Polnočný kovboj

„Polnočný kovboj” má síce v úvodných titulkoch uvedeného Dustina Hoffmana na prvom mieste, ale v podstate sa to celé väčšinou točí len o nováčikovi Jonovi Voightovi, ako Joeovi Buckovi z Texasu, ktorý skúsil preraziť v Novom Yorku, kedy stretáva pravé opozitum "Benjamina Braddocka" . Totižto, Enrico Salvatore "Ratso" Rizzo, s ním nemá absolútne nič spoločného. Dustin sa presne pred dvomi rokmi zaskvel v debutovom Absolventovi, aby tentokrát stelesnil totálneho stroskotanca, čo len vypovedá o jeho chameleónskom, hereckom talente, akým určite oplýval i kolega so slovenskými koreňmi, pretože Voightov dedko z otcovej strany, sa volal Juraj Vojtka, ktorý sa narodil v Košiciach, pričom aj samotný Hoffman má ukrajinsko-židovských predkov, čiže už podľa toho prechovávam k obidvom hercom veľké sympatie. Dosť bolo všelijakých zaujímavostí, teraz radšej prejdem k oscarovému filmu z roku 1969, ktorý spadá do obdobia „Nového Hollywoodu” . Najlepším snímkom roku bol zvolený ten, ktorý od americkej ratingovej komisie MPAA dostal najtvrdší divácky rating X, čím sa mohol tiež pochváliť i taký Mechanický pomaranč z roku 1971, ktorý je na rozdiel od citovaného filmu - oveľa viacej nevyspytateľnejším a kontroverznejším, než na prvý pohľad vôbec vyzerá. V súčasnosti by sa nejednalo o nič šokujúceho, keďže dnešne publikum je nielen čoraz primitívnejšie, ale najmä si už stihlo poriadne zvyknúť trebárs i na "Johnov Wickov" , kde sa dokonca násilie ešte aj oslavuje, čo je už obzvlášť zvrátená skutočnosť. Metropola New York City v podaní anglického režiséra Johna Schlesingera, má strašne svetelné roky ďaleko od tých uhľadených a učesaných vízií Woodyho Allena (Manhattan), najskôr sa to blíži k depresívnym réžiám Sidneyho Lumeta, napríklad zo Serpica. Bol som taktiež neuveriteľne nadšený zo strihovej montáže Hugha A. Robertsona, ktorý ako tak pozerám, bol naozaj iba príležitostným strihačom, čo považujem za premárnený potenciál z jeho strany. Strih je až chirurgicky presným, predovšetkým vo flashbackoch, má mimoriadne dynamické zovretie. Zvyčajne funguje na výbornú počas celého trvania kinematografického počinu. Ústredná titulná pieseň Everybody's Talkin' od Harryho Nilssona, predstavuje protagonistu plného ideálov a optimizmu, a či mu elán vydrží aj naďalej, visí vo hviezdach ? Na svoju dobu sa jedná o odvážny počin, ktorý ani po 50. rokoch od premiéry, nestratil nič zo scenáristického kúzla Walda Salta. (08.04.2021)

Film je o týpkovi, co si myslí, že se oblíkne jako kovboj, pojede do velkýho města a bude vojebávat ženský, který mu za to ještě zaplatěj. Místo toho vyjebávaj všichni s ním, až se dá do kupy s mrzákem Ricem, jehož velmi dobře ztvárňuje Dustin Hofman. A to je vše. Zcela chybí nějaký větší moment, k němuž by se divák mohl upnout. Lepší průměr, nic víc. (04.10.2009)

Vidět v krátké době Jona Voighta dvakrát za sebou a z toho v jednom filmu ze současnosti, je téměř nostalgicky bolestný zážitek. Ovšem vidět Dustina Hoffmana v roli Rica, je nezapomenutelný zážitek. Smutné, ale skvěle natočené drama o tom, jak rychle se naivnímu Joeovi rozcupoval jeho americký sen, za kterým tak nadějně vyrazil. Jejich snové představy byla jedna z věcí, které tomu přidaly ten správný šmrnc. A úvodní a závěrečná píseň byla vybraná taky výborně. Jediné, co mi moc nesedlo, byl ten prapodivný večírek, na který byl Joe pozvaný, ale na druhou stranu to tam taky patřilo, protože to charakterizovalo přesně 60léta. Určitě je to jeden z těch silnějších filmových zážitků, které stojí za to vidět. A za Dustina jdu určitě na plný počet. (27.05.2013)

Naivní "texman" sužovaný svými vzpomínkami a newyorskou ulicí protřelý mrzák se setkávají uprostřed chaosu všedního dne a snaží si najít své malé místečko na slunci ať to stojí, co to stojí. Každý z nich má jiný sen, ale oba spojí touha po přežití a nakonec i pevné přátelství. Zdánlivě obyčejný příběh, podaný ovšem velice poutavě a nevšedně. (09.07.2009)

Mistrovské dílo - hlavně jedinečná střihová skladba dělá z Půlnočního kovboje nevídaně intenzivní podívanou. Obdivuhodná práce v newyorských ulicích, snad jen v Sedm a Taxikáři se povedlo tak sugestivně zachytit odvrácenou tvář metropolí. Výjimečný scénář navíc zpracovává nesmírně široké spektrum témat - od odcizení v moderních velkoměstech, až po sílu lidského přátelství. (13.12.2003)