BosMutus

Pro mne jeden z nejlepších filmů z časů prohibice. Přímočarý a dobře stavěný příběh nabitý hereckými esy, stejně jako dobře typově obsazenými vedlejšími postavami, mě napoprvé doslova pohltil. Jasné oddělení dobra a zla, kdy se Capone a jeho pohůnci neštítí ničeho, protože vědí, že jim skoro vše projde a naproti tomu Ness, který je zde vtěleným klaďasem (stejně jako Malone a zbytek nepodmáznutelné party), působí s odstupem času možná trochu jako pohádka, ale vůbec to není na škodu, neboť hluboká a překomplikovaná psychologie postav, která by relativizovala jasný vztah dobra a zla, bývá někdy otravná a člověk se jí poslední dobou může nabažit někde jinde. Prostředí začátku 30. let je ve filmu zachyceno velmi věrně. Nejen díky rekvizitám (automobily, zbraně, interiéry, předměty denní potřeby), ale i perfektně voleným a padnoucím kostýmům (G. Armani). Ačkoliv je film nesen ve vážnějším duchu, potěší několik scének, které mají za cíl diváka pobavit a odlehčením napětí snad také vyvážit dramatické či drsné scény, kterých tady není málo. Famózní Morriconeho hudba (za zmínku stojí např. úvodní znělka, suita Caponeho hotelové idylky či takřka až triumfální hudba po skončení soudu) podtrhuje naprosto už tak úchvatný zážitek z celého filmu. Těžko věřit, že herec Clifton James, kterého můžeme znát ze dvou Mooreových bondovek jako ztřeštěného seržanta Peppera, zde hraje seriózní postavu okresního návladního.