Život po Jangovi

S tými malými, melancholickými sci-fi drámami sa nám tu poslednú dobu akosi roztrhlo vrece. After Yang to má o to ťažšie, že obuť sa do tohto filmu na internete a nabažiť si svoje rasistické ja dokáže hravo každý ťulpas. Síce ich nijako neobhajujem, ale ten film im ide rovno naproti a tu rasovú vyváženosť dohnal After Yang až do absurdne komických rozmerov, kde hlavnú úlohu musí hrať biely muž ženatý s afroamerickou černoškou, ktorí si spoločne adoptovali čínskeho potomka a ešte k tomu zaobstrali robotického člena rodiny, aby sme mohli zabrdnúť aj do debaty o tom, či sa andoridom sníva o elektrických ovečkách. Nesníva a toto nie je dobrý film, pretože rovnako ako ústredná rasová vyváženosť je v ňom úplne všetko príliš IN YOUR FACE, aby túto hodinu a pol dlhú lekciu o sociálnych hodnotách a diversite pochopili aj tí najpomalší. Ono je však zrejmé po pár minútach čo nám táto lekcia chce zdeliť a tak sa stáva repetitívnou (prakticky tu polovicu filmu Colin Farrell pozerá na spomienky svojej dcéry) a nezaujímavou. Príjemne melancholická atmosféra tak skoro omrzí, pretože film neponúka nič príliš navyše. Len utápanie sa v tom istom smútku, ktorý nepríde príliš uveriteľný kvôli chýbajucej chémii medzi postavami. Tie emócie a pocit milujúcej, oddanej rodiny som totiž tomuto filmu neveril ani minútu. A to je asi najhoršie, pokiaľ chcete natočiť film práve o tom. CELKOVO: 4/10 (07.03.2022)

Yes, but I imagine things like you are walking through a forest, and there are leaves on the ground, and it just had rained, and the rain has stopped and it´s damp, and you walk, and somehow, that is all in this tea. A potom je tu ešte veta: What the caterpillar calls the end, the rest of the world calls a butterfly. A v zásade to je najlepšie zosumarizovanie celého filmu. V takej utópií by som chcel žiť a s takým jemnocitom by som chcel pristupovať k svojim spomienkam a pocitom. Kogonada v každom zábere ukazuje komplexnosť a významovosť svojej budúcnosti a toho, kam ako ľudia, možno, smerujeme. A to bez toho, aby nás vyslovene do toho sveta vypustil. Jeden z najlepších malých veľkých filmov roka. (23.02.2023)

(43/2023) / Veľmi zaujímavý film. Spôsob rozprávania je docela náročný pre diváka, ťažký minimalizmus v emóciách aj dialógoch. Čím menej film povie/ukáže tým viac sa ale kreatívne môže divák zapojiť. Ale atmosféra a taký ten špecifický feel blízkej, nie veľmi nádejnej budúcnosti je vystihnutý dokonalo. (8/10) (15.06.2023)

Farrell asi už nemá na chlast a cigy, inak by sa tohto počinu nezúčastnil. Celé v zmysle multi-kulti scifi -  robotizácia spoločnosti + rodina v zložení: biely manžel, čierna manželka, šikmooké dieťa. Okrem hudby film nemá v sebe absolútne nič, v podstate sa tu nič nestane a namiesto dialógov väčšinou len také mumlanie. (02.08.2022)

Chce to být jako čajový obřad, ale ve výsledku je to jen jako příprava Pickwicku, při jejímž louhování si z nudy přečtete pár náhodných filozofických citátů o smyslu všeho. Na rovinu mě při objevu tohohle filmu dost zaujal námět, ale spolu s tím vyděsil plakát, takže jsem do toho šel s určitým obavami, ale nakonec mě spíš než ta prapodivná snaha o utopii (plné obřích eko-vil a bezchybných životů, kterými může trochu otřást jen smrt) vadila bezemočnost a vyprázdněné postavy. A přitom se to snaží být strašně citlivé a plné niterných pocitů, ale staví to na Farrellovi, který jakoby ani nevěděl, co vlastně hraje, Turner-Smithové, která tu má neustále jeden výraz a její postava nemá jiným charakter, než že neustále pracuje a pak jedné malé holky (jejíž skutečné jméno nemám odvahu skloňovat), která se tu celou dobu chová jako rozmazlený fracek. Nikomu jsem nevěřil nic, ani lítost ze stavu Janga. Všechno mi tu přišlo umělé a na sílu, plné falešné poetiky, jen aby tímhle Kogonada vyjádřil svoji představu ideálního světa, která by ale fungovala pouze pro něj, jako každá utopie. Jediné, co se mi tu hodně líbilo, byl vizuál Jangova "vzpomínkového vesmíru" a průlet jeho vzpomínkami, které byly plné drobných radostí. Jinak je to ale naleštěná bída, na které mi přijde paradoxní, že tak moc vyzdvihává čínskou kulturu a tradice, ale zároveň ignoruje fakt, že v Číně by tahle utopie byla naprosto nepřípustná. Na tenhle paradox ale naráží i spousta současných (animovaných především) nečínských filmů o Číně. 2* (29.09.2023)