Krvavá hostina

Ruke gore, hajde ruke gore - prichádza k Vám ozik prvé gore! Do očí udierajú zvýraznené pastelové farby. Dialógy sú ďaleko za hranicou paródie rodinných seriálov. Snovo neskutočné striedanie dňa s nocou. Policajti skoro stále zavretí v jednej miestnosti a jednej polohe. Vraždy v štýle Jacka rozparovača vyvolávajú strach a napätie v meste, prikoreňujú ho správy z rádia a novín. Prostredie tvoria vyumelkované bazény, snobské paničky a romantické pieskové pláže. Idylickú atmosféru správnej Ameriky ktosi narúša. Medzi kulisami meštiakovej idylky o zastrihnutom a zalievanom trávniku prekrivkáva postarší, šedivejúci chlapík s lunatickým výrazom tváre. S pomocou mačety vŕši jednu dievčenskú obeť za druhou. Vyťahuje z nich časti tela a vnútornosti. V zájdených kotloch a peci z nich pripravuje veľkolepé finále. Smetiari sú ale nakoniec pružnejší. Výtvarne uhrančivé dielo, kde jednotlivé krvavé kompozície pripomínajú sochy popartu. Hudba začína znepokojivou bubnovačkou, neskôr sa deformujú zvuky rôznych nástrojov. Atmosféra ani nie strašidelná, skôr zvláštna, znepokojivá. Herci extrémne prehrávajú alebo a sa hrať ani nepokúšajú. Najčervenšia možná krv vo filme hravo prebije iné nedostatky. A čo vnútro? Nuž, napríklad: Z dievčenského hrudníka bude onedlho vytiahnutý jazyk ovce. Atď. Cateringoví kreatívci majú o inšpirácie postarané. Takto treba pripraviť večierky pre znudených zbohatlíkov. V staroegyptskom štýle, s krvavými steakami a kopou vystrašených panien, servírovaných na podnosoch ako predkrm, hlavné jedlo i zákusok. Skutočné dielo morálneho nepokoja! (20.02.2015)

Prý zakladatel samostatného gore žánru. A je to vidět, režisér se v krvavých momentech přímo vyžívá a některé záběry na ně jsou vyloženě dlouhotrvající. Gore efekty jsou na primitivní úrovni, ale vypadá to dobře. Jinak vyložená kravina, s geniálně přehrávajícím úlisákem v roli vraha a asi nejhorším ženským hereckým výkonem co jsem kdy viděl (Connie Mason). Ale vesele přehrává každý a některé dialogy jsou fakt megaprdel. A feast such as this has not been performed in FÁÁÁÁÁJV thousand years. (21.02.2008)

Jestli někoho zajímá, kde začalo něco, co dnes prezentují snímky jako Hostel či Saw, čili samoúčelné násilí, ty nejkrvavější amputace způsobující co možná největší míru bolesti, no zkrátka děsivá chirurgie zvrhlostí - poté jste narazili na pramen. Pravda, jsme v roce 1963 a tak efektivita snímku je tatam a člověk se spíše pousměje nad tím co vidí, nicméně v daném roce to muselo být patřičně šokující. Snímek je sice prapředkem dnešních zvrhlostilůstek, ale bohužel jeho kvalita je podprůměrná. Horror horrorem nedělají jen řezání částí těla, potoky krve a vytrhané jazyky a na to film bohužel doplatil. Se strachem se zde prakticky nesetkáte a to je špatně. Je to prostě špatná filmařina, ale ruku na srdce, nikdo kdo si tento film sehnal snad nemohl doufat, že bude svědkem něčeho kvalitního. Většinu zajímalo jen to, jak se porcovalo maso v 60. letech, 3 roky od uvedení Psycha, 11 let do vzniku čelistí. (17.01.2008)

Herschell Gordon Lewis a jeho odvážny pilier gore hororu, ktorý v šesťdesiatych rokoch naplno odštartoval krváky tohto typu s plnou vizualizáciou, tvorí samotný a neoddiskutovateľný základ hnusáckej filmovej histórie, nakrútený iba za 9 dní v slnečnom Miami. V dobe svojho vzniku prelomový, odsudzovaný a odpor vyvolávajúci horor je dnes s úctou považovaný skôr za telenovelovú paródiu na horor ako taký, dotvorený šialeným výzorom titulnej postavy, úsmevnými chybami a krásnymi ženami, obeťami egyptského božstva, na čele s Playmate magazínu Playboy z júna 1963 - Connie Mason. Pestrofarebná zábava v klasickom duchu môže teda naplno začať! Herschell Gordon Lewis svoje osobné dielo vyšperkoval zo siedmych pozícii a to: réžia, okrem ktorej je aj autorom príbehu v spolupráci s Davidom F. Friedmanom (hlavným producentom Blood Feast), vo filme je možné počuť Lewisov hlas ako komentátora v rádiu, je vedľajším producentom, autorom hudby k filmu, okom filmovej kamery a autorom špeciálnych efektov. Nemalá odkazová stránka rady neskorších hororov na túto klasiku žánru len posilňuje to jedinečné čaro a silu "Blood Feast". Okrem nich sa konkrétnejšie a celominutážne v roku 1987 pokúsil ešte viac trashovitejšie a zábavnejšie vzdať hold Lewisovej klasike Jackie Kong svojou verziou, voľným pokračovaním Blood Diner (1987). O pätnásť rokov neskôr sa o to isté a s rovnakým úspechom pokúsil samotný Herschell Gordon Lewis autoparódiou Blood Feast 2: All U Can Eat (2002). ### "Blood Feast" sa vďaka svojmu zameraniu muselo okrem nadšených výkrikov vyrovnať aj s neochotou distribúcie, urážkami a zákazmi. Potom, čo vo Veľkej Británii v máji 1982 vydalo štúdio "Astra" "Blood Feast" (64 min.), miestni cenzori z BBFC uvalili po roku (júl 1983) ban na šírenie filmu umiestením na zoznam tzv. "Video nasties". Následne sa "Blood Feast" dočkalo obnovenej voľnej distribúcie v Británii až v roku 2001 vydaním disku štúdiom "Tartan Video" – jednalo sa však o Cut verziu skrátenú o 23 sekúnd. Na Uncut release si britské publikum muselo počkať do roku 2005 (vydanie štúdiom "Odeon", 67 min., Rated: 18). (06.01.2007)

Tak ten historicky první splatter v dějinách hororu je dost rozporuplné dílo. Já sám jsem nečekal, že by to mohlo být kdovíjak kvalitní, ale tohle je opravdu šílenost. Herschell Gordon Lewis se snažil ukázat co nejvíc krvavých a brutálních scén, v čemž je tenhle snímek zřejmě nejvíc průlomový, to vše ovšem na úkor obsahu a formy. Herecké výkony jsou opravdu hrozné a i neustále se opakující hudební motiv, který prý složil sám režisér, je po pár vteřinách už dost otravný. Tenhle horor musí být někde na špičce žebříčku filmového nevkusu a žádné příjemné pocity ve vás nevyvolá. Kéž by z toho tvůrci udělali aspoň komedii, ale jako vážný film tohle selhává ve všech ohledech. (04.11.2012)