Nikdy výjimečně někdy vždycky

K filmu mě přivedl článek Martina Šrajera na A2larm, v němž mj. píše, že film "kromě dojetí a soucitu vyvolává také vztek z destruktivního dopadu patriarchátu na dívčí sebepřijetí", což bylo v mém případě velmi trefné. V podstatě všechny mužské postavy v tom filmu se chovají jak naprostí kreténi, snad kromě Jaspera, i když i u něj jsem měl určité pochybnosti kolem jeho motivace vetřít se dívkám do pozornosti. Každopádně film se mi hodně líbil, Autumn i Skylar jsem fandil, aby vše v rámci možností nějak zvládly, a celé to na mě působilo dojmem, že Eliza Hittman velmi dobře věděla, co chce natočit a jakým způsobem na to jít, a na mě to hodně zapůsobilo. Jen se mi tam občas vkrádala lehká nuda, protože to má hodně pomalé tempo, a potom mi taky vadilo, že film ponechává mnoho otázek nezodpovězených, jako například kdo je otcem toho dítěte (osobně jsem měl teorii, že by jím mohl být otec hlavní hrdinky, několik indicií na to poukazuje, především ten mimořádně emotivní výslech Autumn den před zákrokem, kdy jsou jí pokládány otázky typu "Tvůj partner ti vyhrožoval, nebo tě zastrašoval", a chce se po ní, aby odpověděla jednou ze 4 možností nikdy, zřídka, občas, vždycky, což je emotivně nejsilnější scéna celého filmu. Jinak trochu mi to připomnělo Reitmanův starší snímek Juno, který se ovšem vedle tohoto jeví neuvěřitelně optimisticky a pozitivně - Never Rarely Sometimes Always je v podstatě čistá depka, ze které je člověku hodně smutno. Přesto jsem za ten film hodně rád a přál bych mu co nejvíc pozornosti. (19.07.2020)

Nikdy, zřídka, někdy, vždycky. Chce zajistit, aby se cítila v bezpečí. A pokládá nepříjemné osobní otázky, zda ji někdo někdy nutil k pohlavnímu styku nebo ji partner někdy uhodil (silná scéna nad dotazníkem). Eliza Hittman strhne autenticitou, s jakou dokáže postihnout vnitřní svět dospívající dívky, která se v doprovodu sestřenice vydává z pensylvánského městečka do velkého New Yorku: ukončit neplánované těhotenství. Ještě netuší, kým je, kam směřuje, jak bude vypadat její budoucí příští, necítí se být matkou. Tohle naléhavé vyprávění plyne velmi pomalu, ale poměrně intenzivně se otírá o diváka, který ovšem může mít dojem, že ho tahle netradiční road movie o stále citlivém tématu okradla o kus „dráma“. Pořád jsem totiž čekal, že dívky někdo okrade, že se sestřenice (která musí kvůli penězům zkontaktovat hocha z autobusu) někde ztratí, že vyjde najevo, že nechtěné dítě není stejně starého mladíka… Vadilo mi i zjednodušené dorozumívání mezi oběma dívkami (zásadní dotazy přichází jen tak mimochodem), ale to asi patří k dnešní virtuální generaci. Přesto je tahle trnitá cesta, která odkrývá všechny lidsky i byrokraticky nepříjemné momenty, silná a autentická, a těží z výtečného hereckého dua (nejen Sidney Flanigan, ale i Talia Ryder válí). Festivalové, aktuální, empatické, ale i rozvleklé. (22.12.2020)

