O Janovi a podivuhodném příteli

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Andersenovy pohádky "Společník na cestách", na jejíž motivy byl tento pohádkový film natočen. Srovnání literární předlohy s její filmovou adaptací se v tomto případě přímo nabízí, protože tvůrci se uchýlili k celé řadě změn oproti Andersenově textu. (Více se jim věnuje bakalářská práce "Společník z cest očima Ludvíka Ráži", kterou v roce 2013 vypracovala Hana Marková a kterou doporučuji pozornosti eventuálním zájemcům). Jednou z významných změn je už samotný název filmu, který se od předlohy liší - osobně ho nepovažuji za šťastný (je příliš dlouhý a špatně zapamatovatelný - nedovedu si představit, jak nějaké dítě pronese větu typu "Jupí, dneska dávají moji oblíbenou pohádku O JANOVI A PODIVUHODNÉM PŘÍTELI" - srovnejte třeba s "Dneska dávaj POPELKU") a spolu s jistým lehce pochmurným laděním celé pohádky si ho dávám do souvislosti s tím, že tato pohádka není mezi českými televizními diváky příliš oblíbená (viz i zdejší relativně nízké hodnocení). A přitom si osobně myslím, že je to velmi pěkný film - s mimořádně šťastným obsazením (fenomenální Kemr a Habich, roztomilá Vejmělková, zbytek rovněž velmi dobrý), zajímavým výtvarným pojetím a zdařilou kombinací vtipu a vážnosti. Za sebe bych tomuto filmu - kromě jeho nevhodného českého názvu - vytkl i výstřední kostýmy většiny postav, které na sebe upoutávají nepřiměřenou pozornost, a potom snad i nevalnou úroveň většiny triků. Na to, že film vznikl v porevolučních poměrech v zahraniční koprodukci, díky níž si jistě tvůrci nemohli stěžovat na nedostatek financí, působí celý film dosti laciným dojmem. Což je škoda, protože jinak je to jistě jedna z nejhezčích pohádek, které se u nás za začátku 90. let natočily. (20.09.2014)

Jedna z nejzvláštnějších pohádek, jaké jsem kdy viděla. V kinech by možná neuspěla tak, jak si zdejší uživatelé myslí, protože děti by pravděpodobně ze sálů utíkaly s pláčem a nepochopením. Ano, mrzelo mě, že některé skutečnosti nebyly ani v závěru vysvětleny (původ věnců, proč byla vlastně princezna zakletá). Dabing taky na kvalitě dost ubral, hlavně u jinak velice sympatického Tomáše Valíka. Ovšem ta hororová hudba, krásná princezna a podivuhodný závěr (kdy mě "přítel" docela vystrašil) si zaslouží silné ***. (30.09.2012)

Když jsem byla malá, tuhle pohádku jsem milovala. Po letech jsem si ji pustila a zjistila jsem, že příběhově se mi líbí stále, ovšem herecký výkon a hlavně mluva Tomáše Valíka mě přiváděla k šílenství. Není on lehce mentálně zaostalý, jestli ano, potom se omlouvám, jestli ne, tak stejně nevěřím. Každopádně děj pohádkového příběhu byl zajímavý, něco jiného a ne ta ohraná písnička pořád dokola. (12.08.2011)

Snad podivná souhra náhod, pustit si svou oblíbenou (určitě v první pětici mých jejoblíbenějších a nejlepších pohádek) pohádku v den, kdy zemře člověk, který pro ni dělal hudbu. Pohádka krásně atmosférická, ještě si vzpomínám, jak jsem v kině propadal občasným náznakům strachu, s dobrým obsazením (Eva tehdy prostě jela, jen nechápu, proč jí dali tu paruku), docela povedenou výpravou a charismatickým záporákem. S tradičně výtečnou, atmosférickou a chlupy ježící hudbou, protože Petr Hapka zklame jen málokdy. Budiž ti země lehká Petře. (26.11.2014)

Jako malému mi přišla tato pohádka velmi zajímavá. Měla totiž trošku jiný příběh než všechny ostatní pohádky. A mě se to líbilo, příběh byl poutavý, ale také trošku strašidelný. A líbili se mi triky použité v této pohádce. Výtku snad mohu mít jen k názvu, protože jsem si ho nikdy nemohl zapamatovat. Pohádku jsem zkouknul i teď po letech a pořád se mi líbí, sice už to nebaví tolik jako v dětství, ale 4* si určitě zaslouží. (02.09.2016)