Galaktický expres 999

Jako to bylo jedno z nejšílenějších děl, co jsem kdy viděl. Fakt crazy. Jako vypadá to jako pohádka, ale svým dětem bych to rozhodně nepustil. Vesmírem putuje kluk posedlí pomstou. Posmstí se a jde se slavit. Ne žádný smutek nic. Pak se ukáže, že je to malý Oidipus. V zámku narazí na vycpanou figurínu svý matky. To je ztřeštěný a ta hudba do toho, jako by všechno bylo fajn a okej. Šílený, prostě šílený. Ty postavy, ty příběhy, ty motivy (ty byly nejděsivější, královna co se jí rozpadne obličej a děs). Jako je to tak originální, a tak mě to zaujalo, svým pojetím hrdinství, drastickými motivy, které si nejdřív ani neuvědomíte jak moc jsou drastické a do toho pohodová hudba. Nejdřív malej kluk a pak je z něho Casanova, fakt šílený. Ta nádherná kresba, ty geniální nápady, to prostředí, ten chaos. (26.09.2014)

Veľké, epické a filozofické dobrodružstvo na niekoľkých "guliach" našej slnečnej sústavy a potom niekde zrejme v najbližšej hviezdnej sústave. Epizodicky zostavený film, čiže nápadne pripomínajúci seriál. Či pripomína aj seriálovú predlohu a či sú jej fanúšikovia nadšení aj z tejto skrátenej verzie, sa neodvážim polemizovať. Mňa ako látkou nedotknutého jedinca film zobral na takú cestu vesmírom, akú od podobnej space opery očakávam. Na Titáne sa tvorcovia s prostredím mohli vyhrať viac, na Plute je to o poznanie lepšie a úplný záver na planéte, ktorej funkciu nechcem vyspoilerovať, je dychberúci. Asi by sa hodilo ohodnotiť 99,9%, ja ale dávam po prvom pozretí 79,9%. (05.08.2017)

Kdo říká, že sci-fi nemůže být současně vážná i romantická, hlubokomyslná i vědomě naivní? Mistrem slučování těchto zdánlivých protikladů je japonský autor komiksů a animovaných seriálů Reidži Macumoto, jenž ve svých enormně populárních space operách mísil vědeckofantastické prvky s naivním romantismem a ikonografií klasických dobrodružných příběhů. Vesmír v jeho mnohadílných sériích jako Učú senkan Jamato (Vesmírná bitevní loď Jamato), Učú kaizoku kjaputen Hárokku (Vesmírný pirát kapitán Harlock) či Galaktický expres 999 křižují piráti na speciálně upravených lodích vypadajících jako plachetnice, případně postavy napříč planetami převáží zdánlivě archaický vlak s lokomotivou. Celovečerní animák Galaktický expres 999 kondenzuje příběh Macumotova stejnojmenného epického komiksu, jenž vycházel v letech 1977 až 1987, i podle něj vzniklého stotřináctidílného televizního seriálu. Dvanáctiletý chlapec Tecuró se chce vypravit na planetu Andromeda, protože tam může zdarma získat mechatělo a s jeho pomocí bude moci vykonat pomstu na krutém mechanickém hraběti Stroji, který zabil jeho matku. Jediný způsob, jak se na Andromedu dostat, představuje galaktický express 999, na který sežene lístek díky záhadné krásce Maetel. Vydává se tak na dlouhou pouť přerušovanou dobrodružstvími na rozličných planetách a měsících, kde expres na své cestě staví. Během nich Tecuró postupně přehodnocuje své odhodlání vzdát se lidské podstaty kvůli vykonání pomsty. Ačkoli by žánrové označení space opera mohlo asociovat pouhé přesazení mýdlových oper do futuristických kulis, přinejmenším v Macumotově podání se rozhodně nejedná o tuctová a nastavovaná vyprávění. Navzdory naivně stylizované kresbě na diváky čekají tragičtí hrdinové, vypjaté dramatické sekvence, existenciální otázky a filosofické motivy zkoumající podstatu lidství. Film, jenž režíroval veterán Rintaró, představuje typickou ukázku japonské animované produkce z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Tvůrci tehdy vyvažovali nákladnost a časovou náročnost ruční animace tím, že v řadě sekvencí užívali různé experimentální výrazové prvky, které svou expresivností mohou mít na publikum větší efekt než detailně propracovaná animace. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Ultimátní klučičí romanťárna (přístupnost od patnácti let byl největší z mnoha úletů tohoto druhu na LFŠ 2017, ale aspoň jsme si s dětmi užili taky trochu partyzánštiny a ještě si popovídali o tom, kdy je třeba pravidla dodržovat a kdy právě naopak). Tedy – naservírovat mi stejnou dávku přepjatých emocí, pestrobarevných planetárních ekosystémů, explicitních moralit, patetických smyčců, útěků po bortících se konstrukcích, zjizvených pirátů, statečných hrdinů, éterických hrdinek obětujících se pro lásku atd. atp. kdokoli z euroamerického světa, budu se hodně ošívat, ale v podání téhle party Japonců to po krátké aklimatizaci zafungovalo dokonale, srdíčko se mi tetelilo jako kdysi u komiksů o Martinovi a kocourovi Kolumbovi. Dal bych plný počet, kdybych se nebál, že mnou intelektuálně opovrhne vlastní dítě (to starší, které naplnilo věkový limit stanovený LFŠ, kterýmžto pádem z filmů tohoto druhu zrovna vyrostlo). (05.08.2017)

