Babylon

Další love letter Hollywoodu, na který předtím někdo tři hodiny úmorně kálí, asi aby to bylo dekadentní pro… Vlastně nevím, pro koho. Teenagery? Prarodiče? Lidi, co nikdy neviděli žádný film? Nevěřil jsem, že to řeknu, ale nakonec to má blíž k tomu příšernému Murphyho Hollywoodu na Netflixu, i když by se to chtělo lísat k jinačím velikánům. Nakonec to nejlíp shrnuje nevzrušená sardonická novinářka Jean Smart, co si jen povzdechne "Vždyť já znala Prousta". (05.01.2023)

Babylon je zážitek. Kvůli takovým filmům se zkrátka chodí do kina a nevím, nevím, jestli letos uvidím něco lepšího. Stejně dobrého snad, protože věřím Oppenheimerovi, ale lepšího sotva. Tříhodinová jízda neřestným Hollywoodem dvacátých let v půlhodinovém úvodu zašlape Luhrmanova kýčovitého Gatsbyho do kokainem posypaného parketu a dál se odvíjí stylem takřka tarantinovsky-coenovským, v němž je každá scéna perfektně napsaná i zahraná, neodolatelný černý humor se mísí s napětím a nejrůznějšími bizarními výjevy, to všechno v naprosto zběsilém tempu, které udává Hurwitzova dokonalá hudba. A ti herci a herečky! Margot Robbie nikdy nehrála lépe, Brad Pitt dlouho nedostal takovou krásnou příležitost, neokoukaný Diego Calva s nimi v pohodě drží krok... Já byl v sedmém nebi a nechtělo se mi pryč. A ačkoliv mě filmové ceny jindy nechávají chladným, Babylonu bych přál úplně každou. Tím víc mě ovšem zaráží, že nebyl nominovaný na Oscara ani za nejlepší film, ani za režii, ani za herce nebo herečky... Snad tedy uspěje aspoň hudba, protože Justin Hurwitz je jednoduše génius, výprava a kostýmy. (28.01.2023)

Jako někdo, kdo má opravdu rád film, musím říct, že je to rozhodně jeden z nejšílenějších filmů, které jsem za poslední dobu viděl. Film je emocionální horská dráha a soucítím s lidmi, kterým se nelíbil. Líbilo se mi téma filmu, které se týkalo vzestupu a pádu filmových hvězd v Hollywoodu 20. let, stejně jako poselství a sociální otázky, které toto ambiciózní dílo dokázalo obsáhnout. Musím Damiena Chazella a jeho tým pochválit za to, že nám poskytli jedinečný zážitek, co se týče tempa, prostředí a tónu. „Babylon“ je zachycen tak chaotickým a neustále se měnícím způsobem, že mě to nepřestávalo udivovat. Film vypadá fantasticky, a i když se o toto období kinematografie nezajímáte, nepochybuji, že vás „Babylon“ přesto vtáhne. Kostýmy a kulisy jsou dynamické a ukazují, jak neuspořádaný a bouřlivý byl raný Hollywood. Margot Robbie a Brad Pitt odvedli fantastické herecké výkony. Oblouky postav jsou velmi dobře napsané a scény přicházejí rychle jedna za druhou. Každá scéna má tolik vrstev, že pomáhá vyprávět nejen příběhy hlavních postav, ale zároveň i příběh Hollywoodu. Hudba k filmu je další brilantní prací v podání Justina Hurwitze. Stejně působivá je i kamera filmu. Chápu, že se to někomu líbit nebude. Místy se mi film zdá přehnaně zdramatizovaný, ale tak je to skoro u každého filmu, ať už jde o fikci nebo ne. Filmy mají být zdramatizovanou verzí života. „Babylon“ je zdramatizovanou verzí toho, jak se žilo v Los Angeles mezi 20. a 30. léty 20. století ve filmovém průmyslu. A ukázal, jaké to bylo přecházet od němého filmu k filmu mluvenému. Někteří lidé budou tento film považovat za přehnaně horlivé zobrazení Hollywoodu. Já si ale myslím, že pokud se necháte do filmu opravdu vtáhnout, budete se bavit hereckými výkony, režií i příběhem, který je vám předkládán. Pokud máte rádi kinematografii, filmy či příběhy, není možné, aby vás tento film alespoň trochu nepobavil. Film je dlouhý, ale nikdy nenudí. Bavil jsem se od začátku do konce a je mnohem lepší než většina filmů za posledních pár let. Je to film, který nabízí varování před excesy dnešní doby a zamýšlí se nad tím, co a proč vychází z Hollywoodu a dalších mediálních výtvorů. Ačkoliv je „Babylon“ milostným dopisem filmovému průmyslu, nakonec je k němu tvrdě kritický. /95% + FILM ROKU/ (05.02.2023)

