Gulag, sovětská historie

Mám přečtený Souostroví gulag, čtu Šalamova, myslím, že o Gulagu vím. Tento dokument je špičkový. Těžko zpracovat historii gulagu a potažmo sovětského svazu do necelých 3 hodin materiálu, ale můžu s klidným srdcem konstatovat, že zde těch 3 hodin bylo využito na maximum. Dokument je plný formací, faktů, historických záběrů. Nevynechává nic důležitého. Hluboce zasáhne každého diváka, ale ani na moment nesklouzne k lacinému a falešnému brnkání na lidské city a emoce. Určitě zaujme lidi, co o gulagu něco vědí (především spousta dobových záběrů, výpovědi zúčastněných) a zároveň dovzdělá laiky. Jeden z nejlepších dokumentárních seriálů. (03.09.2022)

Skvělý dokument mapující historii GULAG. Sovětská diktatura v plné nahotě, mírný závan tohoto pekla jsme u nás pocítili v 50. letech, ale gigantičnost rozměrů v sovětském podání je prostě až neuvěřitelná. Co všechno byli mnozí lidé schopni vydržet, přežít, tolerovat, na druhé straně jak krutí dokázali být ti, kteří získali neomezenou moc. Je pro mě zcela nepochopitelné, jak dodnes někdo může takovéto režimy obhajovat, takoví soudruzi by zřejmě potřebovali zakusit podobnou "medicínu", aby prozřeli. Mohu doporučit k přečtení např. Jaká je cena člověka (Jevfrosinija Kersnovskaja) nebo Krvavé země (Timothy Snyder), tyto knihy, stejně jako francouzský dokument (ruského se asi nedočkáme) vystihují zvrácenost totalitních režimů a nastolené bezpráví tak sugestivně, až člověku vře krev v žilách. (21.11.2020)

Většina ví, kde byl Gulag, co to bylo a k čemu sloužil. Obecnou definici je asi schopen odrecitovat každý. Ale tento dokument představuje Gulagy ve zcela nové podobě. Slyšíme hrůzné detaily, dozvíme se o každodenním fungování, poznáme ty, co přežily a celou historii těchto zařízení. Hrůzné jsou i výpovědi přeživších. Zastavím se zde, protože mě zaujalo, že výpovědi se svědky probíhaly už od roku osmdesát osm, což bylo ještě v době komunismu, takže by mě zajímalo, jak to dělali. Asi na tajňačku. V dokumentu je obrovské množství archivních záběrů a slyšíme spousty strašných zajímavostí. Podle mě vše, co člověk chtěl vědět o Gulazích, a to včetně doprovodných událostí hodných zmínění, zazní zde. Velmi ucelený dokument. (18.11.2021)

Už delší dobu pozoruju, že Francouzi neumějí dělat dokumenty o historii. Ne snad z obrazového hlediska, francouzské filmové archivy jsou prvotřídní, ale ten komentář?!?!? Pokud řeknu, že chudákům vězňům od ´39 za šest let zvýšili pracovní normy, musím říct i b) ty pracovní normy se zvýšily VŠEM, byla totiž VÁLKA. Ve fabrikách dělaly u soustruhů i dvanáctileté děti a matky před porodem. Mnohokrát ve dvou směnách po sobě šestnáctky. Pokud řeknu, že vězňům se snižovaly dávky jídla, musím říct, jak to bylo se zásobováním obecně. Pokud hovořím o chudácích Lotyších, Ukrajincích a jiných, že po válce zaplnili tábory, musím říct, kolik z nich bylo v SS, v kárných oddílech, nebo dozorci v koncentrácích. A i pokud vše výše napsané považujete za banalitu, tak jestli se Rotman snaží zmapovat historii Gulagu a úplně vynechá tzv. "sučie vojny", to už není ideologie, to ze sebe dělá hlupáka. Podle některých zdrojů se tam po válce umlátilo, podřezalo, či postřílelo navzájem až 2 000 000 vězňů při bojích kriminálníků s "politickými" (odsouzenými buď přímo za politiku, nebo za kriminální delikty, nicméně s víceméně kladným vztahem k režimu). Jestliže do války byli jediní s "bojovými" zkušenostmi zločinci, tak po válce se do táborů dostala spousta veteránů, kterým nebylo zatěžko sáhnout po zbrani a hájit se proti doposud vládnoucí kastě "blatných". (10.11.2020)

Člověk si přečte Solženicyna, vidí tento a podobné dokumenty a pak se jen diví lidem, co dnes ještě stále obdivují komunismus, nosí v průvodech Stalinovy fotky a přejí si návrat "starých dobrých časů". Je mi z toho smutno a jímá mě vztek. Dokument je dobře udělaný a velmi, velmi potřebný v době, kdy se i u nás zvedají obdivovatelé diktatur v Rusku a Číně, kde podobné tábory existují i v jednadvacátém století. (15.10.2020)