Candyman

Každý ´bubák´,podobně jako každý bůh potřebuje někoho, kdo v něj věří, aby mohl přežít. A na jednom americkém sídlišti je velice silná pověst o duchovi nespravedlivě zabitého malíře. A jedna studentka postgraduálu udělala tu chybu, že tuhle urbanistickou legendu začala zpochybňovat aneb Tony Todd v roli chovatele včel. (27.01.2005)

Candyman je jednou z mých řídkých horrorových srdcovek. Je to taky tím, že film se tak do poloviny jako horror netváří vůbec a druhou polovinu jste na pochybách, zda ten všechen mish-mash není výplodem chorého mozku. To hodně zvyšuje napětí, taky zakomponované realistické prvky (ghetto rulezzz) a velké plus na celkové atmosféře tvoří hudba od Glasse. Záverečná pointa ... je myslím docela originální. 90% (01.02.2003)

Candyman nejvíce těží ze své ponuré atmosféry a skvělému výkonu hlavní herecké dvojice. Samotná atmosféra ze začátku není bůhvíjak skvělá, to hlavně kvůli probíhajícímu ději, kdy se nic důležitého neděje a až na pár komických prvků je to docela nuda. Vše se ovšem velmi rychle změní po příjezdu do černošského ghetta. Samotná postava Candymana je docela zvláštní. Moc se o její minulosti nedozvíme, jen několik holých fakt o tom co se stalo, ale vše je podáno velmi rychlou formou, a to hlavně proto, aby mohli zapojit diváci svou představivost. Když se však objeví na scéně, tak v podání Tony Todda sledujeme perfektní herecký výkon, kterému dominuje jeho ďábelský hlas při kterém naskakuje husí kůže. (12.05.2010)

Rozumím, proč má tento film kultovní status. Vnesl do žánru hororu nový prvek, měl nepříjemnou voodoo magickou auru, mohutně podporovanou soundtrackem Glasse a navíc se pokusil o sociální komentář. Nicméně si myslím, že je to případ filmu, který prostě hodně zestárl. Např. scénář v současnosti i v rámci žánru působí nějak nedotaženě. A to je problém, zejména, když kombinace výše zmíněných prvků poukazuje na to, že tento horor měl být umělečtější horor s přesahem. U takového počinu čekám větší promyšlenost děje i motivů. Další problém jsem měl s herci, resp. hlavně hlavní hrdinkou, která podle mě zrovna příliš přesvědčivý výkon nepodala. Podivně kolísavé emoce a přehrávání . A nakonec žel i samotný Candyman nebyl tak děsivý, jak jsem čekal a taktéž jsem doufal, možná naivně, že to bude jeden z těch padouchů, co bude lépe prokreslen. Tvůrci se místo toho pouze prvotřídně zamotali v symbolech a vše zůstalo jen načrtnuté a Candyman zůstal víceméně obyčejný slasher killer. Teď k pozitivním věcem. Líbila se mi hodně atmosféra černošského ghetta, zajímavý byl ten rozpor v úhlech vnímání Candymana (ale škoda, že právě tohle nebylo uděláno ještě trochu jinak a lépe), určitě jsem si užil celkový mysteriózní nádech hlavně v první polovině při pátrání po původu městských legend. Obecně mám též rád ve fantasy, když nadpřirozená bytost čerpá sílu z víry. V druhé polovině mě to naneštěstí ztratilo, vyložení karet bylo prostě docela chaotické. Nebo jsem nepochopil tvůrčí záměr. 6/10 (31.10.2021)

Překvapivě skvělý film s atraktivní Virginií Madsen v hlavní roli, skvěle zvolenými lokacemi a fantastickou hudbou Philipa Glasse. Když jsem Candymana viděl poprvé někdy v pubertě, umíral jsem u něj hrůzou. Na nové zhlédnutí po letech už mi nepřišel strašidelný skoro vůbec (obzvláště samotná titulní postava Candymana, respektive všechny jeho stupidní repliky, jsou spíš trapas; navíc na včelách prostě nic strašidelného není, a to ani když je má někdo v puse), o to víc jsem tam nově docenil tu metarovinu s urban legends a skutečně delikátní soundtrack, který mě bezmezně nadchnul. Vážně mě to strašně bavilo - sledovat tu postupnou cestu Helen ke zkáze je zde velmi působivé, a znovu mě pobavil i samotný závěr, kdy dojde i na nevěrného manžílka. Candyman je podle mě pozoruhodný úkaz v jinak nevalné filmografii Bernarda Rose a současně sympatický závan starých dobrých devadesátek, který s lety jen získává na zajímavosti. (05.10.2018)