Nikdy výjimečně někdy vždycky

Indie film, který si vzal na paškál ošklivé a nepříjemné téma, nedokázal ale proměnit svůj potenciál. Hlavní hrdinka Autumn divákovi nepřiroste k srdci. Je apatická, zdánlivě nezajímavá, apatická teenagerka. O tom, jak v řiti je její život, se dozvíme spíš mimochodem - faktem, že se nedokáže svěřit rodině, zvláštně odtažitým vztahem s nejlepší kamarádkou (i když to je asi u některých puberťáků normální). Ale nejvíc pochopíte z rozhovoru se zdravotní pracovnicí, který dal jmenu filmu. To je jediný okamžik, kdy z Autumn spadne maska a divák vytuší, co se jí už několik let děje. (O to nepříjemnější je konec, když si uvědomíte, že Autumn se vrací do stejného prostředí, a kromě zbavení se nechtěného těhotenství si nepomohla.) Naopak sympatické je, že film nedělá s rozhodnutí hlavní hrdinky velké dilema, naopak je ukázané, jak absurdní je fakt, že v jejím domovském státě se jí interupci ještě snaží zkomplikovat. Chyběla mi tu ale nějaká katarze, nějaký opravdu silný moment, který by filmu dal nějakou emocionální tečku. (21.03.2021)

K filmu mě přivedl článek Martina Šrajera na A2larm, v němž mj. píše, že film "kromě dojetí a soucitu vyvolává také vztek z destruktivního dopadu patriarchátu na dívčí sebepřijetí", což bylo v mém případě velmi trefné. V podstatě všechny mužské postavy v tom filmu se chovají jak naprostí kreténi, snad kromě Jaspera, i když i u něj jsem měl určité pochybnosti kolem jeho motivace vetřít se dívkám do pozornosti. Každopádně film se mi hodně líbil, Autumn i Skylar jsem fandil, aby vše v rámci možností nějak zvládly, a celé to na mě působilo dojmem, že Eliza Hittman velmi dobře věděla, co chce natočit a jakým způsobem na to jít, a na mě to hodně zapůsobilo. Jen se mi tam občas vkrádala lehká nuda, protože to má hodně pomalé tempo, a potom mi taky vadilo, že film ponechává mnoho otázek nezodpovězených, jako například kdo je otcem toho dítěte (osobně jsem měl teorii, že by jím mohl být otec hlavní hrdinky, několik indicií na to poukazuje, především ten mimořádně emotivní výslech Autumn den před zákrokem, kdy jsou jí pokládány otázky typu "Tvůj partner ti vyhrožoval, nebo tě zastrašoval", a chce se po ní, aby odpověděla jednou ze 4 možností nikdy, zřídka, občas, vždycky, což je emotivně nejsilnější scéna celého filmu. Jinak trochu mi to připomnělo Reitmanův starší snímek Juno, který se ovšem vedle tohoto jeví neuvěřitelně optimisticky a pozitivně - Never Rarely Sometimes Always je v podstatě čistá depka, ze které je člověku hodně smutno. Přesto jsem za ten film hodně rád a přál bych mu co nejvíc pozornosti. (19.07.2020)

Téma potratu je ve Spojených státech vcelku dost rozporuplná záležitost. Eliza Hittmanová ho ale ve svém nejnovějším snímku představuje skromně a šetrně. Nesnaží se divákovi vnutit nějaký postoj, pouze ho téměř mlčky vede po cestě mladé dívky, která se za zády svých rodičů rozhodne tajně jet do New Yorku, aby tam přerušila své těhotenství. Ovšem, jak už to někdy bývá, věci občas nejdou úplně plynule a naskytnou se komplikace. Snímek je zajímavý zejména v tom, jak málo s divákem komunikuje prostřednictvím dialogů. Místo toho spoléhá na atmosféru, mimiku postav, gesta, atd. Prostě téměř čistě pracuje obrazem. A v mnoha ohledech se mu to daří náramně, je to vidět například na vztahu hlavní hrdinky s její kamarádkou, která ji na oné cestě doprovází. Moc spolu nemluví, ale i tak divák velice brzy pozná, že si jsou hodně blízké. Zároveň to ale s sebou v určitých částech přivádí určitou utahanost, díky které může člověk na pár vteřin vypnout. Nicméně ona smutná, ale do určité míry i dojemná atmosféra celého snímku je natolik podmanivá, že po většinu času divákovu pozornost udrží. Slabší 4* (20.08.2020)

Námetovo určite zaujímavé a pozoruhodné, ale ten štýl spracovania a indie feeling ma akosi vôbec nebrali. Nič proti filmom, kde sú dialógy nahradené epickou stopou, ale v tomto prípade tu bol absolútne akútny nedostatok dialógov, ktoré by tú dilematickosť Autumn vyjadrili určite lepšie. Možno niekomu bude takýto "surový" štýl vyhovovať, ale mne bohužiaľ nie. Ale čo sa týka kostry príbehu a samotnej dejovej línie, tak to bolo určite na úrovni - ale potenciál sa dosť utopil v tom spomínanom štýle. Škoda, ale je to len 2* (28.04.2020)

Film, ktorý sa nemôže tváriť, že prináša niečo nové, ale vie o tom a preto sa snaží sústrediť na to, ako bude o svojej téme rozprávať. Samozrejme ho môžeme odsúdiť ako snažiaci sa priamočiaro deliť ľudí na dobrých a zlých, ale to nie je celkom pravda, v tomto prípade sa môžu cítiť dotknutí najmä muži. Treba si však uvedomiť, že ono sa skoro všetko vážne točí okolo sexu a pre mladé skoro - ženy nie je jednoduché rozlíšiť, komu venovať svoju priazeň a dôveru. Z tohto hľadiska je najzaujímavejšou postavou mladík, na ktorého sesternice narazia cestou do NY. Pôsobí sympaticky, avšak na konci máme dojem, že predsa len tu išlo o istý deal v zmysle niečo za niečo. Ale zachoval by sa iný chalan v jeho veku inak? Odhliadnuc od mužského a ženského sveta a ich odlišného vnímania skutočnosti tu máme aj náboženstvo, tu však treba vziať na zreteľ fakt, že dej sa odohráva v USA a isté regionálne rozdiely so strednou Európou sú zrejmé. Hittman explicitne nekritizuje, všetko je akoby skryté pod povrchom, isté súvislosti treba precítiť, prípadne vyčítať z pohľadu alebo reakcií postáv. (26.09.2020)