Kundun - Život dalajlámu

Kundun se v tomhle případě stal ztělesněním nudy než Buddhy. Styl zvolený Scorsesem je pojat jako velkolepý film se silným důrazem kladeným na vizuální stránku filmu. Kamera uzpůsobená širokému plátnu dokáže vykouzlit nejeden pěkný a působivý záběr na Tibet a jeho obyvatele. Ale tady končí veškeré klady filmu nasnímaného v polodokumentárním stylu. K autentickému zážitku sice pomáhá neznámé herecké obsazení, ale současně v přepálené stopáži se ztrácí v různých variacích na exotické prostředí, které nabídne záběry z mnoha časových úseků běžného dne jednoho vládce. Když připočtu k záporům i můj nezájem o tyto náboženské kultury, vychází mně z toho hezky nasnímaný film, ve kterém se skoro nic neděje. Kvality mistra Scorseseho přišly vniveč. 40% (10.06.2012)

Uznávám kvality Kunduna, ale vždy pokud se Scorsese pouští na tuhle spirituální linku, tak se nikdy nepotkáme. Je tomu tak i zda a mohu tak maximálně kvitovat, že je Kundun velmi pěkně výpravně zpracovaný život poslendního Dalajlamy, se všemi specifikami Tibetu, které se k tomu váží. Život Dalajlámy také odráží historické a společenské změny úzce se dotýkající vztahu s Čínou. Přestože všichni zúčastnení jsou neherci, tak musím uznat, že by mě to ani nenapadlo. Jeden z těch slabších Scorseseho filmů, i když své kvality má a kdo chce, tak si je najde. (25.09.2020)

Tibet zde není předkládán jako svět sám pro sebe, jenž má kolem sebe vzduchoprázdno, jak by se mohlo z prvních záběrů zdát. Čtrnáctý dalajláma je moderní člověk (stejně jako předešlý), sleduje filmy a aktuální zprávy, poslouchá rádio, uskutečňuje návštěvy do okupující Číny a přivádí její představitele do úzkých. Je zajímavé sledovat jednak proměny vztahů v rodině poté, co je Kundun „korunován“, druhak jak dochází ke konfrontaci dvou v mnoha ohledech naprosto odlišných kultur. Jedni staví náboženství na nejvyšší úroveň, pro druhé představuje jed – opium lidstva. Snímek pokládá mnoho otázek, které vybízejí k zamyšlení a uvědomění si vlastní podstaty. Scorseseho režie je naprosto brilantní, projevuje se zde dokonce jako symbolista a vkládá do filmu i odlehčující scény (dalajláma na toaletě u pisoárů, Tibeťané řídící automobil). Úchvatná kamera podtržená burcující hudbou, výborné kostýmy a výprava umocňují zážitek z jednoho z nejlepších náboženských filmů. (28.04.2006)

Scorsese přizpůsobil tempo filmu životu v Tibetu. Tempo je neskutečně pomalé, což může mnohé odradit. Na druhou stranu to je ku prospěchu výpovědi. Když dojde k příchodu čínského vojska, ani v tu chvíli se tempo nemění. Jako kdyby se Scorsese maximálně snažil z filmu na diváka přenést buddhistickou filosofii, která jako kdyby neznala zlo, respektive ho přijímala, ale nevykonávala. Film prezentuje rozdíl mezi tím, jak klidný a mírný a zlý a nepřátelský svět může být. Dalajláma je natolik zajímavou osobností, že i jeho dětství dokáže film udržet. Bohužel stejně jak je pomalé tempo, takové je i vyznění filmu. Jako kdyby se stejně nedalo nic dělat, věci prostě budou tak, jak budou. (08.11.2013)

K dnešnému dňu sú filmy Kundun a Sedem rokov v Tibete na tejto stránke značne nadhodnotené v porovnaní so svetovým zo stránky imdb.com. Čo sa týka Kundunu, tu 84% a tam 7.0, čo sa týka Sedem rokov v Tibete tu 77% a tam 6.8. Zrejme my máme radšej tieto témy ohľadom rozličných kultúr a duchovnosti. Ja som si film s Bradom Pittom užil viac ako tento, ale zas tento má naopak skvelú vizuálnu stránku, obrazovo je to paráda, hudobne je to obstojné, no najmä dej a nejaké väčšie a silnejšie myšlienky my v tomto chýbajú. Dej nemá nejaké mimoriadne pamätné momenty, dá sa užiť ako celok. Je to taký širší pohľad na čínsko-tibetskú krízu. Patrí to k filmom, ktoré majú, čo povedať z hľadiska faktov, nie z hľadiska nejakých vlastných myšlienok, no najmä má príjemnú atmosféru, niekedy mám pocit, že až takú americkú, tak, či tak, kvalitný film. (06.01.2013)