Hra (E11)

Milá epizoda, kromě momentů, kdy Filipovský sleduje domnělýho vraha, chodí za ním křížem krážem, vočumuje ho, pak se schová, aby ho domnělý vrah neviděl, pak za ním zase jde cestou necestou a vočumuje ho a pak ještě několikrát, přičemž dohromady tato nezajímavá anabáze zabírá nejmíň čtvrtinu celé stopáže. (20.12.2016)

Keď sa pán Mrázek do niečoho zakusne, stáva sa z neho povestná osina v zadku a nechceli by ste ho zažiť s nejakou čiernou škvrnou na vašom svedomí, ak by ju chcel odhaliť. Jedna z najintenzívnejších a najdepresívnejších častí, smerujúca navyše k pointe dávajúcej temnej atmosfére korunu. Mrázek mi tu tak trochu pripomína Columba, respektíve Columbo mi pripomína Mrázka, aby som bol korektný v dodržiavaní časového sledu. (16.10.2016)

No, kriminalistická zápletka zde sice není bůhvíjak hluboká... ale ta atmosféra je prostě skvěle zachycená. Paralela mezi starým mládencem Mrázkem a ovdovělým podivínem Soukupem... duel dvou odlišných a přesto v něčem podobných typů. Herecky skvěle ztvárněno. Jeden záběr tváře, který říká "já vím, žes to udělal" a druhý pohled v očích zračí "já vím proč jsi tady". Při scéně, kdy Mrázek po delším trmácení poprvé jen tak spatří hledaného, mám spolehlivě husí kůži. Slova pana rady o tom, jak musel ten dotyčný hrozně žít snad vyvolávají i jistý soucit. Liškova hudba je zde naprosto dokonalá. (12.05.2022)

Opět došlo na Vacátkovu „Náhodu“ a hlavně trpělivost a odhodlanost Filipovského nakonec přeci jenom dopomohla objasnit starou vraždu. Z toho hajzboňáka šel strach už jen od pohledu – jsem si hned vzpomněl na „kolíbání se ze strany na stranu“ se starého Brůny z legendární (Studny). Je sice pravda, že místy to mělo až moc vlažné tempo, ale jinak jde o další slušný díl tohoto seriálu… (04.12.2019)

Tenhle díl jsem měl od malička nejradši a vždycky mě v paměti utkvěly kývající se nohy oběšeného Soukupa. Mrázek otevírá nevyřešený případ vraždy ženy v Souhradicích a zakousne se do něj takovou silou, že i sám rada Vacátko má o něj starost, aby něco nezvoral a nebyla z toho nakonec ostuda. Co zde předvádí Zdeněk Liška je nekonečný soundtrack, který v hlavě zanechává nesmazatelnou stopu. (25.12.2019)