Babylon

Musel jsem se po Babylonu trošku uklidnit. Přijet z kina domů, vydechnout, usnout, nechat si zdát nějaké hezké filmové sny (což se opravdu splnilo), ráno se vzbudit, udělat procházku zamrzlou krajinou do práce, nadechnout se a uvědomit si, čeho jsem byl vlastně svědkem. Babylon je úctyhodný film. Vypráví příběh z doby němé éry v Hollywoodu formou tří různých postav a jejich příběhů, kde ve všech třech ohledech tu herci hrají jak z partesu. Konkrétně Brad Pitt, Margot Robbie a Diego Calva. A zatímco první dva tu hrají na hranici emotivních možností, tak Diego Calva minimálně coby nováček neskutečně překvapuje. Tyto tři různé příběhy se pak různě prolínají a procházejí jednou filmovou érou, která má své místo pod Sluncem. Už v úvodním asi půl hodiny dlouhém prologu je vše řečeno. Kamera postupně prochází místnostmi domu, ve kterém se koná jedna z mnoha akcí majitele filmového studia. To co se ale na scéně dělo byla dějová dekadence nejhrubšího zrna. Můžete jenom litovat, že v tu chvíli máte jen dvě oči, protože ani jimi nedokážete zabrat vše, co se na plátně děje. Po finále samotného úvodu a naběhnutí nápisu Babylon přichází konečně samotný děj. Ten v kulisách dobového Hollywoodu odkazuje na různé osobnosti doby a divák vchází z jedné scény do druhé, kde každá další přináší něco nového, nepoznaného. V celém průběhu pak film podporuje fantastický hudební podkres, který si místy vykrádá La La Land, ale mně to vůbec nevadilo a vtip, který ve mně místy vyvolával až záchvaty. Ve druhé třetině pak děj výrazně potemňuje a finále je reálný filmový orgasmus. Bylo krásné být svědkem premiéry tohoto filmu. Asi ve mně Babylon bude dlouho rezonovat… (19.01.2023)

Tříhodinový EPOS o krásách a špíně Hollywoodu, filmového průmyslu a všeho okolo. Tam kde jiní dokáží nudit, Chazelle se svým týmem valí a pomocí neuvěřitelné záběrové, střihové, hudební a zvukové skladby předvádí neuvěřitelnou magii. Film exceluje jak v hektických, šílených scénách zahlcující vaše vjemy, tak v naprosto minimalistických tichých momentech. Jednoduše mistrovská filmařina po všech stránkách, která tvoří jeden z nejskvělejších kino zážitků posledních let. Do toho tu máme úžasné herce, kteří úžasně hrají úžasné postavy. Nemluvě o perfektní balancu snímku mezi komedii a vážnosti. Královsky jsem se bavil a ty tři hodiny jsou plně opodstatněné. Dalo by se najít sice několik výtek. ale není důvod je vlastně vůbec zmiňovat. Tohle je neskutečná magie a scény jako první den na place, nahrávání se zvukem, rozhovor Pitta s novinářkou a celé finále, budou pro mě navždy památné. Je to neskutečný RANDÁL! (01.02.2023)

Babylon je nezkrotnou poctou Zlatému věku Hollywoodu, která na období nástupu zvukového filmu nevzpomíná pouze se zastoupením včeliček a králíčků, tahle audiovizuální horská dráha přesto stojí za vidění. Damien Chazelle si pojišťuje pozici jednoho z nejšikovnějších tvůrců své generace, toto menu poté není tak vděčné jako La La Land, ten správný filmový labužník ovšem sezná, že je i tento zážitek z mnoha ohledů hoden pozornosti....  (Viděno v kině: 3x) (06.01.2023)

Chazelle se nám nějak utrhl ze řetězu… Zatímco z jeho předchozích tří počinů (Whiplash, La La Land, První člověk) jsem byla vysloveně nadšená, z tohoto opulentního a vnitřně nabubřelého díla mám trochu rozporuplné pocity. Herecké výkony skvělé, hudba a barvitost jedou na maximum, hýří to zábavnými i šílenými scénami, a chápu očividnou snahu vzdát hold někdejší zašlé době rozpuku zvukového filmu v Hollywoodu (a potažmo oslavit filmové umění obecně). Jenže se v tom všem ztrácí ryzost tohoto sdělení z důvodu nedostatku soudnosti. Režisér/scénárista by měl mít jasnou vizi a vědět, co filmu slouží a co naopak ne. Zde mám pocit, že Chazelle o tento druh zdravého úsudku přišel a bohužel ho nikdo dostatečně nekorigoval. Film je tak zatížený velkou spoustou samoúčelného bizáru, který dělá dojem, jako by se Chazelle najednou zhlédl v Tarantinově stylu (konkrétně ve filmu Tenkrát v Hollywoodu), ale nezvládl to ukočírovat a dát tomu skutečný smysl. Namísto toho z toho jen čiší velké ego, ale nefalšovaná jímavost a hloubka emocí, tak příznačné pro Chazellovo dosavadní dílo, jako by se téměř vypařily. Závěr k tomu má trošku našlápnuto, ale hned na to je vše zadupáno příliš dlouhou „blikající“ sekvencí, která má být průřezem filmovým uměním, ale ve výsledku je jen dalším důkazem, že Chazelle ztratil schopnost určit zdravou míru. A míra je ošemetná věc, jelikož rozhoduje, zda věci na diváka fungují nebo ne. Nevím, co zatemnilo Chazellův úsudek, ale moc doufám, že ho u svého dalšího filmu opět nalezne. Babylon sice pobavil, ale hluboký dojem nezanechal. A ani název filmu, fikaně vybraný tak, aby předem ohlašoval, že má divák očekávat „zmatek“, neomlouvá to, že Chazellův výtvor tentokrát vyměnil duši za ego. ~(3,2★)~ (21.02.2023)

Chazell a jeho óda na Hollywood a období příchodu zvukových filmů. První dvě hodiny plně zábavy a hořkosladkého pohledu na tehdejší dobu a pozadí továrny na sny. Skoro jak splněny sen fanouška filmu a jeho historie. Současně také další ukázka,že režisér po svých obrovských úspěších trpí pocitem všemocnosti a jeho filmy to stahuje dolů. Ve filmu přichází (díky filtrům i formální) zlom a poslední část není zrovna povedená... Příliš se tu tlačí na umelecký záměr na úkor obsahu. Je to škoda. Vlastně není moc filmů, kterým bych ve výsledku přál lepší konec. PS: proč režisér i jeho dvorní skladatel si tu několikrát vykrádá/vkládá hudbu z LaLaLandu (chápu potenciální pocitovou návaznost,ale je to nutné...)? (18.01.2023)