Ripley

Po první části se dostavují nepříjemné pocity z očekávání věcí příštích…Vím už totiž z knih Patricie Highsmith a z pár filmových zpracování co Ripley je zač a co dokáže. Steven Zaillian svým černobílým a značně artovým sdělením, kde obraz je nosným sdělením hrdinova nitra a mnohé viděné střípky či náznaky vypovídají o pokřiveném charakteru hlavního hrdiny mnohé. Teď jen zvědavý jsem do jakého cíle se série bude ubírat… (05.04.2024)

Tak, a máme tu ďalšieho talentovaného pána Ripleyho. Tentokrát sofistikovanejšieho, artovejšieho.. Musím povedať, že sa mi veľmi páčil a vtip je v tom, že nedokážem úplne zadefinovať, prečo vlastne. Minghellov Ripley (ako postava - aj film) mi je ďaleko sympatickejší, mám pocit, že mu oveľa viac rozumiem a hoci sa jeho príbeh odohrával na kratšej ploche, bolo o ňom povedané omnoho viac. Taktiež som v jeho prípade nemala pocit logických nezrovnalostí. Už len vysvetlenie situácie, ktorá celý jeho príbeh naštartovala, dávalo väčší zmysel. Postava Freddieho Milesa v stvárnení F. S. Hoffmana  bola absolútne brilantná, Freddie nás štval neskutočným spôsobom a dodal príbehu šťavu. Obsadenie fádnej Eliot Sumner (a prečo vôbec..?) je pre mňa najväčším sklamaním castingu. Ale.. táto miniséria má pre mňa jedno obrovské plus vo fantastických detailoch prakticky v každom zábere. Je to akoby ste obdivovali dokonalý stroj, ktorého kolieska do seba zapadajú nádherným spôsobom. Neuveriteľne som si užívala každý záber (rozhodnutie ísť do čierno-bielej bolo geniálne) a taktiež fantastickú hudbu. Andrew Scott nesklamal a Dakota Fanning ma osobne prekvapila. Neviem, či si túto noir pralinku vychutnám ešte raz.. asi dám tomu veľa času, a možno v budúcnosti ocením veci, ktoré som si dnes nevšimla. (21.04.2024)

Černobílá opulentní hostina, kde stačilo, aby někdo vytáhl fotku, a šlus. Kamera si pro sebe uzme porci scénáře, když se pase na detailech, které přímo křičí - popelník, vana mázlá od krve, kufr pod postelí. Andrew Scott je o dost jiný kalibr než Matt Damon. Z výrazu jeho usmívající se tváře doslova mrazí. A do toho ještě Caravaggio!! Výjimečný seriálový zážitek! (19.04.2024)

Zatím seriálový peak roku 24.. Obrazově je to vymazlené tak, že každý záběr je jak fotka H.C. Bressona (a ta Leica na tohle řekl bych odkazuje) kdy černo-bílá je fakt hluboce černo-bílá s téměř až taktilní strukturou (na to je fakt radost koukat). Obsahově je to metronomicky přesné. Drží to náladu a těžiště knihy.. jak v přesných charakterech, tak v jemném vtipu a té neuchopitelnosti s jakou Ripley tancuje na minovém poli vlastních lží.. Je to plné drobných detailů a režijních nápadů které diváka vtáhnou do každé (!) scény. Jednotlivé peripetie knihy si už přesně nepamatuju, ale mám pocit, že poslední cca třetinu už Zaillian adaptuje knihu hodně volně (a stále kvalitně) a snad i chystá půdu pro pokračování... Drobnou výtku bych měl snad jen k finále, které (SPOILER) z Toma udělalo trošku většího masterminda než ve skutečnosti je (nebo by měl být). (16.04.2024)

Vizualne a zvukove paradni, tam neni o cem. Co to ale srazi dolu je scenar a obsazeni, ktere kvalitou hodne pokulhavaji. Tvurci chteli posunout postavy jak vekove, tak i typove, ten posun uz ale neodrazili dal ve scenari. Zatimco u devadesatkoveho Ripleyho v podani Damona naprosto rozumite, proc by si ho nekdo nastehoval domu, Scottovi byste uz od pohledu nedali pohlidat ani krecka. Takze to na me pusobilo asi jako “postavu Julie bude hrat 40leta eskymacka, proste proto, jinak se ale budeme drzet klasickeho vykladu Romea & Julie.” Scott je ale aspon dobry herec. Kdo me v Ripleym opravdu vysostne prudil, byl/a Eliot Sumner, ktera/y tam zjevne byl/a jen kvuli tomu, ze je non binary, ne proto, ze by umel/a hrat nebo to nedejboze davalo smysl pro jeji postavu. (16.04.2024)