"Never, Rarely, Sometimes, Always" podľa mňa funguje ako film veľmi dobre. Má tému, vie ako s ňou pracovať a podáva nám ju od začiatku až do konca veľmi dobre. Sú tu určité malé zakopnutia, no ako celok ustál film svoju cestu veľmi dobre. Môj názor je, že o potratoch je treba hovoriť. Je potrebné túto tému otvoriť a diskutovať. Netváriť sa, že je len jedna cesta, že všetky dôvody sú len ilúzia a podobne. No kým minulý rok sme tu mali film, ktorý pôsobil vysoko manipulatívne ("Unplanned"), tak tento pôsobí oveľa úprimnejšie a skutočnejšie. Žiadne scénky, kde pracovníčky povedia, aby ste do toho išli, lebo ste sa predsa raz tak rozhodli... žiadne momentky, kde budeme mať info, že to robia iba pre peniaze a podobné veci. Komunikujú so svojilmi pracovníčkami správne, majú na ne veľké množstvo otázok a dokonca to pôsobí ako keby sa viackrát snažili aspoň jemným spôsobom zistiť, či sú si so svojim rozhodnutím naozaj isté. A to veľmi oceňujem. Naša hlavná hrdinka Autumnn toho veľmi veľa nepovie a rovnako ani jej sesternica Skylar. No v takomto prípade slov asi nie je veľmi veľa treba. Tento film robia často malé momentky, ktoré pôsobia veľmi silne. Ako keď sa pracovníčka kliniky vypytuje na rôzne otázky a je potrebné, aby vybrala jednu zo štyroch možností (názov filmu). Dáva nám tak predstavu, čo sa jej asi prihodilo a aké sú jej dôvody. Scénka, kde na moment zavolá mame, alebo tiež keď si udiera do brucha. Sú to krátke, no veľmi efektné scénky. Kde film trošku zlyháva je, že na niektoré detaily postupne zabudneme. Ako fakt, že dievčatá išli na kliniku za spreneverené peniaze. Ako telefonát z domácej kliniky. Je to možno pocit, že my ako diváci na tie momentky zabudneme tiež, no nie je to tak. Ale je to skutočne film, ktorý nepotrebuje veľa slov na to, aby bol efektívny a veľmi ho oceňujem. Myslím si, že sa téme potratov postavil zodpovedne a vďaka tomu je silný. A určite hodný vášho času. Hodnotenie: A- (10.04.2020)

Téma potratu je ve Spojených státech vcelku dost rozporuplná záležitost. Eliza Hittmanová ho ale ve svém nejnovějším snímku představuje skromně a šetrně. Nesnaží se divákovi vnutit nějaký postoj, pouze ho téměř mlčky vede po cestě mladé dívky, která se za zády svých rodičů rozhodne tajně jet do New Yorku, aby tam přerušila své těhotenství. Ovšem, jak už to někdy bývá, věci občas nejdou úplně plynule a naskytnou se komplikace. Snímek je zajímavý zejména v tom, jak málo s divákem komunikuje prostřednictvím dialogů. Místo toho spoléhá na atmosféru, mimiku postav, gesta, atd. Prostě téměř čistě pracuje obrazem. A v mnoha ohledech se mu to daří náramně, je to vidět například na vztahu hlavní hrdinky s její kamarádkou, která ji na oné cestě doprovází. Moc spolu nemluví, ale i tak divák velice brzy pozná, že si jsou hodně blízké. Zároveň to ale s sebou v určitých částech přivádí určitou utahanost, díky které může člověk na pár vteřin vypnout. Nicméně ona smutná, ale do určité míry i dojemná atmosféra celého snímku je natolik podmanivá, že po většinu času divákovu pozornost udrží. Slabší 4* (20.08.2020)

Môj komentár bude obsahovať SPOILERY. V tomto prípade mi je ťažké hodnotiť film. Poviem to takto. Stále som dúfala, že si to dievča rozmyslí, do poslednej chvíle...a som sklamaná, že predsa do toho šla. Ak by si to predsa len bola rozmyslela, je možné, že by to ovplyvnilo aj moje hodnotenie a možno od radosti by som dala aj plný počet. Viem, že tu sa hodnotí film a nie konanie postáv, ale aj tak mi je ťažko sa odosobniť. Je poznať, že režisérka je žena a pravdepodobne feministka, lebo všetci chlapi tu vystupujú ako takí hmh ani neviem nájsť ten správny výraz. Vadilo mi, že dôležité veci tu boli iba naznačené, ale divák sa skoro nič nedozvedel. Chýbalo mi tu viac dialógov, nejaké vysvetlenie, ujasnenie, ako napríklad kto bol otcom dieťaťa? Bol to ten spolužiak alebo nebodaj šéf v práci, atď.? Never Rarely Sometimes Always mi nestačilo, chcela som sa dozvedieť viac. Tiež možno viac o rodine, o mame, atď. Naozaj som tak dúfala, že zavolá mame a vráti sa domov a dieťa dá aspoň na adopciu. Keby bol ten záver podľa mojich predstáv, brala by som to tak, že možno ten film niekomu pomôže a povzbudí, že možno pre mnohé ženy v rovnakej alebo podobnej situácii by to bolo skutočným povzbudením a odhodlaním. Ale takto? Neviem presne čo tým režisérka chcela docieliť, je tu pravdepodobne zobrazený štandardný postup, ale v 18. týždni, och veď to je hrozné, škoda, že tam nepremietli nejaké video, čo všetko už má také dieťatko vyvinuté. Smutný film, pomalé tempo, minimum dialógov, silná téma a neokukané mladé herečky. Komentár dopísaný, a stále neviem ako film ohodnotiť. Možno si to ešte rozmyslím, zatiaľ dávam také slabšie tri. (01.02.2021)