Zúriaci býk

Martyho filmy jsou klasikou, kterou si nemuzu nechat ujit, takze Raging bull byl tak trochu povinnosti. Abych se priznal, cekal jsem to trosku jine. Tohle je pribeh o tupem boxerovi, vzdyt jako druhy Rocky, ten akorat vedel do ceho si muze bouchnout a svoji manzelku opravdu miloval. Tohle mi na tom vadilo asi nejvic, ale to je Scorseseho parketa, co nejvice nasili. Filmarina je to precizni, vsichni odvedli dobrou praci a Martyho ovecky (De Niro, Pesci) skvelou. Ale diky, uz nechci. (09.03.2008)

Tak tenhle biografický film zvládnul Scorsese na jedničku. Z celéhu snímku je cítit atmosféra Bronxu a De Nirův La Motta působí opravdu autenticky. La Motta není žádný chytrák, ale je to chlapák, který má svou hlavu a řeší vše po svém. Divák si neví rady, zda La Mottu brát jako kladného, či spíše záporného hrdinu a tento rozpor činí tento film netradiční a unikátní. (03.06.2005)

Asi nejvelkolepější Scorseseho óda na člověka. Na toho člověka, který přes svoje výjimečné nadaní, přes sílu své osobnosti a bezmeznou vůli, dospěje jen k zdánlivě vyrovnané rezignaci, ale k takové, kterou přijal jenom chvilkově, jenom na čas, pouze, aby se uklidnil a nabral nových sil, přesto však kdesi v něm je již dávno rozhodnuto o tom, že boj skončil, že bylo dopočítáno a ač na zemi je vítězem. Je to až plytké a nicneříkající, psát, že se tu řeší smysl života, ale toto "neosobní" téma je podáno tak lidsky, tak blízce a zkonkretizovaně, že nebudeme odrazeni a osobnost Jakea La Motty nám ve své nejednoznačnosti navždy ulpí v mysli a bude se k nám stále vracet jako noční můra, která nás však má provokovat a vytrhovat z rezignačních a pasivních pozic. Můra, která nás tím, že nás nenechá spát, uzdraví. (09.12.2004)

Prvotřídní životopisné psychologické drama. Syrové, emocemi nabušené, s precizní dobovou atmosférou a sugestivně natočenými boxerskými zápasy. Scorsese po celou dobu vykresluje LaMottu (úžasný De Niro) hlavně jako namachrovanýho a nechutně žárlivýho hajzla, ale divákovi to stejně nedá a musí ho mít svým způsobem rád (jako člověka, který není zlý, ale trpí duševní nevyrovnaností, což bohužel není nic neobvyklého) a fandit mu až do konce (i když si to vlastně ani nezaslouží). Přese všechnu tvrdost a nesmlouvavost velice upřímný film, z něhož srší Scorseseho typická životní protřelost a zkušenost. 90 % (27.05.2005)

Scorseseho mistrovské dílo se všemi klady i zápory, které tahle kategorie přináší. Tak nějak totiž věřím, že právě kvůli svému stylu bude tenhle film naprosto nezkousnutelný pro 95% bežných televizních diváků. Těch zbylých několik málo (řekněme) "vyvolených" v něm ale objeví možná jeden z nejzásadnějších snímků filmové historie. Osobně se mi hodně často u filmů stává, že jsem z nich napoprvé úplně na větvi (dokonalý příklad Zelené míle), ale jak uplyne několik dnů, týdnů, měsíců, jejich kouzlo vyprchá. Pustím si je podruhé a je téměř pryč. Zuřící býk je film z přesně opačné kategorie, napoprvé mě nesebral tak, jak bych podle hodnocení čekala, ale po měsících, možná i letech ve mně zraje jako víno. Dodnes nemůžu zapomenout na tu úžasnou kameru snímající židli letící vzduchem, netradiční černobílé zpracování, krásný hlavní hudební motiv a hlavně brilantní herectví jistého muže jménem Robert De Niro, které v Zuřícím býkovi přesáhlo všechny limity a mohlo by být označováno za jedno z nejpůsobivějších v historii. Za sebe musím říct, že se Zuřící býk asi v nejbližších měsících do mých top 10 nejoblíbenějších filmů nedostane, přesto nevylučuji, že tam za pár let možná najde své čestné místo hned vedle Scorseseho Taxikáře, který možná není tím nejdokonaleji vybroušeným diamantem, přesto (či právě proto) je mi jaksi o něco málo bližší. (20.07.2008)