Gulag, sovětská historie

Skvělý dokument mapující historii GULAG. Sovětská diktatura v plné nahotě, mírný závan tohoto pekla jsme u nás pocítili v 50. letech, ale gigantičnost rozměrů v sovětském podání je prostě až neuvěřitelná. Co všechno byli mnozí lidé schopni vydržet, přežít, tolerovat, na druhé straně jak krutí dokázali být ti, kteří získali neomezenou moc. Je pro mě zcela nepochopitelné, jak dodnes někdo může takovéto režimy obhajovat, takoví soudruzi by zřejmě potřebovali zakusit podobnou "medicínu", aby prozřeli. Mohu doporučit k přečtení např. Jaká je cena člověka (Jevfrosinija Kersnovskaja) nebo Krvavé země (Timothy Snyder), tyto knihy, stejně jako francouzský dokument (ruského se asi nedočkáme) vystihují zvrácenost totalitních režimů a nastolené bezpráví tak sugestivně, až člověku vře krev v žilách. (21.11.2020)

Jednoznačne 5-hviezdičkový dokument, z ktorého naozaj tuhne krv v žilách. Je okoronený skvelou hudbou, ktorý sprevádza diváka dejinami koncentrákov na ruský spôsob. Niektoré zábery sú už aj farebné, škoda že sa nekolorizoval celý dokument, ale nevadí. Tu totiž nestojí na obraze, ale na výpovediach, z ktorých mrazí. Za všetko hovorí aj výrok Stalina z čias, keď sa gulagy tešili najväčšieho rozmachu. Kým predtým ste si za dobrú prácu mohli vyslúžiť skrátenie trestu, Stalin nariadil presný opak: „A čo ste vy blázni prepúšťať ľudí, ktorí pracujú dobre? Niečo na nich nájdite a ešte im pár rokov pridajte!“ (23.11.2020)

Mám přečtený Souostroví gulag, čtu Šalamova, myslím, že o Gulagu vím. Tento dokument je špičkový. Těžko zpracovat historii gulagu a potažmo sovětského svazu do necelých 3 hodin materiálu, ale můžu s klidným srdcem konstatovat, že zde těch 3 hodin bylo využito na maximum. Dokument je plný formací, faktů, historických záběrů. Nevynechává nic důležitého. Hluboce zasáhne každého diváka, ale ani na moment nesklouzne k lacinému a falešnému brnkání na lidské city a emoce. Určitě zaujme lidi, co o gulagu něco vědí (především spousta dobových záběrů, výpovědi zúčastněných) a zároveň dovzdělá laiky. Jeden z nejlepších dokumentárních seriálů. (03.09.2022)

Rozsah šílených zločinů se neomezoval na východní Evropu. V tak zvaných koloniích Západu se dálo také ledacos. To nemění nic na záslužnosti práce MEMORIALU. Současná Ruská federace nedávno otevřela Solženicynův dům zasvěcený ruskému exilu. Nevím o tom, že by obdobná instituce existovala i o GULAGU. Oceňuji připomenutí Ilji Erenburga. (14.10.2020)

Už delší dobu pozoruju, že Francouzi neumějí dělat dokumenty o historii. Ne snad z obrazového hlediska, francouzské filmové archivy jsou prvotřídní, ale ten komentář?!?!? Pokud řeknu, že chudákům vězňům od ´39 za šest let zvýšili pracovní normy, musím říct i b) ty pracovní normy se zvýšily VŠEM, byla totiž VÁLKA. Ve fabrikách dělaly u soustruhů i dvanáctileté děti a matky před porodem. Mnohokrát ve dvou směnách po sobě šestnáctky. Pokud řeknu, že vězňům se snižovaly dávky jídla, musím říct, jak to bylo se zásobováním obecně. Pokud hovořím o chudácích Lotyších, Ukrajincích a jiných, že po válce zaplnili tábory, musím říct, kolik z nich bylo v SS, v kárných oddílech, nebo dozorci v koncentrácích. A i pokud vše výše napsané považujete za banalitu, tak jestli se Rotman snaží zmapovat historii Gulagu a úplně vynechá tzv. "sučie vojny", to už není ideologie, to ze sebe dělá hlupáka. Podle některých zdrojů se tam po válce umlátilo, podřezalo, či postřílelo navzájem až 2 000 000 vězňů při bojích kriminálníků s "politickými" (odsouzenými buď přímo za politiku, nebo za kriminální delikty, nicméně s víceméně kladným vztahem k režimu). Jestliže do války byli jediní s "bojovými" zkušenostmi zločinci, tak po válce se do táborů dostala spousta veteránů, kterým nebylo zatěžko sáhnout po zbrani a hájit se proti doposud vládnoucí kastě "blatných". (10.11.2020)