Réžia:
Václav BinovecScenár:
Ivan Frank KubištaKamera:
Jaroslav TuzarHrajú:
Zdenka Sulanová, Ladislav Boháč, Jaroslav Průcha, Antonie Nedošinská, František Kreuzmann st., Zita Kabátová, Jiří Dohnal, František Filipovský (viac)Obsahy(2)
Sběratel lidových písní dr. Šerk přijíždí do zapadlé vísky Lesova. Zpěv šestnáctileté Madly Satranové jej okouzlí a on nahraje její písničky pro rozhlasové vysílání. Šerkův přítel, hudební skladatel Jaroslav Klán, se stará o skupinu sirotků, ze kterých vytvořil pěvecký sbor. K němu přiváží Šerk osiřelou Madlu. Dospívající dívka začne pomáhat hospodyni Náně v péči o děti. Jediný, kdo se k Madle chová vysloveně nepřátelsky, je Klánova snoubenka, zpěvačka Karstenová. Klán má finanční starosti a tak je Madla ráda, že může přispět honoráři za vystupování v rozhlase. Madla dospívá a tají svou lásku ke Klánovi. Na večírku zahraničních hudebních nakladatelů má zazpívat Klánův dětský sbor. Karstenová chce překazit Madlino vystoupení a úmyslně ji polije vínem. Dívka se však pohotově převlékne do lesovského kroje. Úspěch přináší sboru nabídku na zahraniční turné. Klán však onemocní a s dětmi jede dr. Šerk. Po úspěchu v Madridu se vrací soubor bez Madly. Ta se tam setkala se svým ztraceným strýcem - bohatým mužem, který ji s radostí adoptoval. Teď si Klán uvědomuje, jak si Madlu zamiloval, a odjíždí za ní, aby ji požádal o ruku. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (53)
Docela se divím, že něco takového vůbec mohlo vzniknout. Veskrze nacionalistický film o českém folklóru o odstoupeném pohraničí (čteno mezi řádky), plný českých písniček s nimiž prorazilo prosté děvče ve velikém světě. V roce 1940 asi Germáni ještě nebyli tak bdělí, že tohle pustili do kin českému obyvatelstvu, které si tam to své našlo. Ano příběh je to naivní, ale kdo četl pár románů z té doby, nemůže být zas tak udiven. Příběhů z červené knihovny jak prosté děvče se náhodou potkalo s panem továrníkem a došlo k oboustrannému okouzelní bylo v knihách habaděj. Lid navíc miloval lidové písně mnohem více než dnes. Když jsem ještě sbíral stará lampová rádia, občas jsem k nim dostal i pár šelakových desek. Většina nahrávek byla vážná hudba a lidové písně, až v závěsu byl R. A. Dvorský, Kafka a další... Samotného mne to udivilo. Proto bych byl v odsuzování tohoto filmu dost opatrný a nahlížel bych na něj nikoliv optikou dnešní doby, ale té dřívější. Doby, kdy nám zůstala malá okleštěná republika - protektorát Čechy a Morava, nad Hradem vlála vlajka s hákovým křížem a nikdo nevěděl, zda tento stav už není navždy... Proto vida mladou Sulanovou zpívající v českém lidovém kroji píseň Ty lesovské stráně, cítím navzdori naivnímu ději lehké dojetí podobné tomu, které asi cítili diváci v zatemnělých válečných kinech.... Dávám za 4 hvězdy. * * * * ()
Další z řady sentimentaální filmů o štěstí chudé dívky - od začátku je jasné jak to dopadne - viděno stokrát jinde. ()
"Madla zpívá Evropě" je úsloví, které užívám pro výroky Madeleine Albrightové o České republice. Jsou zhruba stejně "čisté, oduševnělé a hodnotné" jako tento film. A ten protektorátní přístup. Města reprezentující svět: Berlín, Vídeň, Řím, Madrid... ()
Ukázkový protektorátní produkt. Madlo, kamaráde! Jest to půvabné, jak to vypadá jako rychlá předělávka filmů o Líze Irovské, ale není tomu tak. Jiřina Bohdalová ve svém druhém filmu a protivná jako vždycky ;) ()
Ve své době byla Madla v podání Zdenky Sulanové velmi populární, ale dnes už v žádném případě neobstojí ani jako oddechový snímek. Dnes z toho zbyl jen šílený a nesnesitelný sentiment se šťastnými náhodami a koncem jak ze španělské telenovely (doslova). Nechci zpochybňovat pěvecký talent Zdenky Sulanové, ale tohle je přesně ten druh filmu, který byl nádherně zparodován v Pytlákově schovance. ()
Zdenka Sulanová je pamětnický fenomén. Navzdory tomu, že její pěvecký talent výrazně převyšuje všechno ostatní. O to ale vlastně vůbec nejde. Pomineme-li onen líbivý vzhled i typické romantizující pojetí skutečnosti, která se jako červená nit line kolem osiřelého děvčátka se zlatem v hrdle, vyvolávajíc náležité emoce především u ženského publika, je Binovcova Madla velkým vlasteneckým filmem, jakkoli se to zdá přehnané. Binovec, sám stoupenec českých fašistických kruhů, jej dokázal uhájit bez ztráty kytičky a přestože se Emanuel Moravec a další kolaboranti pokoušeli do filmu doslova vpasírovat všelijaké podloudné repliky vyjadřující úctu a poslušnost německým uchvatitelům, nic z toho se před kameru nedostalo. Naopak. Když Sulanová před rozhlasovým mikrofonem zapěje kultovní sad song o zpustošených lesovských stráních, nelze nevzpomenout na vypálené Lidice či Ležáky. A ruku na srdce, kdo by se nezamiloval do charismatického sbormistra Klána, jinak největšího ťulpase pod sluncem, afektované Liočky, která vyhlásila soukromou válku nebojácné dívence z Pošumaví, laskavé hospodyně Nány, drzého strýčka Jedličky a upovídaného malého děvčátka, z něhož se později vyklube nesmrtelná Bohdalka? Ten film má prostě cosi, co jej činí nadmíru sympatickým a současný divák, rozmrzelý vší tou vyspělou (ne)dokonalostí moderních spektáklů, se pojednou přistihne, jak se zaujetím a drobnou slzou v oku sleduje jistou naivní dívenku, která to z venkovské husičky dotáhla až na prkna, co znamenají svět. Madla zpívala především jim, obyčejným lidem se srdcem na dlani. ()
