Otec

Na otázku “bojíš se smrti?” mi jednou někdo odpověděl “ne, bojím se umírání”. Tento film mi to připomenul. Brilantně napsaná a Hopkinsem fantasticky zahraná mozaika rozkladu lidské paměti, ztráty vědomí místa, času a sebe sama. Odehrávající se v několika pokojích s pár herci. Tísnivý a smutný film, jakoby napsaný člověkem, který si tím sám prošel a vrátil se zpátky. Proč na takový film koukat? Abychom si připomenuli, jak se máme dobře. (12.03.2022)

„Otec” ma zaujal predovšetkým skrz-naskrz autentickým, hereckým výkonom waleského rodáka Anthonyho "Tonyho" Hopkinsa, ktorého postava sa volala jednak rovnako, ako znie i jeho krstné meno Anthony, alebo v jednej scéne dokonca povedal, že sa narodil 31.12.1937, čo zhodne sedí s údajmi v hercovom životopise... Obdivuhodným spôsobom totižto stvárnil človeka postihnutého alzheimerovou chorobou, ktorý sa postupne prepadáva do čoraz vyšších úrovní demencie, až nedokáže poriadne rozlišovať číru realitu, a všetko, čo s ňou skrátka súvisí, a to isté zároveň prežívame i my diváci, ktorého svet sledujeme práve iba prostredníctvom protagonistovej optiky, ktorá býva často skreslená, a tak sme priamou súčasťou nepriaznivého osudu v mimoriadne depresívnom ponímaní. Spracovanie je prispôsobené pôvodnej divadelnej hre Floriana Zellera, ktorý teraz za asistencie Christophera Hamptona, napísal i filmový scenár, a režíruje na placi rozsiahleho, londýnskeho bytu, a to konkrétne po prvýkrát, čiže tým pádom debutuje na poli hraného, celovečerného filmu. Osobne nijako zvlášť extra nevyhľadávam snímky nakrútené podľa hier, pretože mi pripadajú, ako "statické" , čo je možno aj zrovna tento najnovší prípad... ? Zaznamenal som informáciu, že "Otec" pozbieral kopec všelijakých nominácií na najprestížnejšie, filmové ocenenia za kalendárny "korona rok" 2020, ale z nich by som tak maximálne nominoval len starnúceho herca, ktorý i napriek tomu, že má veľmi pokročilý vek, dokáže ešte stelesniť aj takto komplikovanú postavu, za čo mu patrí veľký obdiv, no tentokrát to na cenu Akadémie určite nie je, a to isté platí napríklad pre výpravu, či strih ! Z môjho uhla pohľadu sa jedná o mierne nadhodnotený film. (05.04.2021)

Malý film, velká paráda. Už během prvních pár minut mě The Father dokonale vtáhl dynamickými dialogy, rychlým tempem a silnými hereckými výkony. A musím říct, že to celé nakonec bylo jako emocionální horská dráha, která vás na konci vyplivne s husí kůží. Spirálovité vyprávění si vynalézavě hraje s vnímáním času, prostoru i vedlejších postav, a prožíváme tak s hlavním protagonistou jeho rostoucí zmatení a frustraci. Anthony Hopkins je zde na vrcholu svých sil. Vše co dělá a co cítí mu bezmezně věříte a zapomínáte, že se díváte na herce. Byla to síla a dojalo mě to jak dlouho nic jiného. (02.04.2021)

Líbil se mi scénář i Anthony Hopkins, který vždycky dokázal hrát role odpovídající jeho stáří. Nejdřív je ale dlužno říct, že "Otec" byl v poměrně dobrém stavu (snad až ke konci se zhrošil), fyzicky byl zcela v pořádku (žádná inkontnence nebo problémy s kruhovým svěračem) a demence měla spíš benigní než maligní formu. Takového "Otce" mít doma je pohoda. Sám jsem zažil těžší situaci a znám spoustu lidí, kteří na tom byli nepoměrně hůře a po velmi dlouhou dobu. Scénář Christophera Hamptona a Floriana Zellera (divadelní hra) je ovšem naprosto unikátní. Samozřejmě jej nelze sledovat v podmínkách klinické normativity. Je to jen problém diváka, jak je ochoten a schopen vstoupit do senilního světa. - V recenzích se často vyskytuje údiv "jak to ustát?" Přitom řešení je pouze dvojí: odvést postiženou osobu do sanatoria (běžné řešení, kterému se nevyhnul ani tento film) a věnovat se dále svým zájmům, nebo se omezit a vzít to na sebe. Ujišťuji, že i druhé řešení je alespoň stejně přínosné. Kromě jiného: takto postižení lidé se často rozpovídají, a co se od nich dozvíte, se nedozvíte jinak. K doplnění vzdělání doporučuji knihu: Bernlef J.- Vyhasínání mozku Martina Kleina (2013) (05.04.2023)

[VIDĚNO 9.4.] "I am worried. I mean, losing all my things. If this goes on much longer, I'll be stark naked. And I won't be able to tell what time it is.... I feel as if I'm losing all my leaves." ______ Anthony Hopkins svou vizáží možná zestárnul, ale díky svému nepřekonatelnému hereckému umu je stále neskutečně vitálním pardálem, který nikdy nezklame - poněvadž 'The Father' je nesmírně emocionálně subtilní a z hlediska syžetu perfektně koncipovaná a mnohovrstevnatá geneze o stárnutí a deziluzivním odtržení od reality. Závěr zdrcující. Asertivní pojetí a celkově komorní, ne-li přímo implicitní forma inspirovaná divadelní předlohou jedinečná. Tonda je king.... [#OSCARS2021] (21.04.2021)