BosMutus

Asi nejpohodovější Tarantinův film, který jsem viděl. Násilí tam není moc a to, které tam je, je zcela oprávněné a na místě. Škoda, že se historie nedá takto zpětně korigovat.

Tohle že točil ten samý člověk jako geniální Čelisti? Sorry, ale tohle mě nějak minulo. Základem filmu by měl být dobrý scénář, vizuální efekty jsou vždy druhotné.

No, čtyři hvězdy dávám jednoduše jen za zprostředkování něčeho, o čem běžný civilista (mezi které se také řadím) nemá ani potuchy. Chápu, že je zhola nemožné získat pro podobný filmařský záměr oficiální povolení vedení OKD, a že přítomnost kameramana a režiséra by tam dole pod zemí představovala pro ně samé bezpečnostní riziko. Cenná je na tomto "dokumentu" především autentičnost - žádné filmařsky nasvícené pracoviště a vyžehlené fáračky,  žádný budovatelský komentář či oslavně-líbivé náborové promo majitelů dolu. Děkuji, že jsme se my "nehavíři" měli možnost podívat tam dolů a vžít se do jednoho pracovního dne důlního technika.

No, kriminalistická zápletka zde sice není bůhvíjak hluboká... ale ta atmosféra je prostě skvěle zachycená. Paralela mezi starým mládencem Mrázkem a ovdovělým podivínem Soukupem... duel dvou odlišných a přesto v něčem podobných typů. Herecky skvěle ztvárněno. Jeden záběr tváře, který říká "já vím, žes to udělal" a druhý pohled v očích zračí "já vím proč jsi tady". Při scéně, kdy Mrázek po delším trmácení poprvé jen tak spatří hledaného, mám spolehlivě husí kůži. Slova pana rady o tom, jak musel ten dotyčný hrozně žít snad vyvolávají i jistý soucit. Liškova hudba je zde naprosto dokonalá.

Takhle se to má dělat. Když člověka neustále posílají od čerta k ďáblu a člověk už neví kudy kam, pak nezbývá než zaútočit na systém jeho vlastními prostředky. Hejtman z Kopníku není komedie, kde by se člověk neustále za břicho popadal, ale jde o výstižnou kritiku (dodnes bohužel nehynoucího) byrokratismu, tehdy všudypřítomného pruského militarismu a slepé subordinace. Kdyby se to doopravdy nestalo, sotva bych uvěřil, že je něco takového možné. A kde jinde než v Německu by se podobná taškařice mohla udát? Ještěže měl císař Vilém II. alespoň smysl pro humor. Rühmann podává svého hrdinu z lidu autenticky. Jeho svérázný švec se možná tu a tam podobá Švejkovi, avšak míra jeho šibalství není u něj tak nápadná. Voigtův příběh nadto nevyznívá zdaleka tak lehce... je mnohem bližší realitě a v tísnivých, pro hlavní postavu téměř existenciálních, situacích vyvolává - alespoň u mne - živý soucit a pochopení. Hlavní a klíčová věta otevírající pomyslné zavřené dveře napříč celým filmem zní: "Haben Sie gedient?" Budiž celé poselství příběhu mementem, kam až vede přehnaná důvěra ve formální autority a ničím nekorigovaná bigotnost.

Oddechový "študácký" film s několika vtipnými momenty a neodolatelným Heinzem Rühmannem, který jej celý táhne dopředu a vyvažuje svým šarmem tu a tam poněkud hlušší místa.

Dvoudíl z latinské Ameriky na mne zprvu působil legračně… vnímal jsem ho jako chabý pokus normalizačních tvůrců o českého Jamese Bonda. Pokud však člověk pozorně sleduje oba díly a všímá si detailů, vše do sebe hezky zapadá a dává smysl. Příběh je pro mě daleko více bližší skutečnosti a nemá za cíl poutat pozornost různými sexistickými fórky, násilím, spoře oděnými ženštinami a zcela se obejde bez tajných podzemních základen, tělesně deformovaných zlosynů či jejich nohsledů, bazénů se žraloky, raket s jadernými hlavicemi, přehnaně akčními scénami, velkolepými výbuchy apod. Děj filmu vyvolává dojem, že tak nějak to mohlo ve skutečnosti chodit… vyjednávání, sledování, sbírání informací… žádné velké složitosti a hektolitry krve. Líbí se mi, že více prostoru zde dostala postava Žitného a jde vidět, že pan Němec po herecké stránce a šarmu vůbec nezaostává za pány Lukavským nebo Adamírou. U Jirky Hradce už je to těžší… někdy působí docela rozpačitě a nechtěně komicky. Scéna, kdy se objeví v trenýrkách a tílku na palubě lodi za zvuk harmoniky je skutečně zábavná, také klišé s bombou v pomeranči či Hradcovy přestřelky působí spíše parodicky.

Své hodnocení musím ospravedlnit vynikající písní Fernandovy osobní stráže: FOS, FOS, FOS,na zločin je kos! Svýho pána věrně střeží před lůzou a před verbeží... FOS, FOS, FOS, na lumpy má nos.

Velmi cenná záležitost a svědectví doby. Jde vlastně o setkání dvou světů, v jistém ohledu i dvou generací. Ačkoliv je celé inscenováno, usměrňováno, dramatizováno a místy vyostřováno režisérem Krejčíkem, je z historického hlediska dosti přínosné. Osud ředitele Josefa Čebiše je smutný a je mi ho upřímně lidsky líto. Z dnešního pohledu nejsou bez zajímavosti vyjadřovací schopnosti mladých lidí, kteří i v dusné atmosféře dovedou vyjádřit své myšlenky a postoje srozumitelně.

Nebýt scének s Pavlem Nečasem, tak bych dal odpad. Tenhle film prostě nedrží pohromadě... s triem náctiletých se nejde nijak ztotožnit a celé je to vyloženě slabé.