Babylon

Babylon je nezkrotnou poctou Zlatému věku Hollywoodu, která na období nástupu zvukového filmu nevzpomíná pouze se zastoupením včeliček a králíčků, tahle audiovizuální horská dráha přesto stojí za vidění. Damien Chazelle si pojišťuje pozici jednoho z nejšikovnějších tvůrců své generace, toto menu poté není tak vděčné jako La La Land, ten správný filmový labužník ovšem sezná, že je i tento zážitek z mnoha ohledů hoden pozornosti....  (Viděno v kině: 3x) (06.01.2023)

Musel jsem se po Babylonu trošku uklidnit. Přijet z kina domů, vydechnout, usnout, nechat si zdát nějaké hezké filmové sny (což se opravdu splnilo), ráno se vzbudit, udělat procházku zamrzlou krajinou do práce, nadechnout se a uvědomit si, čeho jsem byl vlastně svědkem. Babylon je úctyhodný film. Vypráví příběh z doby němé éry v Hollywoodu formou tří různých postav a jejich příběhů, kde ve všech třech ohledech tu herci hrají jak z partesu. Konkrétně Brad Pitt, Margot Robbie a Diego Calva. A zatímco první dva tu hrají na hranici emotivních možností, tak Diego Calva minimálně coby nováček neskutečně překvapuje. Tyto tři různé příběhy se pak různě prolínají a procházejí jednou filmovou érou, která má své místo pod Sluncem. Už v úvodním asi půl hodiny dlouhém prologu je vše řečeno. Kamera postupně prochází místnostmi domu, ve kterém se koná jedna z mnoha akcí majitele filmového studia. To co se ale na scéně dělo byla dějová dekadence nejhrubšího zrna. Můžete jenom litovat, že v tu chvíli máte jen dvě oči, protože ani jimi nedokážete zabrat vše, co se na plátně děje. Po finále samotného úvodu a naběhnutí nápisu Babylon přichází konečně samotný děj. Ten v kulisách dobového Hollywoodu odkazuje na různé osobnosti doby a divák vchází z jedné scény do druhé, kde každá další přináší něco nového, nepoznaného. V celém průběhu pak film podporuje fantastický hudební podkres, který si místy vykrádá La La Land, ale mně to vůbec nevadilo a vtip, který ve mně místy vyvolával až záchvaty. Ve druhé třetině pak děj výrazně potemňuje a finále je reálný filmový orgasmus. Bylo krásné být svědkem premiéry tohoto filmu. Asi ve mně Babylon bude dlouho rezonovat… (19.01.2023)

Opulentní výpravný velkofilm, jenž se ohlíží za divoce extatickými i tragicky smutnými příběhy filmových hvězd, jejichž sny a životní jistoty se rozplynuly, když o ně přestal být zájem. Návrat ke dvacátým létům minulého století do období nástupu zvukového filmu tu slouží nejen k vyjádření lásky k filmům jako takovým, ale i k nebývale ostré kritice Hollywoodu jakožto továrně vybudované na útlaku a pošlapávání lidských práv. Hypnotizující snímek střídá žánry podle převládající nálady postav – první třetina je až snově magickým a rozjařeným drogovým raušem, druhá třetina je více komedií a zbytek směřuje zas k dramatu s kriminálními prvky. Byť celkově snímek nemusí působit zcela celistvě a hned od začátku se pohybuje na hraně nabubřelého excesu, tak jeho jednotlivé části jsou ve většině případů režírovány mistrovsky. Po celou dobu jde ale především o stylizovanou a nadnesenou exkurzi do filmového zákulisí, která upomíná na to, že mnohé z filmů, které milujeme a obdivujeme, leckdy vznikaly v moři bezpráví, krve, potu, zvratků a výkalů. (04.01.2024)

Babylon je zážitek. Kvůli takovým filmům se zkrátka chodí do kina a nevím, nevím, jestli letos uvidím něco lepšího. Stejně dobrého snad, protože věřím Oppenheimerovi, ale lepšího sotva. Tříhodinová jízda neřestným Hollywoodem dvacátých let v půlhodinovém úvodu zašlape Luhrmanova kýčovitého Gatsbyho do kokainem posypaného parketu a dál se odvíjí stylem takřka tarantinovsky-coenovským, v němž je každá scéna perfektně napsaná i zahraná, neodolatelný černý humor se mísí s napětím a nejrůznějšími bizarními výjevy, to všechno v naprosto zběsilém tempu, které udává Hurwitzova dokonalá hudba. A ti herci a herečky! Margot Robbie nikdy nehrála lépe, Brad Pitt dlouho nedostal takovou krásnou příležitost, neokoukaný Diego Calva s nimi v pohodě drží krok... Já byl v sedmém nebi a nechtělo se mi pryč. A ačkoliv mě filmové ceny jindy nechávají chladným, Babylonu bych přál úplně každou. Tím víc mě ovšem zaráží, že nebyl nominovaný na Oscara ani za nejlepší film, ani za režii, ani za herce nebo herečky... Snad tedy uspěje aspoň hudba, protože Justin Hurwitz je jednoduše génius, výprava a kostýmy. (28.01.2023)

Hurwitzova dokonalá hudba je jen logickým doplňkem pompézní oslavy života u filmu, s filmem a ve filmu. Babylon je heterogenní film s opulentní výpravou, lehce ironickým pohledem na svět Hollywoodu, zasněnou vzpomínkou na němou éru, rozdavačnou konkubínou, která častuje své diváky nespočtem podmanivých vizuálních podnětů a zároveň laská jejich sluchovody náramnou muzikou. (01.03.2023)