Služka
The Chambermaid
Réžia:
Mariana Čengel SolčanskáKamera:
Laco JanošťákHudba:
Vladimír MartinkaHrajú:
Dana Droppová, Radka Caldová, Vica Kerekes, Zuzana Mauréry, Aňa Geislerová, Karel Dobrý, Cyril Dobrý, Lukáš Pelč, Peter Nádasdi, Vilma Frantová (viac)Obsahy(1)
Snímka rozpráva príbeh dvoch dievčat zmietaných citovou neistotou. V období prvej svetovej vojny prichádza 15-ročná Anka (Dana Droppová) pracovať ako slúžka do pražskej vily vysokopostaveného rakúsko-uhorského úradníka (Karel Dobrý) a jeho manželky (Zuzana Mauréry). Ankinou novou rodinou sa stáva zvyšné služobníctvo – kuchárka Kristína (Anna Geislerová), slúžka Líza (Vica Kerekes) či záhradník Štefan (Lukáš Pelč). Okrem nich však získava aj úhlavného nepriateľa - rovnako starú dcéru z panskej rodiny, Resi (Radka Caldová). Nevraživosť sa však postupne premení na sympatie a medzi mladými ženami sa rozvinie romantický vzťah. To všetko v čase, keď ženy nemali ani volebné právo, nieto ešte právo na lásku podľa vlastného výberu. Podarí sa ich vzťahu prežiť alebo doplatí na vtedajšie normy a pravidlá? (Continental film)
(viac)Videá (1)
Recenzie (108)
Poměrně dlouho jsem se rozhodoval, zda na ten film (v rámci festivalu "Kino na granicy") zajít. Bál jsem se, že dostanu nějakou selanku z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Byl jsem nadmíru a příjemně překvapený. Přestože by se dalo film označit za feministický (ne náhodou se režie a a hlavních postav chopily ženy), ženská linka ve filmu byla příjemná a zcela dobře uchopená. Homoerotická rovina pak pouze nenásilným způsobem poukazuje na přátelství a souznění dvou duší, které na konci na začátku 20. století nemělo šanci uspět. Mužské postavy nedostaly příliš prostoru, a když už, tak pouze v karikované a nepřirozené poloze, ovšem tento fakt lze vnímat i tak, že muž, jako vůdce patriarchální společnosti vytěsnil ženu do zcela podřízené role (žena nemohla svobodně rozhodovat o ničem, dokonce ani v případě svých tělesných žádostivostí, dokonce i sex byl pro ženu pouhou manželskou povinností). Zároveň zcela nenásilnou formou se před divákem odvíjí historické události, kdy končí jedno období (R-U císařství) a začíná nová a moderní etapa dějin (což však nemusí vždy znamenat obrat k lepšímu - národnostní třenice a druhá válka vše dosvědčují). Je nutno ocenit herecký výkon všech hlavních představitelek (dokonce ani Kerekes zde nepřehrávala), Mauréry i Geislerová předvedly svůj standardní výkon, a velmi mile překvapily Drogová a Caldová. Mužské herecké výkony hodnotit nebudu, byly opravdu okrajové. ()
Pre mňa slovenský film roka 2023 a hneď v prvý deň nového roka. Pozeral a počúval som s otvorenými ústami od začiatku do konca a žasol som, ako takýto film u nás vznikol. Nenašiel som žiadne klasické neduhy slovenskej tvorby, ale dostal som dokonalú kameru, obraz aj zvuk, neokukaný príbeh a práve pri ňom som mal u Hany Lasicovej obavy. Nenaplnili sa a práve naopak, každý moment filmu má svoje správne miesto a ešte aj tie fyzické potreby panstva do filmu patria a film ich dáva divákovi pekne vychutnať. Panstvo, to nie sú len plné voňavé stoly a salóny, ale aj latríny hneď pri posteli a smrad, ktorý treba vyvetrať. Ako sme vyvetrali a vyniesli monarchistický smrad v 1918om a potom ešte párkrát, ale už nie tak dôkladne a tak sa nám sem kadečo smradľavé pravidelne vracia. ()
Nevidel som Únos, ani Sviňu a dielo Mariany Čengel Solčanskej som nakúsol Slúžkou. Zdanlivo jednoduchý príbeh štiavnického dievčaťa, ktoré odchádza slúžiť do nemeckej rodiny v Prahe je ozvláštnený viacerými vedľajšími motívmi a svoje zohráva aj komplikovaná atmosféra prelomu storočí. S filmom som celkom spokojný, reálie boli starostlivo vybrané, postavy vytvárali málo opozeraní herci, sem tam ma zaujala aj dobrá hudba, páčili sa mi viaceré detaily. Obočie som dvíhal iba nad vzťahom Anky a Rézi a najmä pri malej zrozumiteľnosti časti dialógov, čo považujem už pomaly za chronický nedostatok slovenských filmov. ()
Text Hany Lasicové nabídl zajímavé téma a jsem velmi ráda, že se dočkal i filmového přepisu. Zdá se, že změna Vídně za Prahu byla nevyhnutelná, protože dnes nedokážeme kolektivně vstřebat tu skutečnost, že jsme mívali jiné hlavní město a toužíme po staropražském heritage žánru. Výsledný film je krásná historická práce, s půvabným jazykovým babylónem. Kromě hlavní lesbické romance je tu klasický "román pro služky", rozpad Rakousko-Uherska a vnitřní život rodiny, se kterou bychom dnes už měnit nechtěli. Herecky svítí nad hlavní dvojicí především Kerekes, Mauréry, Geislerová a Dobrý. ()
