od koní, študent "Pépi Kapsa", zelinář Kopečný či alkoholem odrovnaný bývalý koncertní mistr Franz Florián. Třídní rozdíly dobře vystiženy – jednání prokuristy vůči inkasistovi Královi, jiná volba slov Vacátka, když mluví s továrníkem či nějakým obyčejným člověkem – naštěstí ne přístup, chování podřízených vůči představeným apod. Kulisy zdevastovaných dělnických čtvrtí a všudypřítomná bída nemá od zachycení odvrácené tváře první republiky příliš daleko. Pokladník Král, zvláštní to patron, je v podání pana Brodského naprosto uvěřitelný. Scény při kterých se chystá ke svému plánu a rozmlouvá naposled s lidmi a známými, které, jak ví, už nikdy nepotká, mají až mrazivý nádech. Ten smutný pohled v očích znavených nemocí a mizerným životem, tu odevzdanost v hlase a dojem celkové sešlosti by, myslím, dovedl zahrát stejně obstojně jen málokdo. Paralela se skutečným koncem pana Brodského napadne asi každého. Liškova hudba je zde přenádherná. (07.06.2016)

Z těch čtyř nebo kolika celovečerních příběhů z Panoptika Jiřího Marka se mi tenhle líbí snad nejvíc. Včetně toho překvapivého závěru, v němž se z vraždy vyklube sebevražda skutečného defraudanta a nešťastného člověka Krále. V každém případě je lahůdkou podívat se na krásné herectví dnes už takřka všech zesnulých nebo těžce nemocných herců. Takové v dnešní herecké generaci nenajdeme... K tomu všemu atmosféra prvorepublikové pražské periferie s jejich figurkami a drobnými zlodějíčky, kteří nebyli chytání po vzoru FBI. A žádné výstřely, prosím... (15.12.2016)