Private Torment
Réžia:
Hynek BočanKamera:
Jan NěmečekHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Pavel Landovský, Josef Somr, Daniela Kolářová, Míla Myslíková, Josef Chvalina, Eva Geislerová, Evelyna Steimarová, Adolf Minský, Soňa Šimberová (viac)Obsahy(1)
Život zaměstnanců ústecké chemičky se odvíjí v zaběhnutých stereotypech. Áda Vinš dostává po desetiletém manželství od své Joži každou neděli kuře a každou sobotu sex. Neděli doplní kanasta s manželi Nejtrovými. Ádův podřízený, třicetiletý provozář Standa, dře denně po práci na přestavbě domku. Každou sobotu se na svobodárně pomiluje se svojí Bohunkou a v neděli je na stavbě. Jako vejce vejci se podobají i dny pracovní. Mění se jen roční období. Jednu jarní sobotu je všechno jinak. Áda čeká u auta na Jožu, která nakupuje. Nudí se, a osloví proto hezkou Bohunku. Dívka přijme jeho nabídku na výlet do přírody. Ve srovnání s přízemním Standou má zkušený Áda romantické řeči i chování a Bohunka jeho "kouzlu" podlehne. Milenci se nastěhují do chaty, kterou Ádovi půjčil Joska Nejtr. Sám Joska situaci využije k utěšování osamělé Joži. Nešťastný Standa vymýšlí různé pasti a triky, kterými by zničil svůdce své Bohunky. Jenomže vztah Ády a Bohunky spěje k zániku sám o sobě. Na chatě je vlhko a zima a dívka vaří denně jediné co umí - guláš z buřtů. Áda je rád, když si jí Standa z chaty odvede. Za čas je vše ve starých kolejích. Joža dostala na usmířenou zlatý náramek. Standa s Bohunkou, teď už manželé, přijímají návštěvu jiné mladé dvojice, aby si zahráli kanastu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (84)
Koláŕová znovu hľadá romantický neobyčajný vzťah, ak doma nenájde to, čo potrebuje. A rada sa pri tom na začiatku svojej kariéry predviedla. Tá obyčajnosť v prvej polhodine filmu ma ubíjala a ešte bola podporená dychovkou s jedinou melódiou, akoby nič iné ako Škoda lásky neexistovalo. Útek zo stereotypu bol intenzívny na každej strane s množstvom vtipných momentov, najviac určite záverečná adrenalínová jazda a ešte adrenalínovejšie stretnutie. Ale väčšina filmu prinášala zdĺhavé a trápne situácie, trochu ako z prvorepublikovej veselohry. –––– Ano, šéfe. ()
Lanďák lákal a nezklamal. Má to svou formu, myšlenku a vnitřní depresi...61%. ()
Parálovi se pravděpodobně v době psaní tohoto příběhu začal párat mozek, protože nechápu jak je možné, že Kolářová po sotva minutové známosti se Somrem nasedne k němu do auta. A to Somr - nic ve zlém - není takový hezoun, aby po něm každá letěla. Když odpářu tuhle a některé podobné blbosti, dostanu průměrný příběh s docela dobrými herci, který na jedno pokoukání stačí, ale žádná velká zábava se rozhodně nekoná, protože humorné situace tam nejsou prakticky žádné. Je to prostě stereotypní a nudné, nicméně může to posloužit k drobnému zamyšlení nad vztahy mezi lidmi. 50% ()
Jó, dovedu si představit, že takhle nějak to za komoušů mohlo fungovat. Některé scénky jsou celkem úsměvné, zejména když je na scéně Pavel Landovský, ale celkově pro mě jen průměrný film téměř o ničem. ()
Stereotypy ve vztazích ze života partnerského. A scéna v hospodě a zejména cesta na chatu, Lanďák se Somrem zahráli geniálně !! ()
Ma to svoje mista, o prekotnou zabavu vsak dle meho nejde... :-) 3- ()