Vizuálně krásné, chválím mnohojazyčnost, tehdy doma běžnou, hezky obsazeno, kostýmy, parádní hudba. Vadil mi zvuk, mladí herci neartikulují. Je to feministická, rovnostářská zadnice rozložená na několika levičáckých židlích. Být služkou v městském domě bylo sakra těžké, ale taky se umíralo hlady a zimou, čili šlapat do podmínek, jak to tehdy holky měly, spíše veškeré ženy, zasluhuje širokoúhlejší objektivy, které by se měly protáhnout realitou tehdejších bočních ulic, malých měst nebo venkovem. Být služkou v měšťanském pražském domě znamenalo výhody, o kterých se služce na slovenském statku nesnilo. Šablona O všech chlapech hajzlech a chápavých, svobodomyslných lasturách je úsměvná. Veškeré postavy jsou zajímavější, než samotná služka, což ale nesouvisí s výkonem šikovné Danky Droppové. Její postava není precizně napsaná, ani zachycená. Špínu znázorňuje hovno a chcanky v nočníku, ulice Prahy jsou vypulírované, jako ostatně každý záběr, místo potkanů nás oblaží ochočená nutrie, která Prahu zaplavila v posledních patnácti letech a u nového kanálu si posedí jeden žebrák. Solčanské práce neřadím k oblíbeným, jsou ploché, sterilní, kloužou po povrchu, takový Netflix z Wishe, ani kdyby trvaly pět hodin, postavy nebudou blíž. Schopný vypravěč vystihne hloubku postav na minimu prostoru, pak je čas i na historické události a kontext, tato režisérka to ve své práci neukazuje, jede na líbivý vizuální efekt, i tady je to vidět, Služka je každopádně jejím nejlepším počinem. Zralé a spolehlivé výkony výborné Ani i Zuzany Mauréry, skvělá Vica, vždy senzační Karel Dobrý, hudba a kamera film vytáhli. Lesbická rovina mi přišla našroubaná zbytečně a kostrbatě, a to píšu z pozice podporovatele LGBTI+ komunity, se kterými pravidelně spolupracuji. Příběh by to byl zajímavý i bez toho, navíc by působil realističtěji. Nie ako úžasne bystré, progresívne dievčatko z Banskej Štiavnice, (kam liberalismus nedorazil ešte dnes, pri posledných voľbách sa hlasy sypali náckovi Kotlebovi, žienky odtiaľ podporili slovenského obecného capa, šovinistu a prasáka 3v1 Borisa Kollára, lebo im imponuje ten, čo ženu nabúcha, zbije a zasa nabúcha. A klerofašismus plus zasratý bigotný katolicismus sa ukáže aj tento september, lebo mesto je to krásne, ale mentálna absolútna do riti diera zaostalých pôvodnych obyvateľov a výnimkám česť!), ktoré si jeden večer v Prahe osedlalo sluhu, len aby mohlo svojej zamestnávateľke, o chvíľu, skúsenými prstami a jazykom ukázať, aké že to milovanie je. Spíš věřím přátelství v beznadějném žalu a prosté lidské ochotě odvézt a vychovat cizí dítě z nešťastného manželství ve vlastní režii, byť jako své, nemanželské. Statečná paní a nebyla jediná. Znám pána zrovna z okolí BŠ, toho taky vychovala bývalá rodinná služka a spolu s ním své vlastní tři děti, které porodila později. Stalo se tak po druhé světové, rodiče mu zemřeli, mohl skončit v dětském domově, ale mladé ženě, která u nich do znárodnění sloužila, se chlapečka zželelo, vychovala ho jako svého, dokonce ho nechala vystudovat vysokou školu. Pán ještě žije. A teď na to zkus naplácat, že beztak vyprstila paní domu. 😆 () (menej) (viac)
Galéria (48)
Zaujímavosti (19)
- Počas nakrúcania museli tvorcovia okrem protiepidemických opatrení dodržiavať aj pravidlá stanovené štátnym zámkom Slatiňany. Kastelán sa vyjadril, že niekedy mal srdce na pokraji zlyhania, napríklad keď sa hercovi Lukášovi Pelčovi (záhradník Štefan) podarilo rozbiť okno z roku 1865, ktoré prežilo dve svetové vojny. (krasomama)
- Režisérka projektu Mariana Čengel Solčanská si vybrala Dannu Droppovú do hlavnej roly na základe spolupráce na filme Sviňa (2020). (Arsenal83)
- Film vznikal takmer 10 rokov, o čom Simona Bago Móciková povedala: "V našich podmienkach sú umelci aj producenti zvyknutí na dlhé doby vzniku filmov, hoci v priemere je to možno 4-5 rokov, nie 10. Európska kinematografia je závislá od dotácií z rôznych fondov a iných inštitúcii, rozhodovanie o „priklepnutí” financovania zvykne trvať aj niekoľko mesiacov a nie vždy grant dostanete, čo vás vráti o krok či dva späť. Pri medzinárodných koprodukciách je s každou zapojenou krajinou toto riziko ešte vyššie." (Arsenal83)
Súvisiace novinky
13. ročník cen Slnko v sieti ovládl Invalida
V pátek 26. dubna 2024 se v bratislavské budově Slovenského rozhlasu uskutečnil 13. ročník předávání slovenských národních filmových cen Slnko v sieti, na nichž byly oceněny výrazné počiny a tvůrčí… (viac)
Reklama