Starci na chmelu

Mě osobně překvapilo, že i v 60. letech se natočilo něco jako teenagerovské komedie. V tomto případě říznuté s muzikálem. Příběhově mě to kupodivu zaujalo více než hudebně. K písním řeknu toto: 3-4 písničky se mi opravdu líbily (taky je ještě dnes často slýchám), ale nad některými jsem prostě musel jen kroutit hlavou, co je člověk schopen vymyslet za dementní text. Holt dnes už se poslouchá něco jiného, ale za příběh, který mě potěšil a za prvenství nakonec těch pět dám. (28.10.2009)

Zatímco se pokrokoví lidé snaží dát najevo, jakou jedinou správnou barvu mají ty důležité životy, zde, v zaprděném Knedlíkolandu, zcela prostém kvalitního vývoje, televize vysílají podobné hnoje (rým je zcela náhodný). Z pohledu člověka, co si každý den hned po ránu flagelantsky sešlehá zádíčka bičem provinění za svůj původ i orientaci a urputně se pak snaží fixkami tmavších odstínů uvést obličej do společensky přijatelného stavu soudím, že film je naprosto rasistický! Kde jsou Afričané, Afroameričané, Asiaté, Indiáni, Inuité, o Sinhálcích nemluvě? Pepík Laufer to se svým španělsko-židovským původem sám nevytrhne, neboť zbytek osazenstva svítí jako halogenka v nosorožčí řiti. Pravda, najdou se polehčující okolnosti. FIlip četl zajímavou literaturu, kupříkladu. Celkové vyznění snímku naleptává autoritu.... autorit. Kolektiv působí chvílemi velice komunitně (ovšem pozor, nepleťte si nás, nové, pokrokové lidi, s komunisty! Na to jsme hákliví. S nimi nemáme pranic společného, a každého, kdo to nepochopí, zkádrujeme, společensky vyčleníme, znemožníme mu pracovní uplatnění a donutíme jej veřejně si posypat hlavu tunami popela). Avšak, bohužel, výše zmíněné klady jsou oněmi pověstnými rarášky, co mají nalákat nevědomé a pomoci ukrýt skutečné zlo, které je v díle obsaženo. Kupříkladu takový gender, že. Na první pohled vypadá film vyváženě, neboť zastoupení jednotlivých pohlaví je prakticky shodné, ovšem! Kde jsou translidé? Pokud tak někdo vypadá, tak je to dáno pouze tím, že svazácká móda vycházela z veliké části z přešívání poválečných přebytků z UNRRY, a vrcholem kadeřnického umu byl účes zvaný ,,na blbečka". Pragmatický Jeník sice působí velice nadějně, co se propagace LGBT týče, autoři se však rozhodli přiděliti mu vztah se starší dámou. Což sice boří hranice trapných stereotypů, ovšem proč! nemohl být oním partnerem starší pán? Josef Kemr se přímo nabízí! Jak jinak by působila scéna v potoce, kdyby si tam s Honzíkem nelovili jen raky. Stejně tak se dá nalézt až úmyslně nevyužitý potenciál ve snovém párování brigádníků a brigádnic. Stačila by snad jen polovina dvojic stejného pohlaví a snímek mohl vyznít úplně jinak. A Libuše Havelková s rukama ve škopku, máchající, ždímající, drhnoucí? Výsměch rovnoprávnosti. Takto skutečně ne, prosím. Vyzývám k umístění filmu na index, za kterýmžto účelem rozjíždím petici. Spolu se svými spolupracovníky budeme velice bedlivě sledovat (jak jen nám to ganja dovolí), zda se připojíte, nebo zda zůstanete opodál mezi zpátečníky. Važte dobře. Doba se mění, dlouhý pochod institucemi je dokonán a brzy budeme mít setsakra jiné prostředky, abychom vás poučili, polepšili, případně podrtili. Přijde ten den..... (20.06.2020)

Nestárnoucí česká filmová klasika, která má i po tolika letech divákovi co nabídnout. Minimálně to jsou chytlavé písničky. Jako první mě napadne tahle. Život je bílý dům s vyhlídkou do zahrady. K největším zázrakům patří fakt, že jsi tady. Život je bílý dům, dům od pólu až k pólu. K největším zázrakům patří, když dva jsou spolu. Vyrůstá ze země a dotýká se tebe, když stojíš vedle mě, když stojím vedle tebe. Pak jsou to Milenci v texaskách. (13.10.2009)

Ať koukám, jak koukám, nic pozoruhodného na tom nevidím. Z písní jsou dnes zaslouženě evergreeny, ale příběh je víc než jednoduchý a nic moc nevypovídající, což je asi rozšířená nemoc nejen filmových muzikálů, a z ansámblu výrazněji vyčnívají jen bezelstný Pucholt a profesorka Ireny Kačírkové. Na druhou stranu je třeba vzít v úvahu dobu vzniku, ve které museli být Starci přímo zjevením, a leckteré scény dýchají svěžím studentským vtipem. Pro mě ale zůstává králem - či spíše královnou - českých muzikálů Noc na Karlštejně. (30.08.2007)

Můj první český muzikál. Když jsem jej viděl poprvé hned po revoluci, přilákán otcem k TV netušil jsem pořádně co jej tak dojímá nad partou brigádníků na chmelu. Já už chmely ani brambory či řípu nestihl (bohu dík), ale z vyprávění starších jsem často slýchal jak to bylo na chmelu super a tak jsem ono dojetí připočítával spíše k nějaké tátově skryté vzpomínce na dávnou lásku či tak něco... Netušil jsem nic o Pucholtovi ani filmech oprášených z komunistických trezorů ... I tak se mi to tenkráte líbilo, české sixties z toho jen čišely. Dnes koukám na film jinak. Bohatší o poznání souvislostí i o poznání textů a melodií dnes už notoricky známých písní. Starci na chmelu jsou fajn a když je v Tv někde vidím, většinou u nich zůstanu... Tři chmelové šištičky. * * * (18.11.2013)