Morgainne

Není to typická česká pohádka, zřejmě právě proto nedoceněná - děti se jí bojí, pro dospělé zvyklé na nováckou produkci příliš temná a pravdivá. Pro mě nikdy neznamenala klasické pohádkové vítězství dobra nad zlem, ale sílu a moc skutečné lásky nad vším. Zlo tu není ztvárněno neškodným českým čertem nebo nepřejícím králem, ale spíš tak, jak to ve skutečnosti bývá - temnou silou, která stravuje a ničí všechno kolem sebe a mění to na pustinu ... nebo kamennou zahradu. Příběh o síle hluboké lásky, víře v sama sebe, čestnosti a spravedlnosti je podán s tak mistrovským umem, že tato vznešená slova nevyznívají pateticky; přitom si zachovává špetku jemného humoru (především ve dvojici Zedníček-Labuda), a ani šťastný konec nemá příchuť typického pohádkového happyendu. Proto pro mě vítězí nad všemi českými pohádkami, je nesrovnatelná. Jakkoliv zbožňuju Tři oříšky nebo Zlatovlásku, láska Jana a Ágnes stojí nad nimi. Škoda, že není možné dát výjimečně šest hvězdiček.