Noc živých mŕtvych

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire? Možná, ale já bych se obešla i bez něj. Horor není můj oblíbený žánr, tohle mi připadalo spíš jako fraška. Hudba, která by měla stupňovat napětí spíš ruší, je příliš hlučná a jednotvárná, chybí momenty ticha, které napětí mnohem víc vygraduje. Asi nejsem nejotrleší divák - nic mě nešokovalo ani nevyděsilo. Ale mi líto, podle mne zbytečně natočený film. (08.07.2014)

Byl jsem mile překvapen, protože tento snímek očividně opravdu nestárne. Atmosféra strachu byla občas přímo hmatatelná, a stylová akční kamera musela být na tehdejší dobu také menší revolucí. Postavy nebyly zase tak ploché, jak by se na první pohled mohlo zdát: nejlepší byli bezpochyby snaživý černoch a šokovaná krásná blondýnka, prostě jsem jim to zbaštil. Romero natočil velmi dobrý horor, a to už taak dávno. Nutno podotknout, že všemu ještě nasadil korunu hutný konec. (29.03.2009)

Romero okopíroval leitmotiv z jisté slavné a kultovní knihy, zabalil jej do kabátu survival hororu s potácejícíma se mátohama, odrážející strach z pošahaného Jihu, celé to pojal jako dokument a sám tak zadělal na další legendární kult. BTW: hrůzostrašné televizní přenosy informující o situaci někde "tam venku" jsou zkrátka bezchybné! (03.03.2008)

I vystoupil léta Páně 1968 praotec Romero na horu R.I.P. (ani náhodou, mrtvoly!) a k souputníkům pravil: „To je ta země zombie zaslíbená, lidského masa plná, krví oplývající…“ Znepokojivá hudba S.V.Licina (kdo by řekl, jak strašidelné může být pouhé jedoucí auto!) a závěrečný ryze americký hon na krocany (nejdřív střílej, potom se ptej) jsou jediné dva pro mě zajímavé vztyčné body režisérova slavného debutu a i když pominu spoustu do očí bijících lapsusů s kontinuitou scén (střídání venkovního dne a noci při úvodním schování se Barbary do domu je nejmarkantnější), nepřekousl jsem to pomalé tempo a ztrátu dechu v prostřední části tohoto jinak bezesporu základního kamene žánru, který, přiznávám se a proto mě berte s rezervou, pro svou šílenou stereotypnost stejně příliš nevyhledávám. „They're coming to get you, Barbara..“ (29.11.2010)

Dlouhá léta mě zajímalo, jestli prapůvodní černobílý zombie horror měl nějaké smysluplné příběhové zarámování. Teď už můžu říct, že má, a k mému údivu fungující líp než u řady soudobých žánrových souputníků, kteří už se kolikrát ani nesnaží cokoliv vysvětlit a jenom vrhají proti přeživším lidem sprintující nemrtvé, nejlépe po desítkách. Sice to platí jenom v kontextu doby, ale právě tenkrát to musela být neskutečná pecka, protože sci-fi se za oněch časů psalo v tomto duchu, a to, co nabubřele nazýváme dobýváním vesmíru, přinášelo tehdy aktuálně velkou spoustu překvapení. Takže jaký je problém s podivným druhem radiace z vesmírného bordelu sesbíraného jakousi sondou?:) Mělo to zkrátka něco do sebe, a mělo to nemalé společenské přesahy, ale v mém světě jsou živáčky na kusy trhající umrlci předurčeni výhradně k tvrďácké zábavě:) Chápu, že je to taková klasika, a vzdávám velký Respekt na úkor Zacka Snydera a spol., protože už mi nepřijdou tak originální v "řešení" snižování počtu přeživších, a vidím je už jen téměř výhradně jako klipaře a rekvizitáře bez nějakých myšlenek. Což ovšem neznamená, že mě jejich filmy nebudou bavit. 80% za nečekaně komplexní zážitek. (19.11.2011)