Koniec 70., 80. a 90. roky možno spätne označiť za "zlatý vek" anime, ktorý priniesol množstvo zásadných, dnes už klasických diel. Dôležitú pozíciu medzi nimi zastáva aj u nás málo známy Ginga tetsudō 999, ktorý v sebe skrýva esenciálnu mustru dobrodružnej space opery s jemným filozofickým podtextom v atraktívnom audiovizuálnom kabáte. Dá sa o ňom povedať, že v podstate predznačoval príchod čím ďalej vyspelejších a pôsobivejších filmov ako Akira alebo prelomový Ghost in the Shell. Film z roku 1979 je zhusteným prepisom časti predlohy a scenára rovnomenného seriálu, ktorý sa začal vysielať o rok skôr. Na pozadí pretrvávajúcich konfliktov medzi ľudskou lúzou a aristokraciou, ktorá sa necháva mechanizovať zo snahy o dosiahnutie večného života prebieha príbeh malého chlapca, zaslepeného nenávisťou k vrahovi jeho matky, ktorý patrí k šľachtickej vrstve. Jeho cesta vedie do Galaktického expresu 999, s ktorým prechádza mnohými planétami na ceste za spravodlivou odplatou. Univerzum Ginga tetsudō 999 okamžite zaujme prepracovanou mytológiou a výrazne odlišnými zastávkami na jednotlivých planétach, z ktorých každá má svoju špecifickú vizuálnu estetiku, civilizáciu, kultúru a žánrovú štylizáciu. Môžeme tu nájsť dystopickú špinavú japonskú obdobu Blade Runnera (skôr, než sa Scottov film dostal do kín) aj vesmírny western na spôsob neskoršieho Cowboy Bebop alebo Firefly. Samotná Tecuróova dlhá a komplikovaná púť je prezentovaná ako osudový mýtus, ktorého hnacím motorom sú silné emócie. I keď je viac spleťou epizód, rozvíja množstvo motívov a niektoré vzťahy len naznačuje, predsa nepôsobí ako nekompletné a rozhárané rozprávanie, ale, naopak, je jasné, prehľadné a primárne línie uspokojivo uzatvára. Existencia seriálu, ktorý ide do väčšej hĺbky, je čitateľná len medzi riadkami a film funguje úplne samostatne aj bez napojenia na jeho dejovú štruktúru. Striedanie žánrov a dominánt (romantické prvky a femmes fatales, náležitý humor a tragické motívy) plynulo vyúsťuje do záverečnej polhodiny, ktorá ako jediná upriamuje pozornosť na dynamickú a veľkolepú akciu v celej jej kráse. Kresba zodpovedá dobovým nárokom a odráža charakteristické črty Macumotovho štýlu, no veľkým esom v rukáve je i vynikajúci a pestrý výber hudby obsahujúci skladby domácich i zahraničných interpretov. V kocke ide o skvelú a zaujímavú jazdu šírym vesmírom, ktorá sa bez akýchkoľvek pochýb radí medzi to najlepšie z japonských animovaných filmov, ktoré som videl. 100% P.S.: Mimochodom, obsah je skvelý a výstižný. Akoby aj nie, keď ho zjavne písal Jiří Flígl. (04.12.2014)