O Janovi a podivuhodném příteli

Král má zahradu plnou soch s živýma očima a další nechce. Jeho pocit, že skulptur po zahradě má už víc než dost je natolik silný, že chodí sám otevírat adeptům na zkamenění, aby je od jejich úmyslu odradil. Problém je, že princezna je i přes svou divnou paruku natolik krásná, že ne všechny se odradit podaří. Tajemné a děsivé atmosféře pohádky dělá dobrou službu hudba. Není to pohádka pro malé děti, ale jakmile člověk téhle pohádce "doroste", může si už s klidem dát i nějaký regulérní horor. Co do atmosféry většina z nich za touhle pohádkou kulhá. (20.04.2011)

Nemám rád Andersenovy pohádky, když jsem byl malý, působily na mě ponure a strašidelně, a na tom se nic nezměnilo. Stejně tak jsem vnímal a vnímám tuto. Nicméně samotný příběh má hlavu a patu a navíc je zpestřený tragikomickou dvojicí Zedníčka a Labudy, která výborně kontrastuje se strašidelnými okamžiky. (22.12.2008)

Tohle je takříkajíc pohádka-horror, na který není radno pouštět malá dítka. A že Andersen jen vylepšil řecké báje o evropské reálie a atributy (podívejte se na Souboj Titánů a je to jasné jak facka), to je úplně jedno, který středověký epos to neudělal? Ale vážně, Ludvík Ráža skutečně natočil kultovní pohádku devadesátých let. Sice nejspíš nepatří k divácky oblíbenějším kouskům, na druhou stranu je nazapomenutelná. A to díky nepohádkově dekadentní atmosféře a obrácenému pojetí strachu, kdy vás ve výsledku neděsí hlavní padouch, ale spíš tajuplný Janův přítel. Napomáhá tomu také podivně disharmonická hudba a vcelku neokoukané tváře v hlavních rolích. (04.04.2006)

Štědrovečerní pohádka roku 1990. Výpravná a moc hezká pohádka i když trochu temnější a určená spíše pro dospělé. Hned na začátku pohádky tvrdá realita smrti otce, pak už spíše pohádka s přeci jen temnějším vyzněním, ale o to pohádkovějším koncem. Výrazně připomíná pohádku Sedmero krkavců. Pohádka na svou dobu nabídne velmi slušné triky a řadu zahraničních herců s českým dabingem. A také je zajímavé poznávat ve vedlejších rolích třeba Patrasku, Brožovou či Dejdara. (23.09.2013)

Jenda neměl přítele podivuhodného, ale spíše obdivuhodného, protože vydržet vedle takového vyměklého nechápavého sheeplovera, to bylo na metál. Koprodukce zanevřela na humor a vydala se výhradně temnou, lehce poetickou cestou. Obecně nic proti tomu, ale nyní mě vyděsily už jen tři věci. Psychedelická hudba připomínající komáří bzučení (sochy v zahradě), sešlý vrátný Kemr a především šedivá paruka Agnes Vejmělkové.. (14.08.2017)