O Janovi a podivuhodném příteli

Mistrovsky natočená televizní pohádka, která v ledasčem převyšuje pohádky směřující do kin. Pro mě je to obrovské překvapení. Pomáhá tomu samozřejmě německý kapitál, jenž byl do ní vložený a je to hodně poznat. Jedná se o o trikově povedenou pohádku, zároveň skvěle nasnímanou, bohatě výpravnou se strašidelnou hudbou. Natáčelo se jak u nás v Čechách (Bouzov, Panská skála), tak v Německu, v Alpách a u moře. Po celou dobu je pohádka temná až hororová. Připomíná spíše filmy Juraje Herze jako PANNA A NETVOR. Na začátku umírá Janův otec (Radek Brzobohatý), který je pochován vedle chalupy pod březovým křížem. Po okolí se prohání tři tajemné víly na koních, oděné do zelených šatů a na hlavách mají prazvláštně zakroucené rohy. Přináší poselství o princezně... Z těchto víl se vždy stanou tajemní rytíři se stejně zahnutými rohy, které se pro mě staly takovým symbolem pohádky. Jan se za nimi vydává, tedy spíše za princeznou a na své pouti potká dva lupiče, jak vykrádají rakev v kostele. Opět taková temnější, morbidní symbolika. Ale aby princeznu získal musí uhodnout tři hádanky, což se ještě nikomu nestalo a každý byl za špatnou odpověď proměněn v sochu. A tak v hradní zahradě stojí desítky soch... Vypadají strašidelně a zároveň úchvatně. Snad úchvatnější bylo jen ono samotné zkamenění těch, kteří neuhádli. Především prince z arabské země, Martina Dejdara. To vše je doplněno o již zmíněné zdařilé triky a dokonalou kameru, která se především vyznamenala při záběrech koňů ve skocích. A aby to byla správná hororová pohádka, musí tu být i zlý čaroděj. Ten mi nejenom svojí vizáží, ale i chováním a smrtí připomíná Mrakomora. Jeho postava je naprosto úchvatná, tak jako jeho jeskyně, jejíž dominantou je trůn v chřtánu kamenného baziliška. [4052. hodnocení, 190. komentář, 72%] (29.01.2020)

Zvláštní pohádka, ze které jde strach i po letech. Za atmosféru a kostými by se nemuseli stydět ani v hororu. Hudební doprovod to celé dotváří. Já jsem se jí jako malá bála a měla z ní noční můry. I teď ji zrovna dvakrát nevyhledávám. Tomáš Valík je sympaťak a jeho přítel, který nad ním držel ochrannou ruku taky. Takže jim fandím, když se náhodu na pohádku dívám. (15.09.2020)

Na teto pohadce nechapu dve veci. Prvni je ta, ze k dnesnimu dni jsem ji neznal a druha? Proc v takove koprodukci udelali pouze televizni film? Myslim, ze teto strasidelne pohadce k celovecernimu filmu chybi jen malo. Dobry scenar podle Andersenovy predlohy, slusna vyprava, dobra atmosfera a zajimave mezinarodni herecke obsazeni. Zde vsak zaujmou herci v mensich rolich, Kemr, Labuda, Zednicek a predevcim dracice Mapi Galan.-). (01.01.2018)

Jedna z těch pohádek, která svojí vážností a temnotou působí víc jako fantasy, což je vlastně na dnešní poměry dobře. Škoda jen, že se tu řada momentů opakuje (asi pro levnější produkci), a že tu řadu herců ani neznám. Nečeští kolegové ale nebyli vůbec zlí a Marián Labuda to s Pavlem Zedníčkem hezky uvolňovali. (31.10.2022)

----- "Svět je plný bezpráví." ----- A právě proto existují POHÁDKY. Aby alespoň na chvilku obnovily ztracenou rovnováhu ... aby umožnily dobru zvítězit v odvěkém souboji se zlem. Protože je to právě dobro, kdo je zákonitě v nevýhodě: Povahou bývá naivní až dětsky důvěřivé - velkého, nepřátelsky naladěného světa obyčejně neznalé ... a běžné praktiky zla jsou mu bytostně cizí. Příběh Jana a jeho podivuhodného přítele je pohádkou VELICE atmosférickou, obestřenou tajemstvím temným jako odvrácená strana Měsíce. Tímto skládám hlubokou poklonu Ludvíku Rážovi, neboť dosáhl kýženého cíle za pomoci prostých, leč nápaditě využitých filmařských triků umocněných působivým, místy trochu zádumčivým hudebním doprovodem. Každopádně je škoda, že nejrůznější důmyslné vychytávky vzaly za své s příchodem digitální animace. Najednou už není třeba přemýšlet, kterak dosáhnout požadovaného efektu a zároveň nepřekročit rozpočet. Kouzlo, originalita i poezie starých filmových triků jedenadvacátému století občas viditelně schází. (18.08.2014)