Chodba šoků

» Kto zabil Sloana v kuchyni ? « 『 No a na túto zapeklitú otázku bude chcieť nájsť odpoveď húževnatý novinár, túžiaci po slávnej a prestížnej Pulitzerovej cene 』Jeho meno je Johnny Barrett, má krásnu frajerku - striptérku Cathy, a necháva sa dobrovoľne zavrieť do blázinca, pretože zinscenujú „incest,” že “brat miluje sestru” ... _ Tu by sa mal inak dopátrať toho, ako sa veci vlastne majú, ale na margo celej tej idey, extrémne riskuje svoje zdravie, čiže celkový duševný stav, že by sa mohol kľudne stať naozajstným p-a-c-i-e-n-t-o-m, teda bláznom ! ? Na malý moment sa ocitne na vedľajšom oddelenom oddelení s narúživými nymfomankami, ale to ešte nie je nič v porovnaní, na čo sa môže v blízkej budúcnosti veľmo tešiť, sarkazmus ? _ Samo za vynikajúceho prispenia d.p. Stanka Corteza, nakrútili s hercom v hlavnej úlohe, Peťom Breckom, excelentný, znepokojivý film, ktorého atmosféra by sa mohla doslova krájať na marné kúsky, a ani to by nemuselo v konečnom dôsledku pomôcť ! Je vôbec nebezpečné predstierať určitý stav jedinca, ktorý sa chce niečoho dopátrať, lebo je viac, než pravdepodobné, že by sa mu to mohlo vypomstiť, keď nebude už žiadnej cesty späť ! Tento film sa dosť podobá napríklad na snímky : z nedávnej doby - Prekliaty ostrov s Leonardom DiCapriom, alebo i taký Prelet nad kukučím hniezdom s Jackom Nicholsonom, má nejaké ponášajúce črty. Páčila sa mi Constance, ktorá ma vzrušujúco priťahovala svojim tanečným sexeappealom, ale na druhej strane sa strašne trápila tým, čo bude s Johnnym ďalej ? A nebolo to nič extra povznášajúce, i keď rozlúskol veľkú hádanku... (27.01.2019)

MFF KV 2011. Mé první setkání s panem režisérem Samuelem Fullerem v rámci jeho pocty na letošním karlovarském festivalu. Novinář se nechá dobrovolně zavřít do psychiatrické léčebny, aby vyřešil vraždu, i přes úpěnlivé prosby své krásné přítelkyně, aby to nedělal, že si tu zahrává s nebezpečnými silami. Novinář Johnny, tvrďák, nad tím jen mávne rukou, protože přece ví, co dělá. Opravdu? Zajímavý snímek z prostředí psychiatrické léčebny. Vtipný i závažný zároveň. Někteří blázni si mě získali - nejvíc asi tlustý spolubydlící, neustále zpívající árie či maník žijící v dobách občanské války, probíhající samozřejmě pouze v jeho hlavě. Některé pasáže mě ale připadaly zbytečně dlouhé a tolik mě neoslovily (například ta řešící otázky rasismu). Film se mi líbil, i když škoda, že se jeho jiskra postupem času trochu vytratila, přesto hodnotím mírně nad průměr. (06.07.2011)

Erotické dusno ze začátku filmu velmi rychle vyvětrá a nastoupí příběh o hledání vraha v blázinci. Novinář v utajení se žene za senzací a vůbec si nevšímá snad ještě silnějších témat, která jsou kolem něho, o lidech dohnaných netolerantní, rasistickou a chladnou společností k šílenství. První černošský vysokoškolák zhroucený pod tíhou rasistických útoků a měnící se v rasistickou kreaturu, americký voják zajatý v Koreji, který podlehl komunistickému výplachu mozku a dostal doma nálepku zrádce a zbabělce se převtěluje do jižanského generála - to byl přece taky voják na špatné straně, vědec, který se při představě, co můžou jím vyvíjené zbraně udělat, raději stáhne zpět do dětinskosti a bezstarostných her. ____ Fuller umí natočit silné scény, úderné momenty a omamující záběry, ale občas se mu to vymkne z rukou a záběry působí nechtěně směšně - například útok nymfomanek nebo konečné zhroucení novináře a závěrečná diagnóza vyslovená primářem působily brakově a dokonce až parodicky. /3. 9. 14./ (03.09.2014)

Jeden moment skrývá obojí – šílenství i triumf rozumu – a ničí klišé, dle něhož génia a šílence dělí jen nekonečně malá vzdálenost: naopak, jediný okamžik komprimující jasnost i zmatení, barevný obraz i ataku černobílého bláznovství nás dovádí k rozuzlení, k výhře, k zisku – za cenu ztráty. Hrdina prochází branou směrem k vítězství, ale tento vítězný oblouk stojí na dvou pilířích… okamžik vítězství je okamžikem hrdinovi prohry. Každý vždy dosáhneme svého cíle, a k němu vede jedna jediná cesta. Něco podobného zažil Bogart v Rayově „In a Lonely Place“, zde však dalo hrdinovo jednání tomuto hrdinovi za pravdu i jej zničilo sice v jednom okamžiku, ale splynutí to bylo pouze časové a kontingentní – Fuller je na vyšší rovině; ukazuje, že vítězné gesto svým samotným pohybem vede k prohře. A naopak. Je škoda, že „Shock Corridor“ i jejich cinéma-direct realistický protějšek „Titicut Follies“ stojí ve stínu v lecčems podobném, ovšem mnohem méně subverzivním, byť se to na první pohled nemusí jevit, „Přeletu nad kukaččím hnízdem“ (není náhodou, že to jíž bylo samozřejmě natočené celé v „barvě“…). (05.03.2020)

Hviezdička dole za nasledovnú nezmyselnú scénu. Novinár v utajení má hrať pacienta blázinca. Aby sa tam dostal, predstieral, že je zamilovaný do svojej sestry. Jeho partnerka, ktorá mu pomáha tú sestru stvárniť, dokonca nahlásila, že ju obťažoval, aby to pôsobilo dôveryhodne. A potom sa čuduje, že sa s ňou v návštevnej miestnosti blázinca nechce bozkávať(?!). Navyše ho kvôli tomu podozrieva, že sa stáva skutočným bláznom. A pritom sympatické psycho, ktorému by som inak odpustil klišé a moralizovanie. Ani Ken Russell by sa nehanbil za niektoré psychedelické výjavy. Možno sa nimi aj inšpiroval. Len škoda vyššie uvedeného. (04.08.2022)