Deviata časť (E09)

Kvitujem, ze tvorcovia priblizili i jednanie so zajtatcami a i "taktiky" a svinstva, co robilo gestapo vo vyhladzovacich taborov. Nemenej to, ze spomenuli a vyobrazili i misie, ktore sluzili ako humanitarne v zmysle potravinovej pomoci. Zaver uz tradicne silny, s prebehmi skutocnych ucastnikov a ich odkazu. Paradny zaver, hodny serie. (16.03.2024)

Nezdieľam nadšenie. Pre mňa je táto epizóda plytká patriotistická reklama na americkú armádu a to pri veškerej úcte, netreba chápať moje vyjadrenie ako nenávistné proti Amíkom. Len vidím v tejto epizóde pre USA tvorbu štýlovo typickú dookola obohratú pesničku so superhrdinovským happyendovským syndrómom. Navyše podobne ako predchádzajúca epizóda je táto neskutočne skratkovitá, čo vo mne utlmuje podsúvaný emočný zážitok. A opäť, sme na zemi, letectvo len okrajovo. To je až výsmech, ako málo sme boli v oblakoch... (17.04.2024)

Tak mi skončily hody. Člověk má dost podobné pocity jako když dočte naprosto skvělou knížku. Smutně  kouká na zavřenou knihu a má pocit prázdna. --- Co bude dál? Natočí brzy někdo něco podobného? Díky AI jsou dnes možnosti nekonečné. Ale možná že právě díky ní, těm kvalitním filmům odzvonilo... Uvidíme. Leckdo to tu srovnával s Bratrstvem neohroženým a já ani moc nechápu proč. Vždyť to bylo o něčem úplně jiném. Poslední díl je doslova nabušen akcí i notnou dávku sentimentu, ale on k tomu konci války patří a patřil. Ti co si vyslechli zprávy o německé kapitulaci a konci války, chtě nechtě náhle spatřili ty mnohé tváře přátel a druhů, kteří tu kliku neměli. Těch, kteří položili na oltář svobody a boje proti tyranismu oběť nejvyšší. Překvapilo mne, že Stovka do konce války v seriálu létala na Efkách a né Géčkách. Efka byla v roce 1944 a1945 už docela dost zastaralá a to se nebavíme jen o věži pod čumákem, ale i o výkonu atd... Ve filmu je zachycena i operace Mana se kterou začali Britové se svojí RAF. Amíci se přidali až později, ale tady ve filmu to celé vypadá jako zásluha Američanů. O RAF opět ve filmu ani zmínka. To mi dost mrzí, protože je trochu škoda, že si v tom Američané ohřívají jen vlastní polívčičku.  Jinak závěr je dojemný a to si ani řada z těch kluků neuměla představit co je doma čeká. Zatímco oni krváceli a bojovali, v Americe se žilo dál. Ano vyrábělo se pro frontu, kupovaly válečné dluhopisy, ale život tam kypěl dál. Ba co víc díky ekonomickému vzedmutí se toho doma za ty 4 roky hodně změnilo. Jejich místa mnohdy zaplnili jiní. A najednou ze z Evropy a Pacifiku začali vracet vojáci od všech zbraní. Letci byli vysoce kvalikovaní, ale letecké společnosti nemohli pobrat všechny, navíc ty fungovaly se svými firemními piloty i během války. A tak se náhle stalo, že důstojník a elitní pilot nemohl najít po válce práci. Stejně tak tankista, ženista, námořník...ad... Někomu se podařilo zůstat v armádě, někdo využil té další navazující války v Koree a někdo se pokusil se začlenit zpět. Většina kluků to neměla jednoduché. Zapojit se do normálního života mnohým nešlo. Někteří si nesli svá traumata ze zranění nebo z šílených zažitků na obloze  po zbytek života. Doporučuji všem, kdo dokuoukali tenhle seriál skvostný film     Nejlepší léta našeho života (1946). V něm najdete smutné pokračování tohoto seriálu. Mějme proto navždy tyhle kluky, kteří věnovali své mládí, zdraví, mnohdy i život a nejlepší léta svých životů za osvobození Evropy od nacismu a tyranie šíleného diktátora A. Hitlera navždy v úctě. Já to tak budu činit až do konce svých dnů. Dávám za pět bílých hvězd v modrém poli. * * * * * (17.03.2024)

Závěr se nese už v poměrně dosti nostalgickém, až melancholickém duchu, obzvláště v jeho druhé polovině, kdy už je jasné, jak válka skončí, a tak se vše pěkně uzavírá. Předtím však ještě přišli na řadu momenty, na které díky trailerům či záběrům z intra čekala mnohých z nás, a díky mrazivé atmosféře nabízejí určitě jedny z nejlepších scén celého seriálu, a z Rosieho dělají nakonec dost možná nejlepší postavu celé série. (18.03.2024)

Začínáme největším náletem na Berlín (3.2.1945) a poslední bojové misi “Roseiho”. Fantastických (a jediných ve vzduchu) deset minut. Pak pokračujeme v táboře, v Anglii a zase dokola k Roseimu. Vesměs vlažnější a hrající na city. Výrazně dynamičtější je až osvobození Stalagu VII-A (29.4.1945). Závěrečných 5 minut titulková rozlučka dala tu správnou tečku na závěr. (21.03.2024)