O Janovi a podivuhodném příteli

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Andersenovy pohádky "Společník na cestách", na jejíž motivy byl tento pohádkový film natočen. Srovnání literární předlohy s její filmovou adaptací se v tomto případě přímo nabízí, protože tvůrci se uchýlili k celé řadě změn oproti Andersenově textu. (Více se jim věnuje bakalářská práce "Společník z cest očima Ludvíka Ráži", kterou v roce 2013 vypracovala Hana Marková a kterou doporučuji pozornosti eventuálním zájemcům). Jednou z významných změn je už samotný název filmu, který se od předlohy liší - osobně ho nepovažuji za šťastný (je příliš dlouhý a špatně zapamatovatelný - nedovedu si představit, jak nějaké dítě pronese větu typu "Jupí, dneska dávají moji oblíbenou pohádku O JANOVI A PODIVUHODNÉM PŘÍTELI" - srovnejte třeba s "Dneska dávaj POPELKU") a spolu s jistým lehce pochmurným laděním celé pohádky si ho dávám do souvislosti s tím, že tato pohádka není mezi českými televizními diváky příliš oblíbená (viz i zdejší relativně nízké hodnocení). A přitom si osobně myslím, že je to velmi pěkný film - s mimořádně šťastným obsazením (fenomenální Kemr a Habich, roztomilá Vejmělková, zbytek rovněž velmi dobrý), zajímavým výtvarným pojetím a zdařilou kombinací vtipu a vážnosti. Za sebe bych tomuto filmu - kromě jeho nevhodného českého názvu - vytkl i výstřední kostýmy většiny postav, které na sebe upoutávají nepřiměřenou pozornost, a potom snad i nevalnou úroveň většiny triků. Na to, že film vznikl v porevolučních poměrech v zahraniční koprodukci, díky níž si jistě tvůrci nemohli stěžovat na nedostatek financí, působí celý film dosti laciným dojmem. Což je škoda, protože jinak je to jistě jedna z nejhezčích pohádek, které se u nás za začátku 90. let natočily. (20.09.2014)

Ludvík Ráža nám na počátku devadesátých let předložit dva kusy, které zvládly vyděsit hned několik generací diváků. Přitom šlo primárně o pohádky, které mají pohladit na duši. Jenže Sedmero krkavců a O Janovi a podivuhodném příteli nám spíš vtloukají do hlavy, že Vánoce u televize musejí být depresivní, chladné a místy až ošklivé. Sice dokázaly udržet naši pozornost, ale kdejaké dítě při vzpomínce před spaním na Chrta Borise Rösnera nebo dominantní Chýlkovou na straně jedné a znepokojivou atmosféru na té druhé, musí hůř usínat. Tedy alespoň v dané době. (07.12.2016)

Jedna z těch pohádek, která svojí vážností a temnotou působí víc jako fantasy, což je vlastně na dnešní poměry dobře. Škoda jen, že se tu řada momentů opakuje (asi pro levnější produkci), a že tu řadu herců ani neznám. Nečeští kolegové ale nebyli vůbec zlí a Marián Labuda to s Pavlem Zedníčkem hezky uvolňovali. (31.10.2022)

Nevím nevím, jestli by tohle měla být zrovna pohádka, protože, ač mi už byl nějakej ten pátek, co jsem to viděl, moc pohádkové mi to tedy nepřišlo. Spíše strašidelné. Ale příběh byl velice originální a herci výteční. Kvalitě snímku je netřeba se podivovat- stačí se podívat na vlaječku a hned je jasné, jak to se sponzoringem bylo...69% (12.05.2006)

Tahle pohádka je docela zvláštní. Ale rozhodně ne špatná, spíš naopak. Když jsem byl malý, tak jsem se jí trošku bál, konkrétně toho podivného Janova přítele. Nikdy jsem nepochopil, co ta postava byla vlastně zač a nechápu to dodnes. Hodnotím 4*, málokdy člověk spatří takhle zajímavou a tajemnou pohádku navíc podpořenou mrazivou hudbou. (16.12.2007)