Babylon

Pomerne rýchlo sa zmierujem s tým, že v súčasnosti nakrúcaným filmom nerozumiem, nechápem, čo chceli ich tvorcovia nimi vyjadriť a nemýlim sa pravdepodobne iba v jednom - teda, že viem pre koho sú vytvárané. Som vzdialený tomu, aby som sa vymedzoval voči nadšeným divákom tohto filmu, prípadne dával na odiv svoj odmietavý postoj k nemu. Boli doby, keď som bol s filmovými divákmi v jednej línii, ale doba pokročila a ja som ostal uviaznutý v druhej polovici 20. storočia. Vôbec mi to neprekáža a dúfam, že nikomu tiež neprekáža moje hodnotenie tohto uvrieskaného filmu s ambíciou prekvapovať a šokovať za každú cenu. (16.02.2023)

V pár momentech to má něco do sebe, ale jako celek mi to přišlo veskrze nesnesitelné, a to jak tou šílenou stopáží a hromadou nechutností, tak tím, jak hnusně se k sobě většina postav chová, a jak to celé působí zbytečně a prázdně. Vlastně jsem nepochopil, proč bych měl chtít takovou do sebe uzavřenou režisérskou exhibici vidět, a považuji její zhlédnutí veskrze za ztrátu času, protože jsem vůči těmhle pompézním, ohlušujícím a na efekt vystavěným filmům zcela imunní. V průběhu projekce se dokonce pár lidí zvedlo k předčasnému odchodu a vůbec jsem se jim nedivil, protože jsem sám přemýšlel nad tím samým. Nakonec jsem vydržel až do konce v bláhové naději, že se snad dočkám něčeho, co mi vynahradí tu předchozí tříhodinovou nudu - aby mě konec ještě o to víc otrávil. Nesralo mě to vyloženě tak moc jako před 3 lety Once Upon a Time in Hollywood, ale nemělo to k tomu moc daleko, a smutně jsem u toho vzpomínal, jak mě kdysi nadchnul The Artist, protože Chazelle ze mě na rozdíl od něj dostal přesně nula emocí (a nechápal jsem lidi, kteří se v kině u filmu pořád něčemu smáli), a mrzí mě to o to víc, že zatím všechny jeho předchozí filmy se mi hodně líbily. A divil bych se, kdyby to v kinech neskončilo jako propadák, protože tohle fakt není film pro mainstreamové publikum. (19.01.2023)

Kocovina po večírku u Velkého Gatsbyho. Pošlapaná cívka s La La Landem vložená do promítačky obráceně. Hlavně ale čirá óda na filmovou radost a zároveň lesk a bída velkých herců. Pokaždé, když se zdálo, že se Babylon nadechuje k poslednímu aktu, přišla další změna. A další. Od bodavé radosti ke smutku na přání, nejpozitivnější emoce ruku v ruce s bolestí. Damien Chazelle nejspíš naposledy dostal přebujelý rozpočet a využil ho do posledního centu na film, který vidělo příliš málo diváků. Při jeho tvorbě vylezl ale tak vysoko, že je odvahou se za ním vůbec vydat. (21.02.2023)

Opulentní výpravný velkofilm, jenž se ohlíží za divoce extatickými i tragicky smutnými příběhy filmových hvězd, jejichž sny a životní jistoty se rozplynuly, když o ně přestal být zájem. Návrat ke dvacátým létům minulého století do období nástupu zvukového filmu tu slouží nejen k vyjádření lásky k filmům jako takovým, ale i k nebývale ostré kritice Hollywoodu jakožto továrně vybudované na útlaku a pošlapávání lidských práv. Hypnotizující snímek střídá žánry podle převládající nálady postav – první třetina je až snově magickým a rozjařeným drogovým raušem, druhá třetina je více komedií a zbytek směřuje zas k dramatu s kriminálními prvky. Byť celkově snímek nemusí působit zcela celistvě a hned od začátku se pohybuje na hraně nabubřelého excesu, tak jeho jednotlivé části jsou ve většině případů režírovány mistrovsky. Po celou dobu jde ale především o stylizovanou a nadnesenou exkurzi do filmového zákulisí, která upomíná na to, že mnohé z filmů, které milujeme a obdivujeme, leckdy vznikaly v moři bezpráví, krve, potu, zvratků a výkalů. (04.01.2024)

Dějiny světové kinematografie 1: Ve filmu.... První dvě hodiny jsou jedna velkolepá, energická, turbulentní, strhující, audiovizuálně opojná opulentní oslava kinematografie [aka Sex, drogy, & Hollywood], která skrze paralelně vyprávěnou epizodickou optiku sleduje příběh šesti (fiktivních) postav na pozadí nástupu zvukového filmu [tedy přechod filmu z čistě vizuálního do AUDIOvizuálního média], technologického pokroku a nekončících mejdanů Hollywoodské smetánky [kde jsou chlast, děvky a chlebíčky na denním, respektive večerním, pořádku]. A ať už jde o až groteskní komediální timing, perfektní ozvučení, brilantní soundtrack, hektický střih, dynamický jízdy kamery a stylisticky extravagantní způsoby snímání, to vše a nejen to dělá z BABYLONU fenomenální a režijně virtuózní kaleidoskop magie filmového řemesla. Zejména co se týká čistě vizuálního story-tellingu celkově – jmenovitě záběrování, zaostřování, přeostřování, anebo famózní práce s mizanscénou a zadními plány kde se neustále něco děje – tak v tomhle ohledu hraje BABYLON fakt jinou ligu a jde o neuvěřitelně pohlcující a bohatej ohňostroj precizní filmařiny [především pak úvodní půlhodinový prolog je naprosto dechberoucí]. Takže kdyby byl tenhle spektákl takhle nařachanej až do konce, tak neváhám a uděluju 10 filmových políček z 10.... Poslední hodina ale zbytečně sešlápne nohu z plynu a jde spíš o překombinovanou mozaiku absurdních a dost nereálných historek (nejen z natáčení) a tragikomických osudů jednotlivých postav, která je dost nekonzistentní, chybí ji výraznější tempo, rytmus a drive – ačkoliv v rámci možností funguje i jako pomyslná alegorie o pomíjivosti slávy jedněch naivních snílků, kteří chtějí vyprávět příběhy.... Tyhle drobné neduhy však nemění nic na tom, že jde o prvotřídní tříhodinovou podívanou, podmanivou cinefilní onanii a jedinečnou celuloidovou nádheru, která se jen tak nevidí. No a finální montáž, která je jednou velkou poctou kinematografii a inovativně vypointovanou třešničkou na dortu [fanoušci Singin' in the Rain se zechčijou blahem], je prostě geniální. Inu, Damien Chazzele je zkrátka neskutečnej talent – je teprve začátek roku a my už tu máme jeden z nejlepších filmů letoška..... [VERDIKT: 9 slonů z 10] .... PS: Margot Robbie je femme fatale, Brad Pitt by po týhle divočině určitě neměl seknout s herectvím, no a Tobey Maguire je král! Víc filmů o filmu, prosím. (21.01.2023)