Zdeňka Sulanová nevypadala v dobách svého mládí vůbec špatně, navíc byla mnohaletou přítelkyní nestárnoucího Kapitána Kida, ovšem její trilkování v tomto sentimentálním spektáklu je pro mne natolik nesnesitelné, že - při vší úctě - my z toho vycházejí pouhé dvě celkem solidní *. ()
Už jenom za, ano, přehnaný ale ve své době pochopitelný, vyhrocený pěvecký a herecký projev Zdenky Sulanové v písni "Ty lesovské stráně". To je neopakovatelné. "Tam byl domov můj" zpívala se slzami v očích i hlase v době, kdy tenhle tak samozřejmý domov neexistoval a tehdy prý na tisíce let. ()
Hodnocení dávám hlavně kvůli době, ve které film vznikal. Naivní příběh jako z červené knihovny, ale české písně, v době, kdy byla země okupovaná. I opuštění sirotkové leccos naznačují ... po Mnichovské dohodě ... ()
V současné době mi film připadá jako velká parodie. Co věta, to perla, například: "Kdyby za mnou Jára přišel, strýčku, můžeš ho klidně vyhodit ven, protože on za mnou stejně nikdy nepříjde." - Ovšem v dětství se mi tato romantická slaďárna složená z největších klišé docela líbila. Sulanová mi přišla sympatická. Zmiňovaný hudební film nyní působí opravdu úsměvné, ale furt je mně zpívající Madla osobně milejší, než nynější americká komiksová produkce. ()
V době Protektorátu taková malá náplast na dušičku. Hlavně ty krásné české písně. Tehdy uměli číst lidé "meziřádky", a pochopili co jim " ty lesovské stráně samy kamení " vlastně chtějí říci. ()
Zdenka Sulanová měla krásný hlas. Zpívala velmi procítěně. Malá Bohdalka byla skutečně kouzelná a velmi příjemná. ()
Hodnota tohoto filmu tkví v tom, že opěvované ,,Lesovské stáně" jsou vlastně okupovanou republikou Němci. Což v roce 1940 asi zvedalo lidi ze sedadel, což chápu. Zbytek nestojí za řeč. ()
U tohoto filmu budu trochu střízlivější v hodnocení, rozhodně to není žádné světoborné dílo, spíše taková typická červená knihovna, která se jen výjimečně přetvoří v kvalitní film. Tady se to moc nepovedlo, ale úkoly a ambice filmu byly asi jiné, a to především pozvednout za války českého ducha. Pohádka o chudé dívce, která ke štěstí přišla. Takový scénář není originální a byl už asi stokrát viděn jinde a jinak, je to takový naivní film, kde dopředu víte, jak skončí. Písničky filmu nejsou šálek mého čaje, ale přece jenom, i přes tu kritiku, dívat se na to dá, takže hodnotím šedesátkou. ()
Ano, pisen " Ty lesovske strane " mela v roce 1940 sve opodstatneni. Vyborny komentar k tomuto filmu dal uzivatel Marthos. I tak si ale myslim, ze toto neni jedine filmove dilo za protektoriatu a za ostatnima trochu pokulhava... Proto ho nebudu moc setrit a dam pouze dve hvezdicky. ()
Z dnešního pohledu hodně naivní příběh, který působí až komicky. Nicméně si dovedu představit, že v době svého vzniku šlo o filmový hit. Už jen proto, že byl snímek naplněný tolik potřebnými českými písničkami. Tenkrát film Madla zpívá Evropě určitě dokázal diváky nejen dojmout, ale nejspíš i zvednout ze sedadel. (45%) ()
Film, ve kterém plně (a bohužel naposled) zazářila hvězda jménem Zdenka Sulanová a ukázal se světu především její pěvecký talent. Příběh naprosto tradiční - bohatý muž má malinký sirotčinec a vede děti ke zpěvu. Na svých cestách nejde velký talent - mladou, 17ti letou dívenku. Přijme ji pod svou střechu, ona se do něj zamiluje a on .... Ale však to znáte. Film nepřináší nic nového, snad jen poměrně "civilní" roli Františka Filipovského. Hudba: František Svojík ()
Průměrný dobový slaďák s pozitivní atmosférou, průhledným příběhem a jednoduchou, zčásti divadelní výpravou. Herecké výkony rovněž nezapřou divadelní prkna a i když Zdena Sulanová zpívala moc hezky, tak její hudební repertoár by u dnešních mladých diváků sotva uspěl. Tak co ocenit – snad protektorátní vlastenecký podtext, ale to by tam nesměl být kýčovitý španělský závěr, připomínající mexickou telenovelu. Tak snad jen příjemnou nostalgickou vzpomínku na staré časy. ()
Shledani se stryckem Ramesem. ()
Trilkující dvacetiletá Sulanová, která vypadá na 15, a třiatřicetiletý Boháč, který vypadá na 40, mi prostě k sobě nejdou. Naivní červená knihovna, nicméně za odvahu tvůrců propašovat do filmu trochu alegorie přihazuji hvězdičku. 50% ()