Výborná komédia. Tento film hrali len vo filmovom klube a bol moc obľúbený. Dali by ste si bužtový guláš??? P.Landovský je výborný, keď skúša vo vani tú kyselinu ...80%. ()
Kde jsou ty časy, kdy jezdily po Ústí tramvaje a bylo jakoby kouřmo a přitom tak jasně vidět. To bylo vše všude dokonale stejné. Jak je to dnes? "Nezlob se, už musím jít, jestli chci stihnout nákupy." "To je Páral." ()
Když se lidi ve vztahu nudí, je to těžko zvládnutelné. Jelikož si jeden z hrdinů knihy (filmu) nepořídil psa či potomka, vrhl se na dobrodružství, při kterém se mj. pokouší o rafinovanou vraždu svého soka v lásce. ()
Je tam dost vtipných momentů, ale především znepokojivých stereotypů. Dost mě žralo to uplatňování stejných rituálů v intimnostech s různými partnery, jako by se nechumelilo; kéž by tomu tak ve skutečnosti nebylo. Jinak Neckářova "Lékořice" byla tehdy dost aktuální – vyšla 1966, rok nato vyšel Páralův román a ještě téhož roku byl zfilmován do této podoby. ()
Přes své slídění po Landovskýho raných rolích, pro který mám slabost, jsem se dopracoval i k Soukromý vichřici a byl ochotnej snést i skutečnost, že je tam v titulní roli Kolářová. Začátek byl taková ta klasická přednormalizační nuda, herci se chovají jako debilové, zažívají nějaký milostný podivnosti a hlavně unyle trpěj v práci ve fabrice. Když jsem si uvědomil, že je to chemička, v hlavě mi zaznělo zděšené: "O můj Bože, to je PÁRAL!" Vzpomněl jsem si, jak jsem četl z donucení nějaký jeho knihy na gymplu, jak jsem z toho byl zhnusenej, protože kromě nekonečný nudy v chemičce a typický bolševický šedi jeho knížky pravidelně přinášely už jen různý sexuálně zabarvený nechutnosti a nedorozumění. Všechny byly na jedno brďo a dokonale zaměnitelný. Soukromá vichřice je toho dokonalým odrazem, tak jsem jí znechuceně vypnul a šel si vypláchnout oči octem. ()
Páral a jeho socialistický playboy. Mám pocit, že psal stále o tom samém. ()
Periskopická lovestory naruby vylisována v koncernových závodech Páral a Bočan. Velmi podařené, srandovní a svébytné. ()
A je to vůbec komedie? Pamatuju si, jak nám děj toho románu popisovala češtinářka na střední. Utkvěl mi její výsměch "maloměšťáctví" a slova o buřtuláši, který mladá milenka předkládá na šmajchlchatičce do naprostého zblbnutí. Tehdy jsem se dozvěděl, co je to to pokrytectví. A že kritice maloměšťáctví se nejraději věnují zase měloměšťáci. Hynku Bočanovi se podařilo natočit film podle Páralovy předlohy dobře a zábavně. Scéna v čínské restauraci je (i díky fórku s přítomností Menzela, Bohdalové a Neckáře) nezapomenutelná, stejně jako pracovní morálka na stavbě domku. Ale... je to ještě vůbec komedie? ()
Ten film má svůj půvab zvláště po letech, kdy jsme zestárli a můžeme konstatovat, že ten život byl přesně takový (až na ty zálety), jaký je zde představen. A na režimu nezáleží, jen se dnes krade jinak. KLaždé manželství upadá do stereotypu, z něhož se někdy snažíme vyklouznout. Muž doveze ženskou ke krámu, pak na ni nervózně čeká před obchodem, sem tam občas a čím dál míň sex (pokud je žena alkoholička, tak to řeší rumem v ledničce), středy s kartami s ředitelem a jeho ženou, z práce na soukromou stavbu, i s ukradeným materiálem, mezitím si skočit za miláčkem (ten páralovský výraz spojili se mi vždycky moc líbil), v práci pak kontrola plnění úkolů a pak nohy na stůl... A tak pořád dokola, až se jeden unaví a pozve na rande holčičku, aniž tuší, že je to dívka jeho údržbáře Standy... Pak už to začíná být opravdu komedie a závěr je už mistrovský majstrštyk dvojice opilců, kdy všichni víme, že Landovský nemusel nic hrát. Kolářová v mládí půvabná... Ten začátek vypadal poněkud nudně, tak jednu hvězdičku dolů... ()
