1492: Dobytie raja

Po technickej stranke vyborne natoceny film. Scott ma vizual v malicku a vsetko od hudby, cez vypravu, kameru, kulisy az po obsadenie je zvladnute na jednotku. Zial ako uz u Ridleyho byva zvykom boji sa vyraznejsie strihat vysledkom coho posobi film roztahanym dojmom. Pribeh je vo svojej podstate privelmi jednoduchy, postavy absolutne nevykreslene (o Kolumbusovi sme sa dozvedeli akurat to ze je to idealista s vysokymi narokmi a rad riesi konflikty mierovou cestou) a skutocnych emocii sa na ploche 150. minut dostavi velmi malo. Napriek tomu sa jedna o nadpriemerne dielo s preciznou reziou. 70% (10.02.2010)

Výstavba děje si zřetelně říkala o chronologické dobrodružné drama, ovšem Ridley zalomením syžetu převedl film na psychologii tzv. prvního světového humanisty. Muže věřícího, spíš než ve víru, ve své síly a ve vlastní rozum. Mořeplavce, skrz kterého postihl Ridley všechny prazákladní témata lidství – středověk vs. renesance (rozkošná scéna s nevěřícím prelátem vedle glóbu), realita vs. ideál, zlořád vs. humanismus, fantasie vs. pragmatismus. A zejména paradox humanismu a renesance, nesměřující od středověku ke spáse, alegoricky od peklu k ráji, ale obráceně. Ano, ta věčně vychvalovaná renesance byla doba, kdy se všechno zvrtlo a my lidé posledních století za to neseme následky. Neseme si s sebou ztrátu romantiky a iluzí, ztrátu rytířů a hrdinů... renesance kupříkladu zapříčinila vznik konvencí, norem, nebo podvojného účetnictví - příšerná ustanovení a doslova voda na mlýn byrokratické a sešněrované Evropě dneška (a tuhle ideu Ridley kulantně podchytil). Jak vidno, středověk měl mnohé co do sebe. 1492: Dobytí ráje je tedy vpravdě dílem pro poslední romantiky, vizionáře a snílky současnosti, dílem mainstreamově filozofickým, v němž Ridley objevil sám sebe, a to přesně mezi Novým světem Malicka (utínání scén před klimaxem, askeze a zkratka, „herzogovské" rozvíjení děje skrze obraz) a svými pozdějšími pop-historickými konstrukty v čele s Gladiátorem (starosvětsky doslovné a formálně vytuningované dobrodružství). Ridley si sice k suverenitě dopomáhá famózní hudbou Vangelise, která si film místy zcela přisvojuje (pokud se tvrdí, že dobrá hudba = 70% kvality filmu, zde je třeba ještě takových 20% přidat), ale to nemění nic na tom, že je 1492: Dobytí ráje vrcholně odvyprávěné dílo, které řadím co do pohnutí divákem vedle Alexandra Velikého (2004) a Posledního Mohykána. Korunuje to shakespearovský dialog v závěru, kde Sanchéz (Armand Assante) s Kolumbem polemizuje o tom, kdo parazituje na systému a kdo skutečně popohání svět kupředu („You're a dreamer..."). Geniální film - pro mnoho režisérů by znamenal vrchol tvorby, pro Ridleyho je kupodivu jen jedním z mnoha. (21.02.2008)

Ridley Scott dokázal natočit úchvatnou cestu časem do doby, kdy Columbus objevil Ameriku. Ukázal nám svět barevný, nezničenou přírodu, obrovské lodě, dokonale zahraného Columbuse a úžasnou hudbu "boha" Vangelise, který za ni měl dostat Oscara a je hanba, že celý snímek nedostal žádnou nominaci. Vizuální nádhera s nezapomenutelnou hudbou... (05.06.2004)

Dnes již legendární soundtrack, výtečná vizuelní stránka a obstojně hrající Depardieu... Tyto atributy bezpečně zajistí, že film funguje a je bez problémů koukatelný.. Jenže nenabízí vůbec nic navíc. Nedočkáme se žádné silné scény, která by nám uvízla na dlouho v paměti, nedozvíme se o objevení Ameriky vůbec nic nového.. Film se hrozně snaží být něčím víc, ale je to jen průměrný blockbuster, který se za několik let ztratí v propadlišti filmových dějin... (17.02.2006)

Je to dlouhé, místy nudné a přesto je to fantastická záležitost s nezapomenutelnou hudbou. A to Vangelise, krále elektronické syntetyzátorové hudby jinak nemusím. Bylo to skutečně dobytí ráje, od těch časů už Nový svět začal být zcela jiný. Španělé, Portugalci, Angličané, Francouzi... každý si chtěl urvat kus... * * * * (28.10.2014)