Bohouš

„No, ste host, že, ten má dycky pravdu…“ - „Děkuju vám.“ - „…i když je to blbost.“ Zřejmě z toho důvodu, že jsem televizní program během posledního dne roku vždycky více či méně ignoroval, setkání s „horským dramatem“ Bohouš v mém případě proběhlo až teď a úplně mimo Silvestra. A možná i díky tomu (film se mi nestačil nijak znechutit reprízami?) jsem si ho užil maximálně. Od samého začátku vládnou brilantně napsané dialogy, už ten úvodní střet Aloise (S)Randy, jenž vůbec netuší, kvůli čemu se dočkal takového odcizení, a paní Metelkové (která do chatrče hrůzy nepřišla pro peníze, ale ideály!) opravdu stojí za to. A najednou převezme otěže pes Bohouš, začne převažovat mlaskání nad tlacháním, a přitom je to stejně pořád zábava, ne-li ještě větší. Navíc, s vtipnou pointou, vlastně dokonce 2. Za mě 5*, opravdu podařený kraťas. „Máma na mě zanevřela dřív, než sem se narodil.“ - „Pročpak?“ - „Ale, ňák...ňák sem ji v 6 měsících tak kopnul, až upadla. Vod tý doby sem…tak ňák trochu…sexuálně zakřiknutej.“ - „Houby, línej ste!“ (24.01.2021)

Snad nejznámější souboj v pojídání jídla mezi člověkem a psem. Prohlášení o hladu jaký má bernardýn není jen tak, obzvlášť v restauračním podniku, kde je hostinský majitelem takového psa. Tady však nejde ani tak o hlad, jako o chytrost. Pokud se ví, že takový bernardýn toho sežere opravdu hodně, ale takový chleba zásadně odmítá, proč nevyužít návrhu sázky samotného hostinského, když je výhrou bezplatný týdenní pobyt a ještě se přitom pořádně najíst. Televizní povídka se stala vyhledávaným evergreenem, bez kterého si již nikdo televizní program kolem silvestra neumí ani představit. A právě vlivem pravidelné reprízy už příběh a pointu zná každý nazpaměť. A jak to tak vypadá, své popularity se vlivem toho ještě stále jen tak nezbaví. (01.02.2016)

Půvabný souboj Vladimíra Menšíka s bernardýnem není vzdor svému ústřednímu postavení v tomto krátkém filmu jediným ohniskem jeho nevšední komiky. Skvěle napsané dialogy, jazyková hra, vtipný rámec a pointa – vlastně jen dodatečně kořenící humor celé té anekdoty – napomáhají celistvému vyznění tohoto nepřekvapivě silvestrovského snímku, a ten se tak cyklicky navrací na mlžné i ostřící televizní obrazovky, ztráceje postupně vše, co jej tvoří – poezii, tvar, obsah… To, že se z něj stal během několika dekád inventář programu, jakýsi téměř nečitelný průklep přes kopírák, není jeho vinou. Když jsem jej nyní viděl – po letech – mimo čas jemu zasvěcený, bylo mi, jako bych ho viděl poprvé: dva skvělí herci, úžasná, vnímavá a sebeironická herečka a nádherný pes se potkají v nepravděpodobném čase, na nepravděpodobném místě a povstane vtip. (22.12.2018)

Tento improvizační koncert Menšíka s Baldurem a Sovákem jsem viděl naposledy během svého dospívání. Dávali to tehdy minimálně jednou za rok na Silvestra. Od té doby už silvestrovské veselice v televizi nesleduji, ale včera mi existenci této komedie připomněla jedna zdejší diskuze. Našel jsem si ji na YouTube a po mnoha letech pustil. Přinutila mě zvědavost, jestli bude na mě pořád fungovat jako tehdy. U mnoha filmů, které se mi v dětství líbili, objevím po letech, že to nebyla zas až taková sláva, jak se mi kdysi zdálo. Toto naštěstí není ten příklad. Pořád to funguje na plný počet. Doporučuji. (28.03.2024)

Je zvláštní, že tuhle takzvanou "silvestrovskou televizní tradici" jsem tento Silvestr viděla vlastně poprvé v životě, protože (oproti třeba Mrazíkovi) mě to nějak zázračně minulo. Musím ale říct, že na to, jak mi o tom okolní lidé u televize básnili, a na to, jaké to tady na CSFD má hodnocení, mě to ve skutečnosti nijak neohromilo. Ano, Menšík i Sovák byli výborní herci, ale dějově to u mě jako krátkometrážní film neobstálo. Pořád jsem čekala, co se z toho vyvrbí a jestli se vůbec zasměju, a ono nic, a najednou byl konec. ~(3,2★)~ (01.01.2016)