Okja

Další bez přehánění unikátní film Džun-ho Pona (jestli se takhle skloňuje), opět stoprocentně působivá kombinace mnoha žánrů, která ale nepůsobí přeplácaně, protože je zkrátka tak skvěle natočená a zahraná. Od roztomilého dětského dobrodružství je tu jenom krůček k akčnímu filmu, od grotesky k té nejnemilosrdnější kritice zacházení se zvířaty, která s vámi dokáže zacloumat. Agitka? No a? Jsem rád, že se na to někdo nebál ukázat. Tak jako poslední půlhodina tohohle filmu mi kdysi vzala dech povídka Prase od Roalda Dahla - nezapomenutelná stejně jako Okja. (03.05.2020)

Prasátko Babe (v podobě bachyně všech bachyní) už zase jede do města aneb sociálně-korporátní kritika skrze žánrový megamix s pitvořícími se hvězdami za doprovodu balkánské dechovky. Dle veškeré logiky by to nemělo fungovat, ale Joon-ho Bong již poněkolikáté dokazuje, že nesourodost umí udržet na uzdě. Sice to má zákonitě mnohá "ale", ovšem výsledek je vždy minimálně zajímavý a v těch nejlepších případech, ke kterým se i Okja těsně řadí, dokonce přímo výtečný. (02.07.2017)

Trochu mě mrzí, že se film aspoň letmo nezabýval dopady živočišné výroby na životní prostředí, když už v centru dění stojí druh superčuníka, jenž má zefektivnit masovou výrobu… ehm, masa a ulehčit přírodě v přelidněném světě, v němž se drtivá většina z nás láduje výrobky, jejichž produkce je extrémně neefektivní. Ale jak se ukáže, vynechání tohoto aspektu má v příběhu své opodstatnění, takže se v tom zbytečně nevrtejme. Okja je plná balancování na hraně dvou kontrastů: mezi dramatem a komedií (člen Animal Liberation Front odmítá většinu potravy kvůli způsobu její produkce a následně společně s parťákem stereotypně chroupou chřest nebo co, jako by syrová zelenina byla to jediné, čím se živí), přepálenými hereckými výkony někde mezi karikaturou a excentrickým šílenstvím (Tildě Swinton se podobně jako ve Snowpiercerovi daří najít mezi těmito dvěma póly rovnováhu, u Jakea Gyllenhaala povážlivě převažuje karikatura), otravným didaktismem a nepřikrášleným zobrazením toho, jak to ve světě prostě chodí. Díky zesměšňování a kritice obou stran, tedy „těch hodných“ i „těch zlých“, se Bongovi daří vyhnout jednostranné agitce. Pokud by však měl někdo pocit, že nadržuje postavám, které se snaží Okju chránit před zlým korporátem, protože směřování příběhu sleduje z jejich perspektivy, ať se někdy zkusí projít po ulici a aspoň na pár minut skutečně intenzivně vnímá, čím je ze všech stran bombardován a pak si upřímně odpoví, zda se právě v naší společnosti náhodou neupřednostňuje pouze jedna strana, tentokrát ta druhá. Jestli nemá daná osoba na očích skutečně silné klapky, tak snad minimálně uzná, že to tak je a najednou už to tak jednoznačně v neprospěch Bonga nebude. Je příhodné, že hrdinkou Okji je mladá dívenka (která prakticky celý život vyrůstala s Okjou po boku, navíc na venkově), protože jsou to právě děti, které vnímají svět neposkvrněnou optikou a mívají často velmi silný, upřímný a ještě nezkažený vztah ke zvířatům, dokud se do tohoto vztahu nevloží dospělák a postupně je nepřeprogramuje. (29.06.2017)

Za ta léta se můj vztah k aktivistům hodně změnil, stejně tak jako k ekologii a masnému průmyslu. No a upřímně řečeno to hlavními a prvními podněty byly právě filmy, ať už dokumentární nebo ne, jsem rád, že si lidi víc a víc uvědomují, co je nezbytné k tomu, abychom mohli fungovat né jako jednotlivci, ale jako jeden sjednocenej celek v nějakém přijatelném soužití. Kupodivu je masný průmysl řadu let úspěšně přehlížen a kulinářský prasata z celého světa mohou dál debužírovat nad ostatky nevinných a mírumilovných tvorečků, kteří prostě proti nám nemají šanci. Takové genocidní tažení nemá žádné ospravedlnění a tvrzení, že ''silnější vyhrává'' zde nejsou na místě - zde je pouze a jen na místě poukázat na lidskou tupotu a zbabělost, vždyť své morče taky nesežerete. Hold svět není fér, řeší se kolem velké finanční tahanice a nelítostní dementi bez špetky slitování, či empatie nás povedou nejprve k výčitkám a lítosti a pokud budou další generace podobného přesvědčení, že je v pohodě denně předčasně ukončit miliony živočichů, pak i do bodu, který kolísá s nezvratitelnou záhubou. S naší nevyzpytatelnou společností je jakýkoliv scénář opravdu možný. Přesto musím zasalutovat Lilly i celému týmu za poctivě odřenou práci. (07.08.2017)