Nahý polibek

Žena mlátí muže, zatímco jí spadne paruka. Žena jde po ulici s kufříkem a tvrdí, že prodává šampaňské. Žena si pronajímá ubytování u druhé ženy. Scény přicházejí a odcházejí, vztah mezi nimi ale Fuller nevysvětluje. The Naked Kiss je vlastně jen obrovská mozaika střípků ze života, kde na sebe jednotlivé útržky přímo nenavazují a kde tedy můžete strávit prvních několik minut v otázkách, o co tomuto filmu vlastně jde. Když si k tomuto faktu přičtete nízkonákladovost a starší datum vzniku, to také znamená, že se místy možná budete nudit. A když zas vezmete v úvahu, že postavy často jednají (kvůli době? scénáři? hercům?) přeafektovaně, je pravděpodobné, že u poloviny dnešních diváků vzbudí spíše smích než očekávanou (dojetí, melancholie) reakci. Divíte se právě, proč při podobnémslovním zhodnocení zůstávám u tři hvězd? Asi to bude tím, že dohromady to vše vytváří zajímavou mozaiku, jejíž scény mi utkvěly v hlavě více než ty z Park Row, dalšího Fullerova filmu, který MFF Karlovy Vary letos uvedl. Taky to snad bude za to, že na konci vše od úvodní rvačky až po význam jedné zpívané sekvence dává smysl. Za to, že jedna scéna s padajícím listím mohla klidně sloužit jako předloha pro Americkou krásu. Za to, že tenhle film jen mezi větami odkazuje na 'Murder Inc', kdysi jednu z nejznámějších mafiánských organizací pod vedením Luckyho Luciana, jejíž jméno se ale pro běžného člověka ztratilo v průběhu dějin. [MFF Karlovy Vary 2011] (02.07.2011)

(46. MFFKV) NAHÝ POLIBEK nedosahuje kvalit Fullerova o rok mladšího opusu magnum CHODBA ŠOKŮ, která se hraje v kině ve městě, do kterého přichází hlavní hrdinka. Neznamená to ale, že by nešlo o výborný film, protože soustředění se na jedno nosné téma (role žen v hierarchizované předsudečné společnosti) snímku prospívá, protože to může být zpracováno komplexně. Tvůrčí svoboda, která byla dána nízkorozpočtovostí projektu a nezávislostí na studiích, navíc vede k nebývalé formální podvratnosti, která relativizuje snadné jednoznačné pochopení příběhu se (zdánlivě jasným) morálním ponaučením na konci. Subverzivní je především pohrávání si s diváckým očekáváním, kdy se jde záměrně proti konvencím spojovaným s určitými formálními postupy. Vše nasvědčuje vzpomínku, ale nakonec se ukáže, že se jednalo o - v rámci chronologie filmového vyprávění - scénu násĺedující, nikoliv předcházející. Ústřední sekvence, v nichž dochází k zásadním zvratům, jsou natolik napojeny na vnímání hlavní ženské postavy, že o jejich objektivnosti můžeme pochybovat. Především se nám ale připomíná, že sledujeme celou dobu film, a to nejenom v podobě výše zmíněného intertextového odkazu, ale i upozorněním na samotný akt promítání a sledování, nebývale sebevědom formou a častým užitím zcizovacích postupů. Nepojednává se tak jenom o měšťácké společnosti, která se zde kritizuje, ale i o tom, jak jsou ženy jako hrdinky vyobrazeny na plátně. (03.07.2011)

Úvod nenechá nikoho na pochybách, že pôjde o energický kus kinematografie. Nazlostená žena v rytme jazzovej hudby rázne vyfliaska podnapitého muža, zoberie si svoj diel peňazí a hrdo od neho odkráča. Zhruba o rok sa objavuje v mestečku, kde túži zabudnúť na dovtedajšiu kariéru ľahkej ženy. Zamestná sa v miestnom ortopedickom stredisku. Minulosť ju však dobieha, či chce alebo nie. Rovnako malomestská pokrytecká atmosféra. V rámci pokrytectva sa k nej znenazdajky prikradne pedofília v osobe nádejného snúbenca a miestnej zámožnej celebrity. Nasleduje zatknutie a spiknutie falošne svedčiacich svedkov. Pád padnutého anjela sa zdá byť neodvrátiteľný. A ako to dopadne? Pozrite si skvelý Fullerov film Nahý bozk. (24.08.2020)

Samuel Fuller měl dar pro zajímavé příběhy, které v sobě mají hodně temného, ale přitom jsou stále divácky zajímavé. Tenhle příběh začíná podivně a s plešatou ženou celkem překvapí. Ale on jeho průběh není o nic méně zajímavý a také rozhodně stojí za pozornost. Fuller má ve své filmografii hodně zajímavých filmů. (16.08.2015)

Ne tak přímočaré jako Shock Corridor, přeci jen tu vítězí spíš ta romance. Ale i tak jsou tu prvky pro Fullera typické - film se odlišuje od standardní holywoodské produkce svým nezávislým pohledem na věc. Jako by Fuller kličkoval mezi klasickými žánry a jen tak mimochodem vytahoval z rukávu esa v podobě prostitutek, pedofilů a zmrzačených dětí zpívajících smutné písničky. (09.07.2011)