Mys hrôzy

Viděl jsem i originál a tento remake ho rozhodně převyšuje. Ten byl totiž černobílý i v charakterech - Nolte tady už není tím jednoznačně kladným hrdinou jako Peck - i on má trochu černé svědomí. Vedle skvělého DeNira se mi moc líbili i ostatní herci. Herrmannova hudba je prostě geniální. Závěr mi nevadí, ale je pravda, že De Niro má asi 10 životů. (07.06.2003)

Tak tohle byl hodne dobrej thriller. Scorsese se docela verne drzi originalu, ale zaroven si sceny odvypravi po svem a vetsinou lip. Hned se de v podstate na vec, zadny velky zdrzovani a film v docela rychlym tempu smeruje ke konci na Mysu hruzy. Hudba je lepsi nez v originale, kamera je vic atmosfericka a celkove je film drsnejsi. Co je ale nejvetsi plus tohohle filmu, jsou herci. Nick Nolte sice ze zacatku nic moc, ale po case se slusne rozjede, potesi ucast Mitchuma a hlavne Pecka. Jenze taky tu je naprosto dokonale odpornej a zapornej Robert De Niro, ten byl fakt naprosto uchvatnej, asi jedna z jeho nej roli. A i kdyz konec je krapet odlisnej od originalu, je lepsi a je to fakt nejlepsi cast filmu. Presto by mohl bejt ale film krapet kratsi a kdyz neni De Niro na scene, tak to misty vazne, takze jen 4*. (12.02.2007)

Jeden z největších herců všech dob a newyorský patriot (do letošního roku 2010 šest nominací na Oscara – z toho ceny za Kmotra II a Zuřícího býka, šest na cenu BAFTA a osm na Zlatý glóbus – proměněná za Zuřícího býka) Robert DeNiro se převtělil do démonického Maxe Cadyho, který měl čtrnáct let na to, aby v cele přemýšlel nad tím, zda ho jeho obhájce Sam kdysi solidně nepoškodil. Kdysi negramotný hrubián totiž brutálně znásilnil a zbil nezletilou dívku a jeho obhájce, šokovaný intenzitou činu, zatajil polehčující okolnosti. Cady na to nejprve jde přes Samovo špatné svědomí, poté se nebojí přiblížit jeho rodině a ve finále už pro advokáta není před krvavým střetem úniku. Martin Scorsese, který pokračuje ve své rozmanité tvorbě, tentokrát sáhl po přepracování klasického filmu noir v hollywoodském stylu. Oproti původní verzi (1962) tíhne víc k realismu a vypovídá hlouběji o násilí v každém z nás. Silný v kramflecích je Scorseseho snímek už tradičně v hereckém obsazení (dvě herecké nominace na Oscara), atmosféře i solidním napětí a ve velmi slušivém vizuálu (dvojnásobný držitel Oscara kameraman Freddie Francis). (08.07.2010)

Právě tohle je film, při kterým mě došlo jakým obrovským filmařem a mistrem příběhu je Martin Scorsese. Ono totiž v porovnání s tím nedomrlým černobílým originálem z roku raz, dva to na mě doslova řvalo. Každá postava je zde daleko lépe prokreslena, film jde mnohem více do detailu a to hlavní teprv přijde. Ještě teď se otáčím za sebe, jestli tam náhadou nestojí namakanej tetovanej chlápek s ksichtem DeNira. Brrr to byli pocity během sledování tohoto Mysu hrůzy. Věřte že každá scéna je suprácky vychytaná a filmu ty vymazlený scény dodávají to pravé napětí a atmosféru a je jedno, jestli ta scéna trvá několik vteřin / DeNiro na plotě / a nebo několik minut / rozhovor DeNira a Juliette Lewis ve školním divadle /. Stálo se už skoro samozřejmostí pět ódu na předvedený herecký výkon DeNira. Já nevím jak to ten chlap udělal, ale měl jsem z něj strach, prostě bombózní je hraní v jeho podání, ale pozor není sám, kdo tady ze sebe sype tuny hereckého talentu, je tu ještě Juliette Lewis to něco neuvěřitelnýho, když jsem se koukal jak hraje svou postavu, vybavily se mě snad všechny holky co jsem poznal, když jim bylo - náct ! Konec je sice nastavovanej, ale zato velkolepě a perfetně natočenej. Mys Hrůzy je zkrátka ohňostroj filmařský kvality. (03.12.2007)

Geniální nápad, ale zpracovaný relativně průměrně. Nebo teda já jsem u toho docela solidním způsobem usínal. Pravda teda je, že ta zásadní, závěrečná scéna, měla grády jako prase a usnout se u toho nedalo. Hlavní na tom filmu ale je to, jak Martin Scorsese dokázal výborně rozebrat, popsat a rozpitvat psychologickou stránku každé postavy. To, jak si s ní dokázal zahrát a pořádně s ní zacvičit, to se jen tak nevidí. Jenže i tak to nemělo ten pravej náboj. Tomu příběhu totiž chybělo cokoliv, co by mě dokázalo chytit. Přišlo mi to hrozně průměrné a nebýt tam toho terorizování, tak by to ani za to shlédnutí nestálo. Takhle jsem se alespoň docela příjemně pobavil, protože DeNirovi to fakt šlo. (22.02.2009)