Vzestup Osmanské říše

Veľmi ma to bavilo a vizuálne to je natočené naozaj excelentne. Samozrejme, že Mehmeda hrá hezoun, ktorý má ďaleko od jeho skutočného výzoru. Samozrejme, že je mi jasné, že je to turecký pohľad na históriu a ten z Mehnmeda robí veľkého dobyvateľa s dobrou dušou, ale kto tak nevidí svojich národných hrdinov. Veď aj husiti sú v Čechách za udatných rekov a pritom to boli často len rabovači podobne ako križiaci. Aj Džingischán má v Ulanbátare obrovskú sochu, ale milióny jeho obetí by sa mu asi nepoklonili. Takže z tohto pohľadu to je dobre a pre oko diváka zaujímavo spracované s peknými vsuvkami historikov. A hlavne tu vidíme podrobnosti, ktoré sa nenachádzajú v hocijakej literatúre a už vôbec nie na webe. Napríklad to, že super delá poskytol Mehmedovi uhorský výrobca Orbán a jeho syn... Jeden Maďar tak rozhodol o tom, že sa Európa po dlhé stáročia a vlastne až dodnes potýka s moslimskou expanzívnou pliagou. (15.03.2020)

Teda, ne že bych byl nějaký obdivovatel Turků, nebo snad (nedej Bože!) muslimů, ale tohle bylo natočené opravdu hodně poutavě. Spíše než dokument mi to připomínalo plnohodnotný dobrodružný seriál, historici do něj kafrali jen zřídka a nijak mi tam nepřekáželi. Byl jsem zvědavý, kam až pokročila turecká kinematografie za posledních 30-40 let, od dob tzv. "tureckých" hvězdných válek (ty vážně existují, schválně si je najděte na youtube, nic horšího ani směšnějšího už snad na světě neexistuje, viz krátká, ale výživná medojedova video recenze). A pokročila vážně dost daleko, na to, že to režíroval Turek a hráli tam taky samí Turci. Škoda jen, že se autoři kromě samotného dobývání nezaobírali taky trochu těmi motivy (každý díl začínal proslovem o tom, že aby nějaké impérium vzniklo, musí jiné zaniknout a blabalbla) a hlavně následky. Seriál totiž končí úsměvem a pomrknutím hlavní postavy sultána do kamery (no sympaťák jak kráva, fakt, nekecám!) jako kdyby nám tím vzkazoval "Tak, a teď je řada na vás, vy nevěřící psi!", a o tom, co se dělo po dobytí, už taktně mlčí. Ano, mluvím o těch tisících popravených byzantských vojácích a domnělých zrádcích z řad prostých obyvatel, kteří měli smůlu, že tu dvouměsíční dovolenou během nekonečné kanonády a neustále se opakujících nájezdech na hradby přežili. Jelikož město odmítlo podmínky kapitulace, a jaksi se odmítlo vzdát předem, tak následná krvavá jatka na bezbranných, po pádu města, dost možná do té doby ani neměla obdoby. Zarazil je až samotný sultán a samozvaný nový římský císař, poté, co se mu z toho jemu samotnému zvedl kufr. Myslím, že tady někde by mohla mít prapůvod věta o krvavých řekách. Ale jinak, z odstupu, po režijní i kamerové stránce to nemělo chybu. 80%. (10.02.2020)

K mému překvapení tvůrci pokračovali v díle a natočili k první sérii ještě jednu. A obě vyšly na podobné úrovni, což mě překvapilo. Svědčí to kvalitě tvůrců. Jen doufám, že nebudou pokračovat dále, aby se nestalo něco, co by bylo nemilé. Ale co takhle v podobném formátu pokračovat u nějakého jiného tématu? (22.04.2023)

Dramatizace vítězí nad fakty, ale zase je to pěkná podívaná. Samozřejmě se fandí Osmanům v čele s fešným Mehmedem. To, co by nějak poškodilo jeho glorifikující odkaz, je vynecháno. Některé scény, hlavně co se týče několika málo ženských postav, jsou zbytečné a dostáváme se zde spíše do sféry nekonečných tureckých seriálů. Ano, Mara, možná byla důležitou postavou dějin, ale tvůrcům se to nepodařilo přesvědčivě zprostředkovat. (17.02.2024)

Pokud jsem se někdy na čsfd v hodnocení projevil jako staromilec, tak to musí být zde. Ne u všech dokumentárních sérii a ne u všech dokumentárních filmů, ale u těch historických jsem proti tomu trendu, kdy dochází k zahlazování rozdílů mezi fikčními (inscenace historických událostí) a faktografickými (mluvící hlavy prezentující své poznatky svých letitých výzkumů) prvky, resp. kdy si tvůrci použitím obého nárokuji být stejnorodě historicky objektivní. Myslím, že se tak prokazuje historickému vědění medvědí služba. Klidně si točte fikční (tedy s herci a velkolepou výpravou a bohatými kostýmy) popularizační dokumenty a historické velkofilmy inspirované skutečnými událostmi, to je naprosto legitimní, ale nevytvářejte skrze výklady profesionálních historiků, prosím, v divácích ten dojem, že svět dávné (i nedávné) minulosti jako by se vejce vejci podobal světu Her o trůny (Vikingů, Posledního království, Říma, Tudorovců, Koruny etc.). Tak kupř. Giovanni Giustiniani byl zřejmě solidním válečníkem, ale nepředpokládám, že Osmany kosil podobně jako Aragorn skřety (všimněte si anonymizace a zastupitelnosti jednotlivých bojovníků osmanské a skřetí hordy) v LOTR, či že by měl plot armor (= a plot device wherein a fictional character or other entity repeatedly and inexplicably avoids harm or misfortune, due to their importance to the work's continued plot) stejně tak jako Jamie Lannister v závěrečných sezónách GoT. Tato strategie může v konečném důsledku vést pouze k debilizaci publik (tj. k otupení rozlišovacích schopností) a k "popcornizaci" historických věd (tj. stavu, kdy budeme na minulostní děje pohlížet skrze mřížku standardizovaných hollywoodských scénářů), zkrátka k stavům, jimž by se bylo lepší se vyhnout, protože proč? Bude klišé? Ne! Protože neznat dějepis, to je - jak pravil Jiří Kroupa st. - horší, než neznat zeměpis (nebo to byl přírodopis?). [1S:3/5] (18.04.2023)