Natočeno dle stejnojmenné literární předlohy Vladimíra Párala a jak se běžně uvádí, vyobrazuje typické životní sterotypy, ze který se jednotlivé postavy příběhu snaží vymanit. Neojedinělé životní etudy ve svých perspektivách tak, jak prostě jsou. Osudové náhody souběžně vedou k paradoxům, čímž se také ukazuje, jak všechno souvisí se vším. Začínající Daniela Kolářová vyobrazuje dívčí naivitu impozantně, Pavel Landovský, svým způsobem, nekňubu tak, jak hrál vždy, takže jeho výkon nijak nepřekvapí a Josef Somr snažící se znuděný charakter nějak oživit prostě už jen hrál. Pozice opilce mu však na dlouhou dobu zůstala. Alkoholika i později ztvárňoval nesčíslněkrát. Doba nelítostné komunistické atmosféry moc v jádru při dnešním pohledu už moc znatelná není, ale je vyjádřena v plné parádě. Životní etudy a snahy o vymnutí se z nudného stereotypu je však kupodivu nadčasový. Vladimír Páral to podchytil dobře a režisér Hynek Bočan jeho vizi obrazně zhmotnil jak nejlépe uměl. Některé noirové pasáže tomu dávají navíc až umělecký dojem. Ale jo, snímek může připadat vcelku nudně, ale jde o myšlenku, kterou je potřeba správně uchopit. Po divácké stránce se nejedná zrovna o jednoduchý film, ale taková už Páralova literární tvorba byla. Jeho ´partnerský vzorec´ v chování postav ve své absurditě je reálnější, než by si kdo myslel. ()
Jeden z nejlepších filmů nové vlny. Brilantní absurdní drama, okořeněné jak se sluší a patří skvělým černým humorem, s výbornými hereckými výkony celé ústřední čtyřky. ()
Československá komedie natočená podle Páralova románu. Zabývá se soužitím několika párů, jejichž dny jsou zobrazeny nesmírně stereotypně, jsou naprosto jeden jako druhý. Dojem totálního stereotypu navíc umocňuje používaní stejných záběrů a dokonce i dialogů. Komickou složku s přehledem obstarává talentovaný P. Landovský. Zejména jeho nezdařené pokusy o napadení či zranění jeho nadřízeného J. Somra, neboť dotyčný mu svedl milenku, byly vtipné. V roli oné sexuchtivé ženy se představila v netradiční pozici D. Kolářová. Kromě výše uvedených herců se v této komedii objevili i M. Myslíková a nevýrazný J. Chvalina. Ve snímku se objevuje i několik opileckých scén, ta poslední ve dvojici Somr/Landovský byla zpočátku zábavná, poté však už hodně nepřesvědčivá a hlavně přetažená. Silné zaměření snímku na depresivní opakování šedivých dnů lze chápat jako satiru na stereotyp socialismu, přesto ani tato poměrně dobře provedená myšlenka mě neodradí od mirně nadprůměrného hodnocení. ()
"Máš mě rád? .. Mám.. Jak? .. Moc..." Klasická Lanďákovina. ()
Roztomilá ústřední trojice v milostném trojúhelníku zasazeném do socialistického pochmurna. Kromě lásky tu máme frontu na pomeranče, pásovou výrobu, soudruhy a soudružky, ubytovny, krádeže socialistického majetku, zkrátka vše, co bylo před téměř 50ti lety běžnou součástí našeho života. Já se bavil dobře, Landovský se svou posedlostí likvidace Somra byl opravdu výborný. ()