1492: Dobytie raja

Je to dlouhé, místy nudné a přesto je to fantastická záležitost s nezapomenutelnou hudbou. A to Vangelise, krále elektronické syntetyzátorové hudby jinak nemusím. Bylo to skutečně dobytí ráje, od těch časů už Nový svět začal být zcela jiný. Španělé, Portugalci, Angličané, Francouzi... každý si chtěl urvat kus... * * * * (28.10.2014)

Výstavba děje si zřetelně říkala o chronologické dobrodružné drama, ovšem Ridley zalomením syžetu převedl film na psychologii tzv. prvního světového humanisty. Muže věřícího, spíš než ve víru, ve své síly a ve vlastní rozum. Mořeplavce, skrz kterého postihl Ridley všechny prazákladní témata lidství – středověk vs. renesance (rozkošná scéna s nevěřícím prelátem vedle glóbu), realita vs. ideál, zlořád vs. humanismus, fantasie vs. pragmatismus. A zejména paradox humanismu a renesance, nesměřující od středověku ke spáse, alegoricky od peklu k ráji, ale obráceně. Ano, ta věčně vychvalovaná renesance byla doba, kdy se všechno zvrtlo a my lidé posledních století za to neseme následky. Neseme si s sebou ztrátu romantiky a iluzí, ztrátu rytířů a hrdinů... renesance kupříkladu zapříčinila vznik konvencí, norem, nebo podvojného účetnictví - příšerná ustanovení a doslova voda na mlýn byrokratické a sešněrované Evropě dneška (a tuhle ideu Ridley kulantně podchytil). Jak vidno, středověk měl mnohé co do sebe. 1492: Dobytí ráje je tedy vpravdě dílem pro poslední romantiky, vizionáře a snílky současnosti, dílem mainstreamově filozofickým, v němž Ridley objevil sám sebe, a to přesně mezi Novým světem Malicka (utínání scén před klimaxem, askeze a zkratka, „herzogovské" rozvíjení děje skrze obraz) a svými pozdějšími pop-historickými konstrukty v čele s Gladiátorem (starosvětsky doslovné a formálně vytuningované dobrodružství). Ridley si sice k suverenitě dopomáhá famózní hudbou Vangelise, která si film místy zcela přisvojuje (pokud se tvrdí, že dobrá hudba = 70% kvality filmu, zde je třeba ještě takových 20% přidat), ale to nemění nic na tom, že je 1492: Dobytí ráje vrcholně odvyprávěné dílo, které řadím co do pohnutí divákem vedle Alexandra Velikého (2004) a Posledního Mohykána. Korunuje to shakespearovský dialog v závěru, kde Sanchéz (Armand Assante) s Kolumbem polemizuje o tom, kdo parazituje na systému a kdo skutečně popohání svět kupředu („You're a dreamer..."). Geniální film - pro mnoho režisérů by znamenal vrchol tvorby, pro Ridleyho je kupodivu jen jedním z mnoha. (21.02.2008)

Nechápu, proč jsem si nechal tenhle film tak dlouho proklouzávat mezi prsty. Je to totiž přeci jen úžasný zážitek, jaký se jen tak nevidí. Ridley je neskutečně komplexní a perfektcionistický tvůrce, který se dokáže mazlit doslova s každým záběrem a i zdánlivě nudnou a upovídanou pasáž umí podat velkolepým a podmanivým způsobem. Zde mu k tomu navíc výrazně dopomáhá jednak skvělý Depardieu, který byl pro roli Columba jako stvořený, a potom také Vangelis na vrcholu své kariéry, který chrlí na diváka jeden překrásný hudební motiv za druhým. Pomalé tempo Ridleymu nahrává a ten s ním umí perfektně pracovat, krásné prostředí a celková výprava lahodí oku každého diváka a velké téma myšlenkového střetu se zcela odlišným světem dotváří monumentálnost a epičnost celého filmu. Dvě a půl hodiny je sice dost brutální stopáž, ale užil jsem si je tak moc, jak by to s daným příběhem snad žádný jiný režisér (a skladatel) nedokázal.. 85% (02.03.2013)

,,ŽIVOT MÁ VÄČŠIU PREDSTAVIVOSŤ, AKO SI NOSÍME VO SVOJICH SNOCH..." __ Jeden z mojich najobľúbenejších filmov, ktorý bol pre mňa paradoxne pri prvom pozretí skôr sklamaním. Vtedy by som ho ohodnotil na 3*. Až keď som si ho pozrel druhý krát a následne znovu na videu, spoznal som výnimočnosť tohto diela, ktorého mimoriadnosť netkvie iba vo výročí pre ktoré bol nakrútený. Neviem, prečo je tu viacerými toľko odsudzovaný, veď podľa mňa sa jedná o jeden z vrcholov tvorby Ridleyho Scotta. ,,1492" oplýva množstvom prekrásnych, zarámovania hodných obrazov (vyplávanie, dvíhanie zvona...) a také stretnutie Kolumba a Beatrix po rokoch má v sebe toľko romantiky, že by mu ho mohol ktorýkoľvek slaďák závidieť. Depardieu hrá postavu slávneho moreplavca naozaj zanietene, škoda len jeho hrozného prízvuku (možno sa to podpísalo pod prepad filmu a zrejme mal radšej byť predabovaný), čo sa však kompenzuje v českej verzii dobre nahovorený Pavlom Soukupom. Hudba? Nepovedať aspoň niečo o nej by bolo barbarstvo a zároveň nosenie dreva do lesa. Poznal som ju už ako malý chlapec, dávno predtým, než som film videl, pretože vysielanie v TV je priam sviatkom (čo je vlastne dobre). Azda najlepšou hudbou, aká bola pre film zložená dosiahol Vangelis genialitu a zabezpečil si nesmrteľnosť nielen medzi poslucháčmi soundtrackov. Svojím štýlom by sa do historickej snímky pritom vôbec nemala hodiť, čo by mohlo byť odpoveďou na otázku, prečo nebola nominovaná na Oscara. (30.08.2007)

Audiovizualni masterpiece. Zde mela prijit cena akademie za kameru, kazdy zaber jako obraz. Stejne tak mela prijit cena za hudbu, coz jest objektivni, nepopiratelny fakt:) Vangelisovo top, srovnatelny jedine s Blade Runner. Film je vsak pouhou pohadkou a po hrichu romantizujici dejinnou osobnost, ktera ackoliv ano, byla vizionarem, byla take problematicka a majici primejsi vinu na osudu nejen domorodcu. Cim dale v pribehu, tim vice se preskakuje a meni, ale budiz. Mozna by bylo lepe, kdyby se to nejmenovalo 1492 a hlavni postavou nebyl Kolumbus. Kez bychom dokazali byt uprimenjsi ohledne historie. (10.06.2019)