カタクリ家の幸福
Obsahy(1)
Rodina Katakuri čítající rodiče, dospělého syna, dceru s dítětem a dědečka se snaží rozjet malý hotýlek v malebné krajině v okolí hory Fuji. Danou oblastí by měla v budoucnosti vést silnice, ale zatím je to prvotřídní zapadákov. Čekání na zákazníky je dlouhé a plné rodinných rozepří. S příchodem prvním hostů se rodině lepí smůla na paty ještě více, a za domem se začínají objevovat první hroby…
Film Takashi Miikeho kombinuje celou řadu žánrů, od černohumorného thrilleru, rodinného dramatu, přes horor a muzikál až po romantickou komedii, do bláznivého slepence plného bizarních postav. (Natascha)
(viac)Videá (1)
Recenzie (39)
Asi najuletensia rodinna komedia, ktoru som kedy videl :) Komedia s prvkami muzikalu, horroru a s animovanymi scenami...to sa len tak nevidi !!! Zopar napadov je ozaj genialnych (dedo, ktory ma zalubu v triafani letiacich vran, tancujuci zombie :)), ale skoda ze Miike nevlozil do filmu trosku viac brutality. To by sa potom tento kusok dal zrovnavat s Jacksonovym Braindead. Ale aj tak je to ulet, ktory zarucene rozosmeje a skvelo pobavi. (8.5/10) ()
Miike je neuvěřitelný talent. O tom žádná. Jeho tvůrčí potenci a neokoukané nápady mu můžou jiní režiséři jen závidět. Je to bruslař mezi žánry. Pustí se klidně do hororu, sociální sondy o disfunkční rodině, komiksové brutality, rodinného komiksového filmu nebo do jakuzacké akčňárny. Tak si jednou řekl, proč nenatočit taky muzikál, řádně okořeněný vskutku úchylným dějem a několika zajímavými postavami (synovec královny Alžběty). Film určitě pozvedne náladu, hlavně u tanečních čísel všech zúčastněných, protože moc tančit neumí nebo to schválně kazí, a možná právě proto to působí celkem roztomile. Jedinou výtku mám k výběru hudby. Soundtrack bych určitě nebyl schopen poslouchat ani chvíli. Pepíček Zíma i s celou Vlachovkou je proti tomu, co uslyšíte v tomto filmu, nářez. ()
Štestí rodiny Katakuriů vypadá jako střelená a řádně brutální parodie na Ranč U zelené sedmy. Miike skvěle používá schémata a klišé japonských televizních doramat a vyostřuje je ad absurdum k naprostým explozím divákovy bránice. Všichni, kdo tohle berou vážně (och och! jaký to zvedač nálady!), nechť se vesele přidají k oněm zpívajícím zombies. (Do role dědečka byl mimochodem obsazen známý japonský herec Tecuro Tamba, který si zahrál např. v bondovce You Only Live Twice.) ()
Musím přiznat, že tento styl černého humoru není pro mě, ačkoliv objektivně musím filmu přiznat jeho kvality, hlavně co se ztřeštěnosti nápadů týče. Ale jinak mi to žel přišlo spíš jako americké komedie s fekálním humorem, jen zde prostě ozvláštněné loutkovou animací a absurditou - a písničkami, samozřejmě, na ty bych neměl zapomenout. Vlastně ty písničky jediné mi nakonec přišly pozitivní, ale film celkově mne naladil nakonec přes veselou černohumornou notu především negativně až nihilisticky. Nevím, jestli to měl být účel. ()
Divoké množství často samoúčelně navrstvených nápadů, nekonečné brutální střídání pomalu všech existujících žánrů, každou chvíli roztříštěný, skoro nikam se neposouvající děj, bizarní hrátky s krví a úchylnostmi, herecké výkony plné ujetého japonského afektu... něco mi říká, že já a Takaši Miike si spolu moc rozumět nebudeme. :o) Nezapírám, že mě nějaké ty nápady občas i pozitivně upoutaly (včetně přechodů do animovaného a loutkového filmu), nějaká ta scéna nebo prvek pobavily (třeba krátká návštěva dost komické figurky policisty v tmavomodré uniformě) a nějaké ty písničky a hudební čísla včetně závěru se mi i líbily (i když bylo dost i takových, které šly mimo mě)... jenom jako celek to na mě byla pořád tak šíleně neukočírovaná, téměř dvouhodinová zplácanina s variací na jednoduchou zápletku „jak se zbavit mrtvoly“, že jsem se tímhle bizárem prokousoval dost obtížně a příliš pozitivní dojem z tohoto Miikeho počinu nemám. Bohužel to nebyl ten typ bizáru, na kterém bych zrovna nějak ujížděl. [35%] ()
Galéria (67)
Fotka © Shochiku Company
Reklama