Bradavky, sloní výkaly, kokain, močení, další bradavky, živá hudba, zběsilý tanec, hodně bradavek, náhodné úmrtí, hromadné sexuální orgie. Tak vypadá půlhodinový bujarý rozjezd v honosném sídle šéfa filmových studií. Další minuty ukážou škrábání se na vrchol i strmý pád z něj. Jenže teď jsou nahoře a hodlají si to do strhání užít. Damien Chazelle nakukuje za oponu v divokém období Hollywoodu, které výrazně ovlivnil nástup zvukového filmu. Stále poměrně mladý režisér a scénárista se znovu otírá o postavy, které podstupují emoční i fyzické peklo, aby se vydrápaly ke svému snu. Brad Pitt už svého cíle dávno dosáhnul, je superhvězda, která spíš než novými hereckými výzvami proplouvá manželstvími; živelná Margot Robbie je nováčkem v tomhle byznysu, chytne však první příležitost, je sebevědomá i trochu mimo kontakt s realitou; přistěhovalec Diego Calva (pardon, ale herecky mě neoslovil) se chce jakkoliv dostat na natáčení, klidně čmajzne sanitku, aby před západem slunce dovezl na plac kameru. Skáčeme mezi nimi, střídáme žánry podle převládající nálady postav. Sledujeme výpravné natáčení pod širým nebem, chaotickou pásovou výrobu (ve které Robbie zastíní hlavní hvězdu) i náročné (zvukové) natáčení v ateliéru (ve všech případech je to plné střihu, nápadů i fantastické režie). Prostě radost. Jenže to jsme někde za polovinou a stále víc se začíná projevovat, že Chazelle, který se předtím párkrát nalokal, se teď už solidně topí. Prostě sám sebe nedokáže krotit. Obávám se, že moc dobře nespí, protože hlava mu pořád jede, skáčou z něj desítky myšlenek, novátorských prvků a nápadů, ale už je to solidní (nejen) scénáristický bordel. Poslední hodina na mě působila nabubřelým/nekontrolovaným/egomanským stylem „podívejte, co svedu, podívejte, co tam ještě narvu!“. Narval, ale už to nelepilo. Přespříliš tlačí v do sebe zahleděnou exhibici. Jakoby sám sebe přesvědčil, že už je zatraceně velký filmař, dostal balík peněz a dostal až moc volné ruce. V jednotlivostech místy skvostné, jindy ale v mnohém nepřístupné dílo. PS: Po docela dlouhé době jsem viděl někoho odcházet v polovině promítání z kina. (21.01.2023)

Film je tak ambiciozní, že si říká o srovnání s těmi nejlepšími. A v porovnání třeba se syžetově podobnými Boogie Nights P. T. Andersona působí najednou dost slabě, zvláště co se týče životnosti postav. Scény večírků nejsou tak ohromující, ale dvě dlouhé scény z natáčení (půlhodinová druhá scéna filmu a první natáčení se zvukem) jsou dokonalé. Hudba mi to dost kazila, chyběl mi dobový jazz, a chyběla mi taky hospodářské krize, která ve filmu úplně chybí, přestože se druhá půlka odehrává po r. 1930. Jinak, jako pocta filmařině a Hollywoodu funguje poslední scéna z Fabelmanů mnohem líp, než celý Babylon. (21.01.2023)