Krvavá hostina

Herschell Gordon Lewis a jeho odvážny pilier gore hororu, ktorý v šesťdesiatych rokoch naplno odštartoval krváky tohto typu s plnou vizualizáciou, tvorí samotný a neoddiskutovateľný základ hnusáckej filmovej histórie, nakrútený iba za 9 dní v slnečnom Miami. V dobe svojho vzniku prelomový, odsudzovaný a odpor vyvolávajúci horor je dnes s úctou považovaný skôr za telenovelovú paródiu na horor ako taký, dotvorený šialeným výzorom titulnej postavy, úsmevnými chybami a krásnymi ženami, obeťami egyptského božstva, na čele s Playmate magazínu Playboy z júna 1963 - Connie Mason. Pestrofarebná zábava v klasickom duchu môže teda naplno začať! Herschell Gordon Lewis svoje osobné dielo vyšperkoval zo siedmych pozícii a to: réžia, okrem ktorej je aj autorom príbehu v spolupráci s Davidom F. Friedmanom (hlavným producentom Blood Feast), vo filme je možné počuť Lewisov hlas ako komentátora v rádiu, je vedľajším producentom, autorom hudby k filmu, okom filmovej kamery a autorom špeciálnych efektov. Nemalá odkazová stránka rady neskorších hororov na túto klasiku žánru len posilňuje to jedinečné čaro a silu "Blood Feast". Okrem nich sa konkrétnejšie a celominutážne v roku 1987 pokúsil ešte viac trashovitejšie a zábavnejšie vzdať hold Lewisovej klasike Jackie Kong svojou verziou, voľným pokračovaním Blood Diner (1987). O pätnásť rokov neskôr sa o to isté a s rovnakým úspechom pokúsil samotný Herschell Gordon Lewis autoparódiou Blood Feast 2: All U Can Eat (2002). ### "Blood Feast" sa vďaka svojmu zameraniu muselo okrem nadšených výkrikov vyrovnať aj s neochotou distribúcie, urážkami a zákazmi. Potom, čo vo Veľkej Británii v máji 1982 vydalo štúdio "Astra" "Blood Feast" (64 min.), miestni cenzori z BBFC uvalili po roku (júl 1983) ban na šírenie filmu umiestením na zoznam tzv. "Video nasties". Následne sa "Blood Feast" dočkalo obnovenej voľnej distribúcie v Británii až v roku 2001 vydaním disku štúdiom "Tartan Video" – jednalo sa však o Cut verziu skrátenú o 23 sekúnd. Na Uncut release si britské publikum muselo počkať do roku 2005 (vydanie štúdiom "Odeon", 67 min., Rated: 18). (06.01.2007)

Jednou to prostě začít muselo! A pokud bere člověk v potaz, že tohle vyloženě zvrhlé dílko vzniklo v roce 1963, musí před tímto smeknout. Nejde tady o strach, herce, příběh, nebo cokoliv jiného ... ano, z filmového hlediska je to opravdu slabota, ale Lewis tímto filmem prostě před více jak 40 lety říká: "Takto budou jednou vypadat komerční filmy, lidé po nich budou šílet, budou vyžadovat neustálá pokračování, remaky a prequely a bude to součást běžně lidské kultury!" Věřil mu to tehdy někdo? Pochybuji ... Odporný, slyzký vrahounek tady masakruje opravdu nádherné ženské, kamera se téměř ničemu nevyhýbá, krve je zde požehnaně jako ve filmech o desítky let později, rozřezaná těla, vnitřnosti, spousta naprosto klasických klišé, které se v horrorech objevují dodnes, atd. Prostě základní žánr pro horror typu gore a splatter, kde často o napětí a navození strachu vůbec nejde. Nejkrásnější herečka celého filmu, ta která nakonec vyvázne tak tak jeho mačetě, podává opravdu asi nejhorší herecký výkon, jakého jsem byl kdy svědkem. Spousta jevů je dnes na filmu úsměvných, záleží prostě na divákovi, s jakým přístupem ke sledování filmu usedá. Film hodnotím z pohledu milovníka horrorů. Ovšem i jako film obecně měl některé světlé stránky. Dobrá a podivná atmosféra doprovázející neustálým rytmickým bubnováním, odvaha tvůrců ukazovat to, co nikdy nikdo před nimi neukázal, krásné "herečky" a krátká stopáž která filmu vyloženě prospívá. (12.03.2008)

je to historicky první gore film. a opravdu hodnota tohoto snímmku je ryze historická. Klišé sou na sobě navrstvena tak hutně, že už mezi nimi není prostoru pro cokoli svébytného, tady se opravdu nechce věřit že to vše je navážno, není tu ani radostnost pozdějších gore filmů ani ed woodovský zápal zaníceného a o věci přesvědčeného neumětela. (08.10.2008)

Tak ten historicky první splatter v dějinách hororu je dost rozporuplné dílo. Já sám jsem nečekal, že by to mohlo být kdovíjak kvalitní, ale tohle je opravdu šílenost. Herschell Gordon Lewis se snažil ukázat co nejvíc krvavých a brutálních scén, v čemž je tenhle snímek zřejmě nejvíc průlomový, to vše ovšem na úkor obsahu a formy. Herecké výkony jsou opravdu hrozné a i neustále se opakující hudební motiv, který prý složil sám režisér, je po pár vteřinách už dost otravný. Tenhle horor musí být někde na špičce žebříčku filmového nevkusu a žádné příjemné pocity ve vás nevyvolá. Kéž by z toho tvůrci udělali aspoň komedii, ale jako vážný film tohle selhává ve všech ohledech. (04.11.2012)

Ruke gore, hajde ruke gore - prichádza k Vám ozik prvé gore! Do očí udierajú zvýraznené pastelové farby. Dialógy sú ďaleko za hranicou paródie rodinných seriálov. Snovo neskutočné striedanie dňa s nocou. Policajti skoro stále zavretí v jednej miestnosti a jednej polohe. Vraždy v štýle Jacka rozparovača vyvolávajú strach a napätie v meste, prikoreňujú ho správy z rádia a novín. Prostredie tvoria vyumelkované bazény, snobské paničky a romantické pieskové pláže. Idylickú atmosféru správnej Ameriky ktosi narúša. Medzi kulisami meštiakovej idylky o zastrihnutom a zalievanom trávniku prekrivkáva postarší, šedivejúci chlapík s lunatickým výrazom tváre. S pomocou mačety vŕši jednu dievčenskú obeť za druhou. Vyťahuje z nich časti tela a vnútornosti. V zájdených kotloch a peci z nich pripravuje veľkolepé finále. Smetiari sú ale nakoniec pružnejší. Výtvarne uhrančivé dielo, kde jednotlivé krvavé kompozície pripomínajú sochy popartu. Hudba začína znepokojivou bubnovačkou, neskôr sa deformujú zvuky rôznych nástrojov. Atmosféra ani nie strašidelná, skôr zvláštna, znepokojivá. Herci extrémne prehrávajú alebo a sa hrať ani nepokúšajú. Najčervenšia možná krv vo filme hravo prebije iné nedostatky. A čo vnútro? Nuž, napríklad: Z dievčenského hrudníka bude onedlho vytiahnutý jazyk ovce. Atď. Cateringoví kreatívci majú o inšpirácie postarané. Takto treba pripraviť večierky pre znudených zbohatlíkov. V staroegyptskom štýle, s krvavými steakami a kopou vystrašených panien, servírovaných na podnosoch ako predkrm, hlavné jedlo i zákusok. Skutočné dielo morálneho nepokoja! (20.02.2015)