Půlnoční mše

Midnight Mass je další z řady velmi zajímavých a atmosférických projektů, které však nesází na prvoplánovost, ale skýtá v sobě jakýsi filozofický a tomto případě i duchovní přesah. Vážná témata víry, fanatismu, smrti či spasení řeší skrze dlouhé dialogy jednotlivých postav, zjišťujeme jejich postoje, jejich motivace a pocity, dokážeme jim fandit nebo je nenávidět, i ve zdánlivě ztracené existenci se skrývá naděje a v sebelepším člověku vnitřní démon. Pro mnohé může být kámen úrazu, že seriál opravdu nikam nespěchá, většina hodinových dílů je vyplněna atmosférickými a místy sofistikovanými konverzacemi, na které každý nemusí mít náladu či nechce mít mozkovou kapacitu. Hororové prvky se seriálem prolínají opravdu skvěle, v souladu s celým pojetím seriálu a nejednou mě nadzvedly ze židle. Flanagan jakožto jeden z nejnadějnějších žánrových tvůrců ukazuje, že ví co chce vyprávět, a daná témata zde balí do relativně zábavné, na pohled i poslech příjemné avšak často nepřístupné formy. Celkově mě seriál víc bavil první polovinu, a ve finále ve mě nastavená očekávání nezúročil na 100%. I tak se ale jedná o seriál, který má nezpochybnitelné scenáristické, vizuální a příběhové kvality, jen na něj musíte mít náladu, čas a hlavně určitou dávku empatie a vnímavosti. Pak vás Půlnoční mše odmění slušným jednorázovým zážitkem, u kterého stojí za to se zamyslet nad danými tématy. (26.03.2022)

Jako jasně, existují mnohem akčnější a nebo hororvější seriály, než je tenhle, ale žádný jiný z těch seriálů, vám při sledování nedá něco, na co budete vzpomínat ještě několik týdnů po zhlédnutí. Byť je tedy pravda, že u prvních třech dílů, sou momenty kdy sem měl málem bláto na hřišti. On seriál od začátku, pomalu buduje zdařilou a nepříjemmnou atmosféru a s každým dalším dílem, stupňuje napětí, následně to v posledním dílle vše exploduje a je to regulérní očistec. Ale to hlavní co má seriál, to co z něho činí něco vyjímečného, sou ty dialogy a ti herci, kteří hrají postavy které sou uvěřitelné. Pokuď bych si měl z těch všech postav, vybrat dvě které sou fakt jakože silné a nezapomenutlné, tak to bude Erin Greene a Riley Flynn. A budou to právě dvě jejich dvě ikonické debaty, které sou fakt silné, ta první je o smrti a ta druhá, kdy Riley vypráví příběh Erin. Tenhle seriál, má silnou náboženskou stránku, ale neni to o žádné oslavě či vychvalování, je to spíš o ztrátě, o odcizení, o tom že člověk by měl mít víru a měl by mít boha, ale neměl se tomu naplno odevzdávat, protože pokuď to udělá příjde o všechno a pak se to snaží rychle dohnat, ale to už pak moc pozdě. A také je to o tom, jak se naboženství dá velice jednoduše zneužít a udělat se z náboženství a z víry zbraň, kdy jste schopni poštvat lidi navzájem proti sobě, lidi které znáte celý život a nebo rozeštvat rodinu. A otec Paul, pak ve druhé (asi) epizodě říká, že Bibli, Korán, Hebrejskou bibli a podobné svaté knihy a písma, si pak různí králové, císaři, vůdci přizpůsobily k obrazu svému a poštvou jedny nábožensky založené lidi proti druhým, s tím že tohle je jejich přece Svatá válka. Takže né.....žádná oslavování křestaňství či jiného náboženství, seriál v tomhle směru spíše nastavuje zrcadlo. Ale neni to jen o náboženství, tenhle seriál je také o odpuštění, o vyrovnání, o nalezení klidu v duši. Né tenhle seriál neni horor, ale je to sakra dobrý seriál o statečnosti, o lidskosti a odvaze čelit nevyhnutelné smrti. PS: To že vás celým seriálem, provádí hudba Neila Diamonda, je fakt už jen tou třešničkou která dokresluje, tuhle dokonalost. (26.09.2023)

Minisérie Midnight Mass není nic pro netrpělivého diváka. Režisér Mike Flanagan totiž vsadil na pomalé budování atmosféry a charakterů, na což umně narouboval fascinující symbiózu upírského mýtu a fanatické náboženské víry. Toto nezvyklé uchopení nezvyklé látky mně osobně velmi sedlo, pročež jsem si tuto delikátní atmosférickou záležitost s jen několika scenáristickými zádrhely vážně moc užil. Pokud tedy hledáte pro změnu něco, co má pomalé tempo a precizní práci s postavami, minisérie Midnight Mass je přesně tím pravým. Skvělá práce! (Netflix) „Bless me father for I’m going to sin.” (07.10.2021)

Jak už je u seriálového Flanagana zvykem, je tu opět sázka na hutné rodinné drama, která dokonale vyšla. A nejen to. Už tak složité a pochroumané vztahy jsou umocněny uzavřenou ostrovní komunitou, kde je Bůh až na prvním místě. To vše je zabaleno do úžasných dialogů plných úvah o tíhách života a víře, přičemž žádná z postav ani na moment nesklouzne k lacinému filosofování. Vlastně jsem ten nadpřirozený resp. hororový prvek ani nepotřeboval a upřímně řečeno když se naplno projevil, byl jsem trošku v rozpacích, ačkoliv chápu, co chtěl Flanagan onou metafourou říci. Nicméně finále mě z mírného rozladění vyvedlo a s očima navrch hlavy jsem ho sledoval až do nejposlednějšího momentu. Herecky vedle Flanaganovy erbovní herečky Kate Siegel zářili především Hamish Linklater v roli kněze a Samantha Sloyan jako místní fanatička, což byla sice poněkud archetypální postava, ale herečka si na ní zgustla. 90% (27.09.2021)

Všichni kritici, kteří tomuhle házeli plné pětky a po vydání měl Midnight Mass skoro 92% (!!!!!!!) - vyližte si zadek. U čtvrtého dílu vypínám, absolutně nemám zájem sledovat 7 hodin blábolů, nad kterými se někteří uživatelé radostně povznášejí a cítí se, jak kdyby spolkli veškerou moudrost světa a jak kdyby svou pětkou udělali díru do světa. Flanagan si vzal moc velké sousto a snaží se být až hodně tajemný a budovat si záhadnou vesničku na ostrově, jenže co z toho, když je divák za půlkou a vlastně by v jedné větě nebyl schopen popsat "o čem že vlastně seriál je". Přehypovaná artově laděná prapodivnost, která nemá drajv, tempo, atmosféru a vlastně nemá nic, proč bych chtěl seriál dosledovat. Ruku na srdce, jestli někoho opravdu baví sedm hodin sedět na zadku, čumět do blba a poslouchat neustálé žvanění postav aniž by se stalo cokoliv zajímavého, tak je něco špatně. A teď všichni do mě. (29.09.2021)