Mizerné ulice

Na první pohled je patrné, že se jedná o jeden z prvních Scorseseho filmů. Celkem se mi líbilo, kterak režisér vykreslil tehdejší atmosféru v Little Italy. Rovněž se jednalo o snímek, kde se poprvé více blýskl 30letý De Niro. Působil zde neskutečně suverénním a sebevědomým dojmem. Naopak se mi absolutně nezamlouval příběh, který je stručně řečeno o hovně. Žádná postava se nijak nevyvíjí a děj absolutně nikam nesměřuje. Moje ouška potěšily hudební hity 70. let a moje očička nepotěšily účesy 70. let. Měl jsem menší problém zorientovat se ve vedlejších postavách, neboť všechny vlastnily stejné háro. Závěrečnou výtku bych měl vůči kameře, která byla jednoduše odporná a ubírala snímku už tak na nevysokých kvalitách. (25.02.2017)

Charlie už natolik získal ostruhy ve službách mafie, že může držet ochranitelskou ruku nad svým nevypočitatelným kamarádem Johnnym, který dluží, kam se podívá. Každý v téhle společnosti Italoameričanů to holt chce někam dotáhnout, každý ale volí tak trochu jiné cesty. Ta, kterou se (částečně) autobiograficky dramatický Martin Scorsese jako představitel Nového Hollywoodu vydává, ale nekoresponduje s mou představou o svižném kousku zkoumajícím svět zločinu. Inspirovaný klasickými žánrovými díly zde alespoň zahájil spolupráci s Robertem De Nirem, jinak ale nikam nesměřuje, jen sleduje bandu zlodějíčků a výtržníků, kterak se perou, chlastají, plácají nesmysly a jen tak poflakují. Možná předložil věrohodný obraz té doby, ale když se oprostíme od formy, troufám si tvrdit, že toho moc nezbývá. (26.03.2013)

Vlivem deficitu způsobeného totalitním embargem jsem poznal tvorbu mistrů jako je Scorsese spíše v obráceném pořadí a nejspíš jsem nebyl sám. V případě tohoto díla je to spíš dobře, než naopak. Mafiánské a gangsterské filmy mám moc rád a často přemýšlím, kde se bere ona gloriola, která činí z vyděračů, raketýrů, násilníků, zlodějů a vrahů obecně oblíbené a skoro kladné hrdiny. Ve Špinavých ulicích jsem tuto gloriolu nenašel. Hnusné, fádní a uřvané prostředí, (jakkoliv je Scorsesemu vlastní) a od začátku nesympatické postavy mi nedávají jinou možnost hodnocení, přestože mám Martina Scorsese a Harveye Keitela ve svých topkách.. (04.01.2014)

Po dvou nikterak veleúspěšných snímcích vytahuje Martin z rukávu eso, které mu po několik generací zajistí bezmeznou přízeň publika. Tím esem není nikdo menší než Robert De Niro. Jeho Johnny Boy je jedním slovem fantastický, k tomu si připočtěme slušňáka Harveyho Keitela a je naprosto jasné, že se zrodil kult. Zápletkou se jistě inspiroval o několik let později Jaroslav Soukup a natočil českou verzi Kamarád do deště. Špinavé ulice nestárnou. 75% (22.01.2013)

Docela prdel, tohle jsem si musel dát na dvakrát. Poprvé jsem si biják zapnul v sobotu v pět ráno, když jsem domu přišel zlitej jak doga a navolil jsem jazykovou mutaci Castellano, protože jak jsem byl nalitej, tak mě slovo "Castellano" přípomínalo slovo "česky" no a když pak začali mluvit španělsky tak jsem se jal mocně rozčilovat že ty dnešní český dabingy stojej za hovno, že už jim není ani rozumět. Naštěstí jsem brzo usnul no a odpoledne po úpravě svého organismu jsi si "ulice" dal naostro a musím říci, že mě to přišlo, jen jako jakási filmová rozvička Martina Scorseseho, moc se tam neřeší hloubka postav, co , proč , jak a to je fakt škoda. Taky jsem si hlídal špínu těch ulic ve čtvrti Little Italy a musím říci, že kdyby Márty natáčel u nás na Žižkově musel by svůj film pojmenovat Superšpinavé ulice. Například jsem tam neviděl nikoho kličkovat mezi hovnama, jako to musíme dělat v naší ulici. No nic, prostě jak píše uživatelka Kleopatra tenhle film není ve stejné lajně s pravými majstrštyky mistra Martyho. (03.12.2007)