bigjames

První polovina velice nadějná, v té druhé to šlo žel absolutně do hajzlu. Nelogické, nudné a v hlavní roli s nesympatickou herečkou, která to neutáhne.

Není to tak hrozné jak by zdejší, podle mě výrazně podstřelené celkové hodnocení, mohlo naznačovat. První polovina filmu dokonce slušná, snaha o práci s kamerou (některé záběry z výšky apod. jsou vyloženě pěkné) a herecké výkony odpovídají a rozhodně nejsou tragické. Je to celkem nuda, v závěru se to samozřejmě rozsype pod tíhou absence logiky, která je tak typická pro tento druh filmu. Ale existuje mnoho snímků s tímto tématem, které jsou po všech stránkách absurdnější. Dostal jsem, co jsem čekal. Napětí 0.

Čekal jsem na nějakou další adaptaci poměrně dlouho a jsem spokojený. Steven Zaillian pojal látku po svém a dost odlišně než Anthony Minghella v mnou milované verzi příběhu z roku 1999. A na mě to zapůsobilo. Jiné než radostná, odvázaná atmosféra, ve které Jude Law tančí a zpívá, je v plné záři slunce a s ním všichni okolo něj, až najednou nastane brutální obrat. Ripley naopak od začátku servíruje lehce ponurou a vážnou atmosféru, plnou nedůvěry, která se zejména v osobě Marge formuje od prvotního setkání s Tomem. Černobílý obraz tomu všemu samozřejmě umně pomáhá. Kamera je jednou z největších předností tohoto díla, do velké míry tvoří vyprávění mezi řádky právě práce s kamerou - všechny ty záběry na temná umělecká díla, zkroucené obličejové grimasy italských soch, detaily popelníku, chodníku, výtahu, kočky...zapadá to do do sebe parádně. Hudební doprovod jsem nevnímal nijak výrazně, byl přiměřený a hezky dokresloval atmosféru. Zaillian se soustředí prakticky výhradně na postavu Thomase, hodně času trávíme s ním a jeho motivy, myšlenkami a nakonec i činy. Dává to smysl, zvlášť když obsazení někoho tak charismatického jako je Andrew Scott, je další trefou do černého. Herecky skvělé. Co už mě trochu mrzelo bylo, že prostoru pro vedlejší postavy bylo opravdu málo. Marge ho trochu dostává v druhé polovině, ale to vlastně musí a na to, že Dakota Fanning předvádí také výborný výkon, je to škoda. A Freddie Miles je jasně nevyužitá příležitost. Minimálně mohli ukázat víc krátkých epizod, ještě více naznačujících opovržení, které k němu Tom musel chovat. V již zmíněném filmu tuto roli Philip Seymour Hoffman totálně zandal a ten potenciál byl i tady, Eliot Sumner jako důstojná náhrada, což se koneckonců ukázalo i ve scéně, kdy hledá Richarda v římském bytě. To bylo hodně intense. Občas mi přišlo, že tomu bohužel trochu dochází dech a všechna ta atmosféra a pomalé vyprávění mě mírně začíná uspávat a že úplně nestačí do toho jednou za čas hodit vidle nějakým dramatickým momentem. Adaptace velmi zdařilá, pro mě osobně 2. nejlepší z těch co jsem viděl, přestože se to dalo určitě vytáhnout ještě trochu výš. A účast Johna Malkoviche na závěr byla pěknou, ale hlavně chutnou třešinkou na tomhle dezertu. La Porta!