Aspoň jeden gól

Jeden gól je milou myšlenkově nenáročnou podívanou, ve které vás Taika Waititi seznámí s národním týmem fotbalových looserů z Americké Samoy. Snímek prací s outsidery dává vzpomenout na legendární jamajský bob Kokosů na sněhu, ale v porovnání s ním ke své škodě neservíruje divákovi žádné zapamatovatelné hlášky ani scény. Při srovnání s tématicky identicky zařaditelným Posledním zápasem Pepíka Hnátka a samotným seriálem z tohoto univerza, postrádá Jeden gól zábavnost a více narážek z fotbalového prostředí, které by diváka více vtáhly do děje. Hlavní poselství, abychom se nikdy v tom co děláme, a obzvláště ve sportu, nevzdávali, protože stát se může cokoli, se Taikovi předat nenásilnou formou daří. Snímek, který neurazí ani nenadchne. P.S. Neodcházejte před úplným koncem titulků, protože je pro vás připravena jedna bonusová scéna se samotným režisérem. Tři hvězdy. 🙂 (06.01.2024) (12.01.2024)

Waititiho crowd pleasure aneb dosud nejpřístupnější film novozélandského mimoně. I tak je ale prošpikovaný jeho charakterem, legračními a tentokrát fakt božími ostrovany a příběhem, který lehkou komedii umí pozvednout tou nejupřímnější lidskostí. Pokud chcete, můžete se spolu s Fassbenderovým protagonistou duševně rehabilitovat a můžete mít radost z toho, jak ten film končí nevyhnutelně a přece nakažlivě. Fotbal prostupuje tlak a stres, který zdraví a životu obecně nesvědčí - a když se tomu vysmějeme, můžeme dokázat nejen na hřišti zázraky. 75 % (05.01.2024)

K faktické stránce se vyjadřovat nebudu, jelikož ji jednak neznám a druhak mne ani nezajímá - šel jsem si zde jednoduše pro feelgood komedii a tu jsem taky dostal. Už od začátku sice předem jasná šablona i výsledek, ale tohle prošpikování hláškama a vtípky mi prostě sedlo dokonale a já se smál téměř pořád. Herecky je to sice průměrné a i celkový dojem z filmu nijak neohromí, ale když člověk přimhouří oči a soustředí se čistě jen na zábavu, bude spokojen maximálně. Taková pohodovka pro celou rodinu. (19.01.2024)

Tihle kokoti na sněhu, nebo spíš na něčem daleko výživnějším, se sice zpočátku jeví jako taková sice pitomoučká, ale jinak celkem stravitelná oddechová komediální blbinka, kterou vskutku mohli být, kdyby Tikka po slabé půlhodince nepřisypal do hrnce nějakou opravdu výživnou duhovou masalu, nezamíchal to jednorožčím rohem a následně výsledný pokrm neservíroval jako hlavní chod skupinové agitační tranzistorové psychoterapyje, u jejíhož sledování jsem ve chvílích, kdy jsem se asi měl smát, zachovával takový pokrfejs, že vidět mě Eflek, okamžitě ukončí nehereckou kariéru, a jejíž klíčové oselství by se dalo shrnout jako „je úplně jedno, jaký jsi beznadějný zoufalý pablb, prostě z toho měj radost!“ A já tedy plně v souladu s tímto vrcholem zenové moudrosti uděluji zasloužený plný počet. P.S.: Dost by mě zajímalo, co to vlastně Fassbender v poslední době hulí. (15.02.2024)

Mám rád fotbal a nepokrytě si užívám styl Taiky Waititiho, takže jsem tak nějak počítal s tím, že se mi jeho nový počin bude líbit. A nemýlil jsem se. Jeden gól sice neoslní originální příběhem a stojí na vcelku jednoduchém poselství, ale výsledkem je tak pohodový film, že mi to vůbec nevadí. Celý tým včetně kouče Thomase Rongena totiž diváka od začátku baví a není vůbec složité jim držet palce. Vše doplňuje typický humor, který je místy brilantní, ale měl jsem pocit, že zrovna v tomhle aspektu mohl režisér klidně ubrat, jelikož to občas nečekaně trochu drhne a menší kadence vtipů by možná neuškodila. Vynahrazuje to však konec, při kterém na mě překvapivě silně emočně dolehl trenérův proslov v šatně a s ním související zvrat. Následné finále jsem si navzdory klišé neskutečně užil a během závěrečných titulků se jednoduše nelze ubránit širokému úsměvu. Vše umocňuje fakt, že (skoro) takhle se to skutečně stalo. Velmi příjemná záležitost, která je zkrátka jednou za čas potřeba. 7/10 (08.01.2024)